1888.

3. část - Alkohol. Nejlepší přítel upíra.

„Teď by sis měla dávat pozor. Může to být on, nebo je to jenom vážně náhodná podoba.“ Řekl ochranářsky Art mezitím, co balil tělo Claire do deky, aby jí mohl… uklidit.

„Víš co? Měli by, jsme zajít na sklenku, až se tady o to postarám.“ Navrhnul a po pár vteřinách dodal „Ale předtím se umyj. Kdyby tě někdo viděl takhle od krve, tak by hned zavolali policii.“ Usmál se a hodil si deku s Clair přes rameno.

Úsměv jsem mu opětovala a poté jsem se odebrala do koupelny.

Vysvlékla jsem se z krví zničeného oblečení, rozpustila si svoje hnědé vlasy a zalezla do sprchového koutu.

Normálně bych šla do vany, jako každý den, abych mohla přemýšlet, ale dneska se mi vážně přemýšlet nechce.

Taky kdo by o tom chtěl přemýšlet.

Ani jsem to nebyla já, kdo to udělal.

Vlastně byla, ale… chápete jak to myslím, ne?

Zkrátka to bylo mé druhé, zlobivé já, které se nemělo už nikdy dostat na povrch.

Ledová voda mi stékala po celém těle.

Jak moc bych chtěla cítit to, že je to ledové, já to můžu jenom vidět, nic víc.

Otočila jsem kohoutkem na vařící vodu.

Necítila jsem tu bolest, kterou cítí normální lidé, když se opaří.

Pouze jsem viděla, jak se má kůže začíná červenat.

Hned, co jsem ji vypnula, kůže se zase zacelila a já vypadala stejně jako předtím.

„Kéž by mě býval zabil.“ Povzdechla jsem si.

Otevřela jsem dveře sprchového kouta, vylezla ven a osušila se.

Všechno vonělo krví.

„Musím odtud vypadnout, co nejdřív.“ Začala jsem si sušit vlasy.

Když už byly jakžtakž suché, oblékla jsem se a vypadla z bytu.

Cestou po schodech jsem narazila do Arta.

„Říkal jsem ti, abys počkala.“ Odtáhl mě od sebe.

„Já vím, ale všude tam je..je tam cítit její krev.“ Cítila jsem, jak mě začínají štípat oči.

Zamrkala jsem, aby se mi z nich zase nezačaly valit vodopády slz.

***

Stáli jsme před dveřmi “Zeleného Kanta“, který je Artonův nejoblíbenější bar.

„A jde se zapomenout.“ Vykřikl nahlas a vzal mě za ramena.

Hned, co jsem vstoupila do baru, jsem se zarazila.

‚Co tady ksakru dělají oni, kde mají Haro… aha, tamhle je ten… agrrr‘ Byla jsem tak naštvaná a zároveň rozrušená.

„Klídek Arie.“ Poplácal mě po ramenu Art, když si všiml, co se semnou děje.

„Jdeme si dát drink. Nebo něco silnějšího.“ Rychle jsme odcupitali k byru a Art zvolal na barmana. „Jako obvykle!“

Přinesl nám paňáka něčeho, si modrého.