Miraculous Ladybug, Chat Noir and...

kapitola IV.

Chat Noir

Dopadl jsem na tvrdou zem, nebo spíš trávu... Počkat?! Trávu?!!

Hned jsem se zvedl a rozhlížel se kolem sebe, byl jsem u Eiffelovky, ale byla divná, jakoby namalovaná.
Pak jsem zahlédl muže , který u ní byl schoulenej a v ruce držel jakousi obálku. Přišel jsem k němu a on zvedl zrak.

,,Ch...ch..Chat Noir? Co vy tu děláte?"

Byl z toho poměrně dost vyvedený z míry.

,,To samé co vy. Je tu ještě někdo?"

Pán přikývl a ukázal na lavičku na které seděla blonďatá dívčina a díky mému sluchu jsem slyšel jak si pobrukovala jakousi melodii.

Šel jsem tím směrem, ale zapípalo miraculum.

,,A sakra.."
Zaklel jsem si pro sebe.

Jak jsem přišel blíž poznal jsem, že je to...

,,Bell?!"

Přestala si broukat a zmateně se na mě podívala.

,,Vy mě znáte?"

Počkat ona mě zná jako Adriana... sakra!

,,Emmm... co? Teda... chtěl jsem říct.... býk... jo! Býk! Chtěl jsem říct býk."

Co jsem to právě řekl?

Po tutom se na mě koukala ještě divnějš než před tím.

,,Em.... proč býk?"

Nooo Chate teď se předveď, proč býk?

,,Proč je nebe modré? Proč máš blonďaté vlasy? Proč býk? To nikdo neví..."

Woow teď ses předvedl, blahopřeji, teď je z tebe totální idiot.

,,Ehmm... dobrá? Vy jste Chat Noir? Mohu nějak pomoci?"

Upřela na mě její výrazné zelené oči a mile se usmála, hádám že to udělala, abych se necítil jako totální idi...

Píp píp...

Z myšlenek mě vytrhlo pípací miraculum.

,,Vlastně ano, mohla. Nemáte sýr?"

Zvedla obočí.

,,Sýr? No... momentálně sýr nemám, ale máma do obrazu schválně zakreslila náš barák a tam by sýr být mohl."

To mi zvedlo náladu.

,,Opravdu? Výborně! Kudy je váš barák?"

,,Tudy, akorát je to trochu daleko."

Ukázala směr a já se zlomyslně usmál.

,,Bojíš se výšek?"

Zmateně se koukla.

,,Ne. Proč?"

Rychle jsem ji vzal kolem pasu a Bell překvapeně vyjíkla. Já jsem zatím skákal po střechách směrem, kudy předtím ukázala.

,,Neboj, držím tě. Vždyť jsi říkala že se nebojíš."

Vysmál jsem se.

,,To sice ano, ale nečekala jsem že mě čapneš a budeš se mnou skákat po střechách."

Zasmál jsem se její poznámce a schválně zrychlil.

Píp píp

,,Co to tu pořád pípá?"

,,To je moje miraculum, mám dvě minuty než se vybije a ztratím sílu, tím pádem uvidíš kod jsem."

,,Ahá... počkej! Stůj! Jsme tu."

Zastavil jsem se a seskočil dolů.
Měli divně barevné dveře.

,,Těch dveří si nevšímej, máma je malířka a možná bude vevnitř bordel, nedávno jsme se přistěhovali. A máme problém."

,,Co je?"

Zeptal jsem se naléhavě.

,,Dveře jsou zamčené."

Zkoušela je otevřít i do nich kopla.

,,Počkat. Radši jdi na stranu."

Bell ustoupita a já se rozběhl proti dveřím a vyrazil je.

Chvíli se na mě dívala trochu naštvaně, ale pak vešla dovnitř a pomohla mi vstát.

,,Dík, inu... kde máte kuchyň?"

,,Tudy."

Píp píp

,,Jak se jmenuješ?"
Pořád jsem byl v chodbě, ale pak jsem zamířil za ní.

,,Bell."

Řekla když se hrabala v ledničce.

,,Dobrá Bell máš ho?"

,,Jop."

Řekla po chvilce a hodila mi sýr.

,,Nevadí, že je to camember?"

Zavrtěl jsem hlavuo a usmál se.

,,Nene perfektní děkuji ti, ale teď za mnou nechoď."

Zaběhl jsem za roh, a akorát jsem se přeměnil zpět.

,,Adri...."

Rychle jsem mu zacpal pusu.

,,Plaggu radši nemluv a rychle jes"

Plagg vůbec neprotestoval a sýr snědl během chvíle.

,,Najezenej?"

,,No jo už.."

,,Plaggu transformace!"

Už jsem to byl zase já.
Šel jsem do kuchyně a uviděl tam Bell, jak se dívá na kotě, které se nebývalo.

,,Ta je tvoje?"

Vytrhl jsem ji z myšlenek.

,,Jo je, moje Sisi."

Pousmál jsem se.

,,Roztomilá, můžeme jít ven?"

Přikývla.

Rychle jsme vyběhli ven.

,,Cataklysma!"

Dotkl jsem se země a celé okolí rychle zčernalo. Obraz se rozpadl a objevily jsme se zpět v realitě.

Tak jo, snad se vám kapitola líbila :)
Pokud by jste mě chtěli jakkoli podpořit můžete dát vote nebo koment (zlobit se nebudu :D).
ětšinu.;)

Tato kapitola byla hlavně pro pobavení, tak snad splnila účel ;D

Tak jo.... přeji pohodový čtení a mějte se pěkně

Vaše Niagra ;)