Cool Joke ( CZ ) // #Wattys2016

5. Girls

Sedím v obýváku a čelím otcovu rozzuřenému pohledu. Chodí kolem mě jako šelma kolem své kořisti, momentálně jen děkuji bohu, že že tam nepřišla ta děvka, když jsem seděla na tom pablbovi se štětcem na hlavě. Konečně se na mě podívá. "Hodláš nám dělat naschvály, Acacio? Doufal jsem, že se alespoň budeš snažit, aby nám všem bylo dobře."-řekne rozčíleně.
"Já, že dělám naschvály?!"-vykulím na něho oči, takže jsou přibližně veliké jako Jupiter. "To přece nemůžeš myslet vážně!"-vyjeknu na něj.
"Proč sakra nechceš, abych byl konečně šťastný?!"-mluví zvýšeným hlasem, nikdy na mě hlas nezvedl, né od doby co odešla máma.
"Jen jsem nedokázala vydržet v tom odporně růžovém pokoji s těmi slepicemi, tati! Jacob je jediný normální."-oči se mi zalévají slzami, proč je ke mně tak kurevsky zlý?!
"Jestli máš namysli Beverly a její kamarádky, tak jsou to náhodou moc milé dívky."-řekne přísně a nesmlouvavě, frustrovaně rozhodím rukama.
"Fajn tak si tu s nimi šťastně žij a mě nech se vrátit za Loren do Chicága, kde bych byla šťastná já! Protože tady je to poslední místo, kde chci být!"-vzlyknu, za normálních okolností by mě přitiskl na svou hruď a láskyplně hladil po vlasech, jenže teď je to jiný. Jeho karamelové oči jsou chladné a obličej zkřivený do přísné a neprostupné grimasy.
"Taky jsem tě mohl poslat k matce!"-zakřičí na mě až nadskočím. Okamžitě si zacpu rukou ústa abych nevykřikla, do dlaně mi uteče hlasitý vzlyk. Zbaběle a zlomeně uteču do toho odporně růžového pokoje, nikdy to nebude můj pokoj. NIKDY! Ony tam pořád sedí a na můj pohled se všechny včetně Beverly rozesmějí, chvatně čapnu svoje kalhoty a natáhnu je na sebe.

Z domu vyletím hlavními dveřmi a je mi jedno, že za mnou otec křičí. Musím odsud pryč, navíc nemám u sebe ani cent, je to fuk, všechno! Vansky, které jsem si v rychlosti nazula na nohy jsou na hovno, zastesknu po svých Nike Revolution běžeckých botkách, když chcete běžet a moje kuřácké plíce nezvládají takové fyzické vypětí. Všechno je mi jedno, zradil mě. Jsem už jen otravná přítěž, radioaktivní odpad, kterého se nemůže jen tak snadno zbavit i když by moc chtěl.

Chladný noční vzduch mi vane dlouhé vlasy do obličeje, zastavím se až někde, kde je docela rušno. Na tvářích mám stopy od řasenky po zaschlých slzách. Zády se opřu o studenou cihlovou zeď po které se sesunu na špinavý chodník, potřebuju to rozdýchat. Hlavu si opřu o kolena a mým tělem znova začnou otřásat vzlyky.

Ze stavu totální otupělosti mě vytrhne něčí hlas, neznámý a lehce podbarvený přízvukem.
"Mám takový otravný hlásek v hlavě, který mi říká, že toho jointa potřebuješ víc než já."-dloubne mě loktem do žeber a já k tomu andělovi vzhlédnu. "Děkuji."-vezmu si jointa a zhluboka si z něj potáhnu, moje svaly se téměř okamžitě uvolní a mysl pročistí, slastně přivřu oči a užívám si ten pocit. Po nějaké té minutě ticha si ji prohlédnu lépe. Má krátké skoro bílé blond vlasy, hlavu na stranách vyholenou. Upírá na mě svoje obrovské modré oči barvy tropického oceánu, zkoumá mě pohledem stejně jako já ji. Tvář ji zdobí pobavený úšklebek. Na sobě má rádoby potrhané tílko a dokonalé ripped jeans, které tipuji, že jsou od Calvina Kleina a přes to flanelovou košili. Vypadá docela zvláštně, ale co si asi o mně myslí ona, když mě najde upatlanou od řasenky brečící jako trosku na chodníku? Nemohla jsem si nevšimnout jejich dokonalých kérek. Jedno mohu s jistotou říci, ta holka se mi opravdu zamlouvá.
"Co se na mě tak koukáš, zlatíčko?"-zasměje se nejspíše mému výrazu. "Vypadáš jako bys vypadla z komína."-řekne pobaveně.
"Já, promiň."-sklopím pohled k zemi a pak na ni vyfouknu kouř, ušklíbne se.
"To je v pohodě."-zasměje se a zvedne. "Půjdeme?"-natáhne ke mě pomocnou ruku.
"A kam?"-neodpustím si otázku, jsem hrozně zvědavý člověk.
"Dovnitř přece."-pokroutí nade mnou hlavou.
"Ani nevím jak se jemnuješ."-přijmu její ruku, postavím se a opráším si džíny.
"Jsem Robbin."-pokrčí lhostejně rameny.
"A ty?"-pokývnutím hlavy mě vybídne k chůzi. "Acacia, pro přátele Cutie."-usměju se hezky, ani nevím proč jsem to řekla, možná proto, že cítím v ní něco jiného, než z ostatních lidí tady. Je skoro jako já, taky se hodně liší od jiných. S tím rozdílem, že já potkat na ulici v Chicágu nějakou trosku na chodníku spíš se jí vysměju.

Po otevření dveří mě do nosu udeří silný pach alkoholu, potu a bohužel i odporný odér zvratků. Nic, co by se nedalo čekat, ale i tak. Lidé se na parketu různě proplétají, jiní hledají trošku soukromí v tmavých koutech podniku a lezou po sobě a olizujou se. Pocítila jsem dotek na rameni a automaticky se otočila.
"Pojď, někoho ti představím."-houkne mi do ucha Robbin a já ji sotva slyším, táhne mě za rukáv k baru. Dovede mě k holce s dlouhými špinavo blond vlasy, je rozcuchaná jako by se týden nečesala a její oči jsou vytřeštěné. Na obličeji má úšklebek a je dokonce vyžší a hubenější než já, což se zrovna moc často nestává.
"Poslouchej to je moje holka Margo!"-zakřičí Robbin a zubí se na mě.
"A tahle malá chudinka umazaná od řasenky je Cutie, našla jsem ji před klubem na chodníku, když jsem si šla dát práska, chce asi zapomenout."-houkne Margo do ucha a ta jen souhlasně pokýve na souhlas.
"BEZVA! Jde se kalit!"-zakřičí obě a a já se rozesměju, no a pak už teče chlast proudem.

---------------------------------------------------------------

Ahoj, nová kapitola, mrzí mě, že nepíšu často jako u Stop Loving Him, ale prostě tamto je priorita :)

Doufám, že se vám kapitola líbí a necháte nějaké votes a komentář, co si myslíte, že bude dál :)

Hope u love it.. xoxo A

Postavy:

Robbin

Margo