Jmenuji se Isabella Etrang a to je můj v celku dobrodružný příběh s Ladybug a Chatem Noirem a pokud tě zajímá náš nevyhnutelný osud tak čti dál.....
Fan fikce ML
Skáču po střechách Paříže společně s Ladybug. Vše je jako obvykle, ale najednou mě zastavila. ,,Děje se něco má Lady?" Zeptal jsem se jí zmateně, ale dlouho neodpovídala a dívala se mi do očí...
,,Ano Chate... děje."
Vzala mojí tvář do dlaní a vášnivě mě políbila...
Byl to ten nejkrásnější chvíle v mém chabém životě, ale pak na mě někdo začal volat.
,,Adriane, Adriane,lemro líná vstávej!!"
To ne...
Pootevřel jsem oči a nade mnou se vznášel Plagg.
,,Plaggu, co chceš měl jsem úžasný sen a ty jsi ho zkazil."
Plagg se na mě naštvaně podíval.
,,Víš ty vůbec, kolikrát jsem měl úžasný sen o sýrech a ty jsi mě zalehl? Nemáš ani tušení,takže vylez. Už je jedenáct."
,,Jedenáct! Cože?! Za chvíli mám šerm!"
Bleskově jsem vylezl z postele a šel se převlíct. Mezitím jsem poslouchal Plagga, jak mluví o tom, že nesnídal a za odměnu má dostat sýr. Jak neobvyklý rozhovor....
Ještě jsem si vzal batoh a hodil do něj Plagga.
,,Takhle se s kouzelným stvoření nezachází Adriane!"
Protočil jsem očima
,,No jo ježiš... " rychle jsem mu tam hodil ten jeho vysněnej sýr a vyběhl z pokoje.
Dole u schodů na mě už čekala Nathali. Samozřejmě že si neodpustila mě informovat o tom, že jdu pozdě.
Společně jsme vyšli ven a nasedli do limuzíny.
Později...
...rychle krok dozadu, úhyb v levo,výpad do předu a mám to!
Přede mě spadl meč protivníka, nebylo moc těžké ho porazit, samozřejmě že to nebylo těžké, jsem přece nejlepší. #noego
Jako vždy jsme si podaly ruce a trenér mi přivedl dalšího protivníka.
Teď na place byla postava spíše ženské postavy. Podíval jsem se na trenéra jestli to myslí vážně, ale měl pořád kamenný výraz. Zklopil jsem helmu a šel jsem do uvítacího nebo-li bojového postoje. A jak říká náš trenér "tanec začal".
Jako první jsem zaútočil já, ale po chvíli to bylo na opak, několikrát jsem jen tak tak uhnul, ale to jen díky tomu, že jsem Chat Noir a jsem trénovaný. Poměrně dlouho jsme bojovali. Slečna má sice rychlé pohyby, ale nedává si pozor na ruce a tak jsem jí trochu švihnul, jako spousu mých protivníků, ale meč kupodivu nepustila. Ale marné to nebylo, ztratila na chvíli pozornost a útočil jsem já. Takticky couvala, ale došla na konec placu a spadla z něj.
,,Au..." Sikla bolestí.
,,Jste v pořádku?" Rychle jsem si sundal helmu a šel k ní.
,,Jo jo, jsem v poho, ale trochu jsem si natloukla." Pomohl jsem jí vstát, ale trochu pokulhávala.
,,Opravdu? Nemám někoho zavolat?" Sundala si helmu a zasmála se.
,,Nene fakt dobrý, alespoň vím že tě pro příště nemám šetřit a rovnou to ukončit." Usmála se.
,,Šetřit? To bych měl říkat spíš já."
,,Když myslíš."
Zasmáli jsme se a podali si ruce. ,,Isabella, ale říkej mi Bell."
,,Adrien, rád tě poznávám."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Doufám, že se vám první kapitola líbila, budu moc ráda za vote a za veše upřímné názory i za kritiku. Je to moje první fan fikce tak snad vás zaujme :). Mějte se krásně a papa vaše Niagra :)
