Na začátku každého velkého příběhu stojí láska a tento ostatně není výjimkou. Skrývá v sobě doposud nedoceněný druh magie, nese spousty polibků, něžných citů i nedozírné moře slz. Na jeho konci už však nestojí ani štěstí, ani bolest, ale pouhá touha...
Blížíme se ke konci! Tak, jak to s Hazel vidíte? Přežije? Zemře? A proč ji vlastně Tom pronásleduje?
Moc vám všem děkuji za hlasy! Jste skvělí. :) Ale jen tak mimochodem... komentáře mě potěší ještě víc. O:)
Lith
------------------
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hazel se zdálo, jakoby se zastavil čas. Zdálo se jí, že lesem bloudí už celé hodiny, přesto, když vzhlédla k nebesům, viselo slunce pořád stejně vysoko. Co ji však děsilo nejvíce, za celý den nenarazila na žádného z Tomových přátel. Ani na jednoho. Trápilo ji neblahé tušení, že se venku schyluje k něčemu temnému, něčemu velkému.
Několik dlouhých chvil přemítala nad tím, jestli už se ministerstvo dozvědělo o té obrovské katastrofě. Možná už bystrozorové pročesávali les, možná ji už brzy najdou.
S touto myšlenkou, vidinou naděje, šla dál. Občas se zastavila u studánky, jindy obrala hrst lesních plodů, aby nabrala aspoň trochu síly. Sotva se jen trochu zešeřilo, vylezla Hazel znovu na strom.
Tentokrát ji únava přemohla téměř okamžitě.
~•~
Toho dne brzy zrána musela Hazel odjet do Londýna. Jen na pár minut, aby od otce přebrala klíče ke svému novému bytu. Pan Black to nazýval: Dárek k ukončení prvního ročníku na vysoké. Ale jeho dcera nebyla hloupá, věděla, že ji prostě jen nechce znovu ztratit. Riskovat, že by zmizela znovu za velkou louží, někde, kde by na ni jen stěží dosáhl. Nic však nenamítala. Ve skutečnosti mu byla vděčná. Sama by si nový být nikdy nemohla dovolit.
Byla zrovna v polovině cesty ke krbu, odkud bylo možné připojit se na letax, když si uvědomila, že si na pokoji nechala hůlku. Chvíli přemýšlela, co si počne. Zpátky se jí nechtělo, navíc, určitě by znovu vzbudila Kate, což nechtěla. Rozhodla se tedy pokračovat dál.
A i když to v tu chvíli nemohla tušit, ta volba ji zachránila život.
Návštěva u otce proběhla k jejímu nekonečnému štěstí vcelku rychle. Prohodili mezi sebou jen pár zdvořilých frází, Hazel se ho zeptala na práci a on jí zase na školu. Když pak,„Co ten kluk, Tom? Je všechno v pořádku?"
Hazel odvrátila zrak stranou. O tomhle s ním mluvit nechtěla. Zvlášť ne dnes. Nebyla na to připravená. Sama vlastně neměla nejmenší tušení, jak se teď věci mezi nimi mají. Rozhodně spolu nechodili, ne po té úděsné hádce, ne po tolika bolestivých odhaleních.
„Nevím. Myslím, myslím... Asi je mezi námi konec, tati," odvětila pouze, ale do očí se mu nepodívala. Měla až příliš velký strach, že by tak prozradila něco, co mělo navždy zůstat skryté.
