"Jsem Cameron. Provedu tě po škole, chceš?" věnuje mi ten jeho až nechutně dokonalý úsměv.
"Přátele mám a nový nehledám, sorry." napodobím ten jeho xicht a jdu si po svých.
#Wattys2016.
Do očí mě bodá ostré ranní světlo krásného LA, pootevřu oči. Znova je zavřu, než si zvyknu na to blbé světlo. Na hrudi cítím něčí hlavu a dýchání mi dělá menší potíže. Jemně odtlačím hlavu Margo a posadím se, rozmrkám ostrou bolest hlavy a rozhlížím se, kde to do prdele jsme? Slyším šplouchání vody, slunce mi nahřívá tmavé vlasy. Delší chvíli mi trvá než si uvědomím, že jsme na pláži.
*** throw back - last night ***
"Řekni nám svůj příběh, Cutie."-žadoní opileckým hlasem Margo a svoji těžkou kebuli opře o moje rameno. "Jóó! Proč jsi vůbec brečela?"-pokračuje v žadonění Robbin. "To je na dlouho.."-snažím se tomu vykroutit, mezi prsty mi dohořívá joint a já si naposled zhluboka potáhnu. "Máme celou věčnost."-zasměje se Margo svým dívčím hláskem malé holčičky, která čeká až ji maminka řekne pohádku na dobrou noc. "Mhmm..."-promnu si bradu. "Odkud začít?"-povzdechnu si a zavřu oči. "Co takhle od začátku."-drcne do mě Robbin pobaveně, občas mi připadá, že se životu jen vysmívá. Upřu oči na oceán přede mnou a na povrch vyplynout všechny vzpomínky.
"Bylo nebylo, ve městě plném smogu a každodenní ranní zácpy- jménem Chicágo se narodila dvěma lidem malinká holčička. Osud ji už od prvního dne jejího dosraného života nepřál, dostala totiž hrozné jméno Acacia. Byla moc šťastná. Mamínka jí milovala, tatínek ji miloval-měla vše na co jen pomyslela, kromě duhového jednorožce. Jak plynul čas a Acacia stárla, začala si uvědomovat, že jí rodiče nechutně lhali. Svět není tak dokonalý, jednorožci jsou jenom v pohádkách na Disney Chanellu. Děti rodičům nenosí vyjebaný čáp a láska není nesmrtelná. V jejich desíti letech jí matka opustila kvůli jinému chlapovi a řekla, že na ní už nikdy nezapomene. Budou se vídat často - další nechutná lež.
S tátou ji nebylo zle, ale některé věci se s otci prostě řešit nedají- první měsíčky, první rande, první nešťastná láska. Nezapadala do společnosti, byla jiná a postrádala jakékoliv přátele, někoho, kdo by tu pro ní byl. proto si začala hned s klukem, který o ni projevil zájem, s klukem, který ji využil jen na jednu věc a pak ji odhodil jako špinavý hadr- opustil jí jako všichni ostatní. Ponořila se do svého vlastního světa- do světa hudby, knih a našla si konečně nejlepší kamarádku, se kterou chodila ulicemi města zhulákaná jako duha každý weekend. Její život se proměnil v jednu velkou, nikdy nekončící párty. Konečně našla samu sebe a začala žít, dokud to její milovaný tatínek nedojebal.
Zatáhl jí do města andělů, do nové rodiny - tak tomu říká on. Dostala sestru, kterou si vždy přála. No dostala jí trochu pozdě, protože jednu už měla a musela jí opustit a nechat v Chicágu. Nikoho otravnějšího než jí ve svém životě ještě nepotkala. Až příliš dlouho si přála, aby se její matka vrátila a pak dostala otcovu zkurvenou snoubenku a mladšího bratra, který tráví čas s těmi nejhoršími kokoty pod sluncem.
Jednoduše tam nepatří a znova nezapadá, svému otci se stala jen nějakou nepříjemnou přítěží, které se jde zbavit bezpečně asi tak snadno jako jaderného odpadu. Svůj první večer tam sedí na pláži s holkami, které ji ochotně hodily záchranné lano v podobě jointa a vzaly jí mezi sebe. Vypráví jim svůj nudný příběh a ony s ní zhuleně čumí na oceán, který je mimochodem strašně krásný.."-dořeknu hořce a všechny se rozřinčíme smíchem.
"Ubohá Cutie."-obejme mě Robbin a Margo se okamžitě přidá. "Neboj se, my tě neopustíme."-řekne a dá mi pusu na čelo, stejně jako máma, když mě kdysi ukládala do postele...
*** NOW ***
Dloubnu do holek a ony nesouhlasně zafrflají ze spaní. "Jak se dostanu domů?"-ptám se tlumeným hlasem a Margo zamrká slepenýma řasama. "Hele to já netuším, kde vůbec bydlíš?"-plácne mě po stehně a protahuje se takovým způsobem, že jednu natáhne Robbin. "Mhmm... To já vlastně taky ne."-uvědomím si a ušklíbnu se hořce. "To je stejně fuk. Jdeme do vody, je tu vedro a já jsem celá ulepená od chlastu."-zahlásí rozespale Robbin. My ji odhodlaně následujeme a za sebou necháváme kousky oblečení dokud nejsme jenom ve spodním.
"JACOBE!"-ozve se hlas mámy z kuchyně a já si unaveně promnu oči. Tiše vylezu z postele, kouknu se na Cama a Nashe, kteří spí jako nemluvňata. Dokopu svůj líný zadek do kuchyně, opřu se o snídaňový bar. "Proč mě budíš v tuhle nekřesťanskou hodinu?"-koukám se na ní rozespale, nechápu jak může mít někdo po ránu tolik energie. "Nešaškuj, Jacobe. Je čas oběda a ty ani křesťan nejsi."-zavrčí tiše a pak dodá. "Navíc chci, abys prostřel stůl a vypakoval svoje kamarádičky."-řekne a já rozevřu oči. "Nemůžou jíst s námi?"-podivím se, co to do ní zase vjelo? "Ne, nehodí se to. A navíc nejsme veřejná jídelna."-vrtí hlavou, ona je prostě nesnáší. "Ale.."-přeruší mě. "Bez řečí, Jacobe."-varovně pozvedne vařečku.
Musel jsem vypakovat svoje hladový kamarády a co víc, sedím u oběda s tím ségřiným slepičincem,- Brit, Gigi, Amy a Caroline. Jak já ty krávy nesnáším, do každýho se ve škole navážejí a mě říkají fuck boy, protože jsem na YT známej a ony jsou známý jen na naší škole. "Mami, můžu jít ven?"-zeptám se opatrně. "S kým?"-okamžitě se ozve moje otravná ségra Beverly. "S klukama s kým jiným."-protočím jedovatě oči. "A kde je mimochodem Acacia?"-vzpomenu si jak jsme ji s klukama pozorovali z okna, když utíkala.
Ahoj! Po sto letech kapitola, kterou jsem před sto lety i napsala. :D Dám vám sem jestli by jste chtěli takový cover pro tuhle povídku a co víc.. :) Každý komentář a vote potěší.. :3
Hope u love it... xoxo A
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
