Jmenuji se Isabella Etrang a to je můj v celku dobrodružný příběh s Ladybug a Chatem Noirem a pokud tě zajímá náš nevyhnutelný osud tak čti dál.....
Fan fikce ML
Šla jsem poklidnými pařížskými ulicemi. Nic neobvyklého, až na to, že mě pekelně bolí noha. Ach ano.... já a ta moje šikovnost, někdo si zvrtne kotník při šermu, protože špatně došlápne při úhybu, ale to já né, já rovnou vypadnu z obrovského placu. No... alespoň to nikdo neviděl, teda kromě Adriana. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že jsem ho už někde viděla.
Zastavila jsem se před dveřmi bytovky, která byla stejná, jako všechny ostatní, až na jednu věc, dveře byly celé barevné, někdo v nich viděl kytky jiní zase bájný zvířata, já v nich viděla zvíře se stovky očima. Jsem blázen....
Z tašky jsem vytáhla stak klíčů a hledala ten správný. ,,Ha! Tady je."
Otevřela jsem si a zděsila se, všude byly obrazy. Na stěně ,na zemi, opřené.
Protočila jsem očima a povzdechla si...
,,Mami?!" Zařvala jsem přes celý byt.
,,Copak je zlatíčko?"
Z protějších dveří vykoukla máma špinavá od barvy s úsměvem na tváři.
,,Kde si vyhrabala tolik obrazů?"
Zazubila se. ,,Na půdě, není to úžasné? Tolik let na ně padal prach a to by klidně mohly jít do muzea."
Nervózně jsem se usmála, protože určitě bude chtít, abych jí to pomohla uklidit.
,,Tak co? Jak ti šel šerm?"
,,Normální, akorát jsem se tam s někým seznámila."
Pomalu jsem chodila mezi obrazy a mířila ke schodům.
,,Opravdu? No vidíš a ty sis stěžovala že tu nebudeš mít přátele. Táta z toho bude taky nadšenej že se ti tu začíná líbit."
Zastavila jsem se na schodech a neutrálně se na ni podívala.
,,To že tu po dvou měsících najdu konečně osobu, která nemluví pořád o Ladybug a Chatu Noirovi a jiných známých osobnostech neznamená, že se mi tu líbí. A vůbec, kde je táta?"
Máma se přestala smát a povzdechla si.
,,Pořád je v knihovně, vždyť víš, že tam má teď spoustu práce s rekonstrukcí a s objednávkama."
Poklesla jsem očima.
,,Aha... no nic. Převléknu se a půjdu ven."
Mámě se rozzářily oči.
,,Bell, až půjdeš ven, mohla by jsi mi prosím dát tuten obraz do galerie? Budou tam čekat, takže by nebyly problémy. Udeláš to prosím?"
Její hnědé oči se na mě upíraly s nadějí, že jí pomůžu, ale i přes tu nechuť jsem přikývla. A pomalu šla do pokoje.
Sotva jsem otevřela dveře do pokoje, už se ke mně tulila Sisi. I přes to,že jí je půl roku, vypadá pořád jako kotě.
Pohladila jsem ji po její heboučkém černém kožíšku a sedla si s ní na postel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Později...
Nešla jsem moc dlouho a už z dálky vidím Louvre. Je to zajímavá a dechberoucí galerie a to nejsem moc milovník umění i přes to že máma je známá a vážená malířka. Ale i k té budově cítím odpor, protože jsme se sem odstěhovali z 50% kvůli ní.
Vešla jsem dovnitř a zamířila ke kase, ale hádali se tam dva muži a poměrně dost.
,,Děláš si srandu?! Nemůžeš si sem jen tak dávat obrazy jak se ti zachce, nejsi slavný a nemáš talent, jsi jen další z mnoha lidí, kteří si myslí že ho mají a jediné co máš ty je padáka. Sbal si a už ať jsi pryč!!"
Řval starší muž na zrzavého brigádníka.
,,A-a-ale..."
Vykoktal ze sebe.
,,Žádné ale, vypadni!"
Ten chudák utekl s pláčem do kabinetu.
,,Omlouvám se za rozruch, mohu vám nějak pomoci?"
Chvíli jsem se na něj zaraženě dívala.
Jak se mohl tak rychle uklidnit?...
,,A... ano, přinesla jsem vám na objednávku obraz Paříže od Millien Etrang."
Podala jsem mu obraz a pán se usmál.
,,Jistě děkuji. Mohla by jste chviličku počkat? Mám pro paní Etrang dopis, hned přijdu."
Opřela jsem se o pult a čekala, ale po chvilce jsem uviděla černého motýlka, který kolem mě proletěl.
Měla jsem z toho divnej pocit.....
Ahojky!!! Tak za prvé vám moc děkuji za votes v první kapitole jste prostě super.. :D
Tak co? Jak se vám zatím zamlouvá nová postava? :) V této kapitole jste se s Bell mohly blíže seznámit a v další už bude akce tak se máte na co těšit. ;)
