/Acacia's pow/
"Hele co máme k obědu? Mám hlad."- zamručím a kouknu se na toho šaška, co se od rána chová, jako by jsme snad spolu chodili. Pokaždé, co se mě dotkne mám chuť ho praštit. Proč to neudělám? Dlužím mu to, přece jenom mě našel polomrtvou a postaral se o mě.
"Nic, máma přes týden nevaří."-zašklebí se a já jen protočím oči. Pane bože, mám hlad. Jsem po flámu a k tomu ještě umírám hlady, úžasný.
"Tak si něco objednáme?"-pozvednu obočí ironicky. Přikývne a rovno zavolá asi pro pizzu.
V mezičase si dojdu do koupelny a kouknu se na sebe do zrcadla. Tmavé kruhy pod očima, vlasy jako by neznaly hřeben, což někdy neznaj. Oči zarudlé od nedostatku spánku a zorničky v normálu, to je nejdůležitější. Jelikož mý věci se praly tak ještě schnou. Sundám ze sebe Dallasovo tričko a taky jeho boxerky. No sorry, ale nahá tu chodit nebudu dík.
Vlezu si do sprchového koutu a zapnu horkou vodu, nechám kapky dopadat na své unavené tělo, je to hrozná úleva. Natáhnu se pro šampón, když se kolem mě o omotají ruce, ucítím jeho rty na rameni.
"Doprdele, Dallasi!"-otočím se na něj naštvaně, tohle je už moc. "To jsi tak nadrženej nebo co?!"-založím si ruce na hrudi ani ne tak ve snaze se zakrýt, jako ve snaze dát mu najevo ať vypadne. Věnuje mi zmatený pohled a jeho úšklebek mu trochu zamrzne na rtech. Acacia vs. Dallas 1:0.
"Ne, jen jsem myslel, že můžeme šetřit vodu když vezmu vpotaz, že je sucho a taky se potřebuju osprchovat, Cutie."-přimhouří oči a prohlíží si můj obličej jako by byl nějak zasraně zajímavej. Jenže to už mi s ním dochází trpělivost.
"Tak teď mě zatraceně poslouchej, Dallasi. To, co se stalo dneska ráno a včera v noci absolutně nic neznamená. Neznamená to, že na mě můzmeš šahat kdykoliv se ti zachce. Chovat se jako bys mě miloval nebo co doprdele! Byl to úlet, jednorázovka. Jasný?!"- vyštěknu a sledovat ten jeho ksicht je k nezaplacení. Ta válka myšlenek, co se odráží v jeho očích. Chaos, zmatení... přesně tak chlapečku. Zvedne ke mně tvrdý pohled, který mi na rtech vykouzlí úsměv.
"Myslel jsem, že jsi jiná."-vysloví to jebaný klišé, co už jsem slyšela tolikrát.
"A já myslela, že nejsi tak tupej."-oplatím mu. Umyju si vlasy, tělo a vylezu ze sprchy. Natáhla jsem si na sebe svoje ještě trochu mokré hadry a vypadla z toho baráku.
/Cam's pow/
To, co mi řekla mě zarazilo. Ale proč vlastně? Nechtěl jsem si to připustit, ale po tom, co se stalo ráno. Jsem si uvědomil, že ji možná miluju, že mi na ni kurva záleží. Jenže to jsem se kurva sekl, je to jen další Margo a Robbin. Užije si s klukem a odkopne ho. Bude ho škádlit a provokovat, ale nikdy mu nedá to, co by potřeboval. Nikdy mu nedá svoje srdce. Líbí se mi, že ze mě a Nashe neječí jako každá jiná holka. Není drzá aby si hrála na něco, ona prostě taková je. Nebojí se mě praštit i když ví, že bych jí lehce spacifikoval.
Trochu to zabolelo, opravdu jsem myslel, že mě aspoň nachviličku pustila pod tu chladnou masku. Ale nejspíš to byla jen další z jejích her. Nesnáším se za to, ale přeju si aby se sjela častěji. Protože tehdy mě potřebuje, tehdy je vřelá jako nikdy a jen tehdy chce semnou bejt. Nikdy bych si ale nepomyslel, že tohohle přání budu litovat.
/Acacia's pow/
Nešla jsem domů, protože technicky bych měla bejt ještě ve škole. A tam jsem se taky vydala. Je mi jedno jak neupravená jsem, ale musím najít Margo a Robbin. Vysvětlit jim, proč pro mě přišel Dallas. Nejspíš mě teď nenávidí. Jenže já za to fakt nemůžu.
Zvedla jsem pohled k tomu místu, co spíš vypadalo jako psychiatrický ústav než jako střední škola, no třeba nebudu tak daleko od pravdy. Vešla jsem dovnitř i když měl vrátný kecy o zpoždění, no aco kurva. Kdyby se minulou noc sjel nejspíš tu taky není brzo. Příjde mi, že chodby jsou všechny stejný, ale nakonec najdu co heldám. Ty dvě. Je zrovna přestávka a ony sedí u velkého okna a smějou se snad celýmu světu. To na nich miluju.
"Ále, kdopak se to ukázal?"-pozdraví mě pohrdavým tónem Margo a prohlíží si mě.
"Něco mi říká, že je to ta lhářka ze včera. A pokud mi bude tvrdit, že spala doma a nenechala se ošukat od Dallase, tak jí to nesežeru."-odpoví ji posměšně Robbin a prohlížejí si mě od hlavy k patě. Mám pocit jako bych byla u zkoušky a propadala. Jenže co jim mám říct? Vyklopit pravdu a riskovat, že je ztratím, nebo lhát a riskovat, že na to příjdou? Nedivila bych se kdyby to Dallas vytroubil Modroočkovi a ten pak dalším.
"Opravdu?"-nasadím úšklebek a nakloním hlavu na stranu. "Takhle se ke mně teď budete chovat?"- pozvednu jedno obočí.
"A jak se máme chovat ke lhářce, Cutie?"- to jméno vyzní ironicky jako nikdy a strůjcem toho není nikdo jiný než Margo, královna ironie.
"Pověz nám, prosím."-žadoní Robbin s předstíranou lítostí. Protočím oči.
"Možná, kdyby jste se nad tím zamyslely, tak to není zas tak složitý jak jste si myslely, děvčata."-řeknu sarkasticky, protože mě to divadlo pomalu ale jistě přestává bavit. "Jacob je můj nevlastní brácha, Dallas je jeho nejlepší kámoš. A jelikož sdílím s Jacobem pokoj, věděl, že jsem pryč. A jelikož je mu třináct asi sotva mě půjde hledat v noci po LA, když ho do baru ani nepustěj. Tak dává smysl, že napsal Dallasovi, který somehow ví kam se vy dvě chodíte zhulákát. Takže mě našel, skoro v bezvědomí a vzal k sobě, protože sotva bude budit všechny u mě doma, kapiš?!" -dokončím svůj monolog a ty dvě chytnou záchvat smíchu.
"A to, že ti roztáhl nohy už je jen detail, žejo?"- směje se zhuleně Margo, bez prdele mám pocit že je zhulená, ony obě.
"Nic mi neroztáhl!"-syknu, protože se po nás začali koukat lidi. Super, úžasnej první den ve škole.
"Takže ten cucflek sis udělala sama?"-zazubí se Robbin a šťouchne mě pod ucho. Kurva! Zmetek jeden! Chvíli se zamyslím a pak jen rozhodím rukama.
"Prostě jsem se probudila u něho v posteli, nahá!"- vydechnu a prohrábnu si vlasy. "Fakt si myslíte, že z toho nemám trauma?"-rozesmeju se a ony semnou, bezva jsou zpět!
————————————————
Sou!
Za tuhle kapitolu snad failnu maturitu, prootože jsem jí psala a měla se učit 🤷🏼♀️ Doufám, že se líbila a v pondělí by měla bejt další!!!
Komentářem a hvězdičkou nepohrdnu! + jste mě u munulý kapitoly hrozně zaskočili! Po takový době jsem nečekala, že si to vůbec někdo přečte!
Xoxox A
ČTEŠ
Cool Joke ( CZ ) // #Wattys2016
Fanfikce"Jsem Cameron. Provedu tě po škole, chceš?" věnuje mi ten jeho až nechutně dokonalý úsměv. "Přátele mám a nový nehledám, sorry." napodobím ten jeho xicht a jdu si po svých. #Wattys2016.
