Poslední hlava Hydry

3. Útěk z Okovů 1/2

Ráno

"Ááá..." Zívla jsem a překulila se na druhý bok pod zahřátou peřinou ... oprava... pod zahřátým kusem látky. Cinkání řetězů mě donutilo pootevřít oči a podívat se na velké hodiny visící nad dveřmi, vedoucí na chodbu.

10:43... Počkat, kolik že!! Problesklo mi hlavou a já okamžitě vyskočila z postele.
Tolik! Tak to už snídaně nebude.

A jejda. Nějak moc rychle jsem vstala. Řekla jsem si, když se mi zatočila hlava, načež sem opět dopadla na lože.

Když jsem si mnula spánky, ozvalo se pípnutí a otevřeli se dveře. Kdo to zase je!!?... ještě takhle po ránu... Řekla jsem si a mrskla sebou o postel, ale i tak jsem jedním okem sledovala, co se to vynoří ze dveří.

Chris......co ten chcípák zase chce!?....No, na to bych radši odpovědět znát nechtěla.
,,Brý ráno kotě. Jak se ti spalo??" Posadila jsem se
,,Jako vždy.... tvrdě a bezesně... A neříkej mi kotě" Zamumlala jsem, ale mnohem víc mě zaujalo co nesl v rukou. ,,Copak to máš?" Řekla jsem zaujatě, se zrakem upjátým na tác.

Ať je to jídlo, ať je to jídlo, ať je to jídlo....
,,Přinesl jsem ti něco malého na zub" Bingo!
Sice jsem se jen usmála, ale v mysli jsem skákala snad 3 metry vysoko.

,,Děkuji......ale ty nikdy neděláš nic bezdůvodně. Takže co chceš ?" Zakryla jsem se přikrývkou.
Na tom tácu byl rohlík, každodenní prášky na zotavení po testech a číše vody.
/Hm...... mám milion chutí z ní to pyžamo servat a ojet jí tak, že potom nebude moc ani chodit/

To nadržený prase zase přemýšlí nad nejmíň 50 způsoby, jak mě opíchat..... řekla jsem si, když jsem slyšela ty jeho chlípné myšlenky.

,,No zatím nic... Dám ti to na stůl a až to sníš tak se oblíkni... Máš jít do tělocvičny a potom tě vezmu na oběd do společné jídelny." Když to dořekl spadla mi brada. On nic nechce...... osobně mi přinese snídani, dokonce i s nějakým přepych pohárem......A ZVE MĚ NA OBĚD DO SPOLEČNÉ JÍDELNY!!!!!!?... Tady něco smrdí a Chris to vímečně není.

,,C..c.. cože?" Vykoktala jsem, když za sebou zavřel dveře. Odpovědi jsem se, ale už nedočkala.

O 3 hodiny později

Prášky, které byli tajně zamíchány do poháru s vodou a začali působit. Mé tělo malátně sedělo u jedné ze zdí a mysl jsem měla zakalenou.
Po chvíli byli slyšet dveře a nějaké mužské hlasy. Nasadili mi speciální obojek ,,Zajištěno, vezměte ji a odneste do velké haly..." Rozkázal jeden z nich.

/Pohled 3. Osoby/

Několik agentů Hydry v plné zbroji, táhlo bezvládné tělo Mirriam do hlavní síně celé organizace. V místnosti byli všichni vysoce postavení agenti, profesoři a ředitelé. Ti nejdůležitější seděli u velkého stolu. Omámenou dívku tam jen tak pohodili doprostřed sálu a ztlumili tak šup rozhovorů.
,,Tak tady jí máme... Nevypadá tak úžasně jak jste o ní básnil"
Odfrknul povrchně jeden z vůdců s pohledem na profesora Tantla.
,,To má být ta nejlepší biologická zbraň co nám pomůže stanovit světa řád?!... Vždyť ta věc neumí ani chodit..."
,,Prosím, nedejte na první dojem. Tento stav je jen pouze jedno z drobných bezpečnostních opatření."

Uklidňoval Tantl svého vedoucího.
,,Toto stvoření, je naprosto unikátní..." předstoupil laborant před všechny k tělu dívky. ,,...sice jsem stále nic nezjistili o jejím původu, ale podařilo se nám ovládnout její druhou stránku." Vykládal nadšeně a snažil se přesvědčit své nadřízené.
,,Vidím, že vám jen moje slovo nestačí..." Lusknul prsty a vojáci přitáhli spoutaného může s pytlem před hlavu.
,,Tento muž, zradil naší společnost. Pokusil se pošpinit naši organizaci a pomohl k útěku Avengers. Ale i přes jeho chyby jsme mu dovolili ještě jednou nám posloužit." Vytáhl z kapsy u pláště ampulku s iněkční stříkačkou. Sebejistě přistoupil blíž k dívce, uchopil její vlasy a škubnutím jí dal hlavu na stranu, aby měl přístup k její krční páteři.

Naplněnou iněkci jí bez váhání zabodnul do páteře a rychle ustoupil. Dívkou jakoby najednou projela vlna energie a bolesti. Bolestně se začala svíjet na podlaze a dráby ryla do dřevěných parket. Vlasy jí lehce zešedivěly. Chvílemi bylo slyšet i křupání kostí.
Tantl vytáhl malý zápisník, nalistovat na potřebnou stránku a začal odříkávat jakási záhadná slova. S každým slovem jakoby dívka dostala silný elektrošok. Její křik se rozléhal místností.

Netrvalo to dlouho. Řeč brzy skončila a profesor se sehnul k dívce. Jakmile se k dívčiným uším dostalo zašeptané ,,Hail Hydra" její oči zalila černota. Jakákoliv bolest ustála. Poslušně se postavila na nohy a vyčkávala na rozkazy.
Rozkaz byl vydán. Spoutaný muž již ní ležel v kaluži vlastní krve. Dívka nehnutě stála u naporcované mrtvoly a nevydávala jedinou známku citu, či vlastního vědomí. Ticho v sále prolomil hlasitý potlesk nejvyššího z generálů.
,,Bravo!!... To bude výzkum co vše změní!" Začali všichni nadšeně skandovat.

Během velké gratulace, pyšnému profesorovi si ale nikdo nevšiml, že se dívka začala znatelně třást.

Pokračování příště........