1888.

590 15 2
                                    

1888

Na svou pověst nejsem moc hrda.

Naštěstí nikdo neví, že jsem to byla já, ale vím to já samotná.

Asi nevíte, o čem mluví. Pochopitelně.

Mluvím o tom, co jsem začala dělat, abych přežila.

Živila jsem se na spodině - což jsou bezdomovci a pouliční prostitutky.

Nemůže mi to nikdo vyčítat, určitě by, jste každý z vás udělali totéž.

Nevím, jestli bych se měla vracet až úplně na začátek, jak jsem se stala tou hroznou zrůdou, ale bude to tak asi nejlepší.

***

Byl teprve začátek roku 1888.

Londýn byl úžasný pod tou sněhovou čepicí.

Všichni lidé byli šťastní.

Bylo mi necelých osmnáct let, když se to všechno semlelo.

Je těžké na to vzpomínat, ale minulost nezměníte, ať už chcete sebevíc, prostě to nejde.

Vrátíme se zpátky.

Dospělí se procházeli po zasněženém Londýně a prohlíželi si jeho krásy.

Malé děti hráli koulovanou a dělali andílky.

Dokonce jsem narazila i na jedno iglú.

Prostě krásná zima.

Všichni, včetně mě, byli vážně šťastní.

Doma byla krásná novoroční nálada.

S rodiči a se sestrou jsme si povídali, co budeme dělat.

Mojí mladší sestřičku napadlo, že by, jsme mohli něco upéct.

Bohužel jsme neměli vajíčka a tak mě poslali ke Georgovi do malého obchůdku na roku, kam chodívaly prostitutky.

Fuj. Takhle se prodávat.

Že se ty ženy nestydí.

„Co budete péct?“ Vyptával se mě.

Chvíli jsem s ním ze slušnosti vedla konverzaci, ale pak už se začalo stmívat a já jsem raději šla domu.

Musím uznat, že to byl celkem velký kus cesty.

Slyšela jsem, jak nedaleko mě jede hasičské auto a hlasitě houká.

‚Chudáci. Co se asi stalo?‘ Kladla jsem si pro sebe.

Hned co jsem spatřila náš dům… ne dům, tak jsem zjistila, kdo jsou ti chudáci.

Upustila jsem vajíčka na zem a rychle se rozeběhla k plápolajícímu domu.

„Ne, tam nesmíte!“ Okřikl mě jeden hasič a chytil mě, abych do domu nevběhla.

Slzy se mi vylily z očí neskutečně rychle.

Nic jsem neviděla, vše bylo rozmazané.

Od toho dne nebylo nic takové, jako dříve.

***

Pár dní jsem se potulovala po městě.

Přespávala jsem tam, kde jsem chtěla- většinou jsem si našla nějaké teplé místečko.

1888.Where stories live. Discover now