Netvor

Jsme tu

Když jsem se vzbudila, už jsme tu byli. Zjistila jsem to tak, protože mamka koukala na ten barák a táta vyndaval nábytek z auta. Rozhlédla jsem se a řekla si co to sakra je?! V tomhle jako vážně budeme bydlet?! No to mě poser..

Šla jsem se podívat dovnitř.
Všechno tak staré a dřevěné.. Ne nejsem namyšlená barbinka ale tohle je moc.
Šla jsem dal, tak když už jsme tady a je to tu takové jaké to je a je tu moc místností tak bych si mohla aspoň vybrat kde bude můj pokoj.
Tady! Vykřikla jsem! Až mamka za mnou přiběhla co se děje, jen jsem se pousmála a řekla tady budu mít pokoj!
Mamka pokroutila hlavou a řekla že můžu mít pokoj kde chci. Nestěžovala jsem si, nebyla to moc hezká místnost, ale byla největší z tohoto domů tak proč ne, že ano.

Sešla jsem dolů a zeptala se táty co mu tak trvá, zasmál se a říkal, že mě v tom velkém baráku nemohl najít, začala jsem se smát. Není to tu zas až tak strašné, ale je to na strašidelném místě.

,,bzz bzz" někdo mi volá. Zvedla jsem, ale bylo hromové ticho.
Řekla jsem si že asi musel blbnout signál přece jenom ani nevím kde jsem, zapomněla jsem se zeptat rodičů. Zeptám se zítra už je pozdě a v pokoji už mám nábytek tak jdu spát.

Po asi hodině jsem se vzbudila, ani nevím proč a co se stalo. Nemohla jsem spát, pořád jsem se převracovala div jsem nespala z postele.
Koukla jsem se na mobil na hodiny 3:35 jako vážně. Já chci sakra spát!

....

12:30
Cože?! Co se stalo?! Já tak rychle usnula? Nemohla jsem tomu uvěřit ani jak se to stalo.
Kupodivu mi to bylo jedno hlavně že jsem spala a nejsem unavená.

,,bzz bzz" zase ten debilní zvuk mobilu když mi někdo volá. Kašlala jsem na to, po několika sekundách ten otravný zvuk skočil, oddechla jsem si. ,,bzz bzz" znova. Jako vážně?! Nezvednu to. Třeba ho/ji to přestane bavit. Zase to skončilo a po chvíli zase. Už jsem to vzala a přiložila k uchu. Málem jsem ohluchla když jsem slyšela strašný řev holčičky! Sakra! Au moje ucho. Ať si řve někomu jinému, ne mě!

Mamka mě zavolala na oběd. Jen jsem se oblékla a sešla schody.
Měli jsme kuře s rýží, bylo to docela dobré. Snědla jsem to a zase zalezla do svého pokoje.
Nevěděla jsem co tady dělat když tu nikoho neznám a další domy tu jsou asi půl hodiny pěšky. V tom mě napadlo, že bych se mohla projít než sedět doma no.
Asi po půl hodině chození jsem konečně viděla nějaké baráky, že by výhra? Třeba jo.
Viděla jsem dva kluky a jednu holku na lavičce
Proč za nimi nejít, že jo? Sama pro sebe jsem se zasmála a zakroutila hlavou.. To fakt není možný já za nima fakt jdu, asi jsem se zbláznila. To je jedno. Jdu.

Já : Ehm.. Ahoj, jsem tu.. Teda, em..
Nemohla jsem se vykoktat jsem strašně stydlivá v tuhle chvíli
A zastavil mě kluk s blonďatýma vlasama.
,,Jsi tu nová, chápeme a navíc jsme tě tu nikdy neviděli" a pousmál se.
Dívka vedle nich mi řekla ať se posadím, že mě nekousnou.
Posadila jsem se a začali jsme si povídat jak kdyby jsme se znali uz nějakou dobu. Vyprávěla jsem jim jak to bylo se stěhováním a jaký to bylo v předešlém domě a tak.
Chápali mě.
Po dlouhém dni s nima mě šli doprovodit až domu, divila jsem se, znali jsme se teprve den a už jsou tak milí, tak aspoň, že jsem si našla kamarády. Jsem ráda. Rozloučila jsem se s nima a zavřela dveře.