Jdu na první hodinu, zítra bude vysvědčení a pozítří začnou prázdniny. Dobrá nebo špatná zpráva?
Dobrá-konec školy, volno a možná mi brácha přispěje na vlastní motorku, protože ho hodně štve, že si půjčuju jeho.
Špatná-nevím co mi vychází ve většině předmětů, kámoš se bude stěhovat, kámoška bude na prázdniny pryč a moc dalších přátel tu nemám...
První hodinu mam Italštinu, každý z tohohle ročníku má jeden ze tří jazyků, Italština, Španělština a Francouzština. Mohla být ještě Portugalština, ale tam se moc lidí nehlásilo a někteří šprti mají Latinu.
Kupodivu jsem přišla včas. Přes den se nic zajímavého nestalo a s kamarády jsem se zatím nepotkala, protože Lea je nemocná a Adriana a Max mají jiný rozvrh. Poslední hodina, tělocvik s coachem.... tam bych je mohla potkat. Když jsem došla do dámských šaten vzala jsem si oblečení a začala se převlíkat.
,,Neo! No konečně společná hodina, bylo to k nevydržení!"vykřikl zpoza mě známý hlas, když jsem byla v teplácích a sportovní podprsence. A ano vidíte dobře oslovila mě Neo, jmenuji se Anae Nailow... ,,Taky tě ráda vidím Rio."řekla jsem a zvedla obočí, když mě obejmula. ,,Předposlední den... myslíš že nám couch dá volnější tělák?" ,,Nevím, ale večer na tréninku mi trenérka volno nedá."řekla jsem s úšklebkem a oblékla si tričko. ,,Ach, já málem zapomněla že naše Anae je házenkářka," protočila jsem oči a pomalu šla ven.
,,Kdo se nevejde do dostatečného času dostane po zbytek hodiny záhul že se s toho 3 měsíce nevzpamatuje!"seřval nás coach. Tohle byla dneska poslední dvouhodinovka. A že bych se vzpamatovávala celý prázdniny? Ne díky.
,,Připravte se padavky aaa start!"doprovodil to ohlušujícím písknutím a všichni vyrazili. Neběžela jsem úplně na max, abych to nepřepálila, protože jsme běželi asi tři kilometry, ale i přesto jsem spoustu spolužáků nechala za sebou. Jsem docela dobrá v tělocviku a v ostatních přednětech průměr, někdy se mi něco hodně povede a někdy to naopak strašně zkazím.
Když jsem si myslela, že už jsem kus za půlkou začala jsem zrychlovat.
,,An! POZOR!"zařval na mě někdo a já se otočila při čemž jsem trochu zpomalila. Ozvalo se šustnutí a já ucítila ostrou bolest v lýtku a holeni.
,,Arrgh"zařvala jsem a spadla na zem, celou dobu svírajíc zuby, abych nezařvala znovu.
,,Jsi v pořádku?"shýbal se nade mnou nějaký kluk myslím, že Scott. Scott McCall. ,,Trochu blbá otázka nemyslíš?"zasyčela jsem mezi zuby. ,,Promiň."omluvil se a začali přibíhat i ostatní.
,,Co se děje!? Pusťte mě projít!"křičel z okraje coach. Když přišel blíž Scott mu řekl: ,,Anae šlápla do pasti na medvědy,"řekl a koukl se na mě starostlivým pohledem. ,,A co tu ta past dopr*ele dělá?"řekl a vyťukával na mobilu číslo-asi na sanitku. ,,Bolí to hodně Anae?" Hodila jsem na něj hodně bolestnej pohled. ,,Blbá otázka.."
,,Nekousej si ten ret už takhle ho máš ošklivě prokouslej." Ani jsem si toho nevšimla. Vydala jsem sten a zavřela oči. ,,Ne! Neusínej sanitka tu bude každou chvíli."řekl a pokusil se rozevřít tu past. Znovu jsem zařvala a než se propadla do krásné bezbolestné tmy jako bych slyšela výt vlky...
Vzbudila mě strašná bolest v noze a hlavy. Když jsem otevřela oči bylo moc jasno, tak jsem je přivřela a pomalu je začala znovu otvírat, chvilku jsem si na světlo zvykala a zjistila jsem, že jsem v nemocničním pokoji. Vedle mě se ozvalo zachrápání. Otočila jsem hlavu 'seděl' tam Scott. ,,Scotte?"zeptala jsem se váhavě. Rychle vyskočil z křesla. ,,Co? Ach promiň.. Jak je ti?"další kladení blbých otázek? ,,Bolí mě noha a hlava, ale jinak to celkem ujde. Jak dlouho jsem spala?" ,,Asi den, teď jsou čtyři hodiny druhého dne od té nehody."
,,Co dělala v lese kde běháme na tělocvik lovecká past?" ,,Nevím, ale prohledali jsme ten les a žádné další jsme tam nenašli. Nohu máš už zašitou, obvázanou a zlomená ani nakřáplá není. Měla by být v pořádku až to dosroste." ,,Dobře, díky."řekla jsem a podívala se na výčnělek pod dekou(mojí nohu) ,,Je tu můj bratr?" ,,Teď ne, ale byl tu, jo a abych nezapomněl na stolku máš vysvědčení." ,,Sakra! Já na něj zapomněla!"vyjekla jsem a posadila se při čemž jsem blbě pohla tou nohou a zasykla. ,,Opatrně! V klidu jo? Já ti ho podám,"řekl a podíval se na mě ustaraným pohledem. ,,Dobře,"sklopila jsem oči. Když mi ho podal a já viděla že nemám žádnou čtyřku jen jednu trojku z chemie a asi tři dvojky, málem mi upadla brada. ,,Já už budu muset večer mám zápas. Rád jsem tě poznal."řekl s úsměvem. ,,Já tebe taky." Chvíli po tom co odešel přišla sestřička a zeptala se jak se cítím, odpověděla jsem jí stejně jako Scottovi dala mi nějaký prášek proti bolesti a řekla, že když budu opatrná může mě brácha večer vzít domů.
Večer pro mě přišel brácha, povídali jsme si a já se zeptala jestli bych nemohla jít na zápas lacrossu. ,,Ne, jít tam nemůžeš."vyjeveně jsem se na něj koukla. ,,JÍT tam nemůžeš, ale můžu tě tam hodit."
Chudák Scott a Stiles, už asi dva roky sedí na lavičce a nezahrajou si, ale zápas jejich tým vyhrál.
Vzala jsem mobil, abych napsala bráchovi jestli pro mě i nepřijede, protože dost kulhám, no spíš poskakuji. ,,An?"promluví ke mě Aria. ,,Ano Rio?" ,,Nechceš svézt?" ,,Uff, moc ráda,"oddechla jsem si.
,,Jsem doma Ezio!"zařvala jsem na celý dům. ,,Doufám že si nešla pěšky!"zakřičel na oplátku od televize. ,,Ne, svezla mě Aria." ,,Aha, to jsem rád. Co noha?"zeptal se a na chvíli odlepil pohled od The Big Bang Theory. ,,Už lepší, ale pořád se na ní pořádně nepostavim,"řekla jsem a přisedla si vedle něj na gauč.
Bylo půl dvanácté. Už jsem ležela v posteli. Co tam sakra dělala ta past? Takové a jiné myšlenky se mi honili hlavou.
Po asi hodině přemýšlení jsem usnula.
Běžím lesem. Utíkám. Nevím před čím. Před sebou zahlédnu Scotta a jeho nejlepšího kámoše-teď nevím jak se jmenuje něco na S. ,,Neutečeš! Nikdy!"ozvalo se zpoza mě a donutilo mě to se otočit byl tam... Co to sakra? Silueta ve tvaru člověka, ale některé části měla dost zkomolené a někde v místech kde jsou oči, dvě rudá...světla?
ČTEŠ
Is it real? (FF Teen Wolf)
FanfictionŽiju v Beacon Hills se starším bráchou. Žiju normální život s pár kamarády, ale jedna událost většinu změní. Jako menší jsem si přála žít s rodiči. Teď si přeji mít zpět ten normální život.....