Is it real? (FF Teen Wolf)

5.Konec prázdnin

   Za poslední měsíc jsem se naučila ovládat emoce, kdy se proměnit, kdy ne a ovládla jsem jak používat i schopnosti "zimy". Za týden měla začít škola a Derek nebyl nikde k zastihnutí. Asi má spoustu práce, ušklíbla jsem se.
  
   Brácha byl na brigádě a vrátí se až večer. Měla jsem tedy pár hodin pro sebe, protože bylo okolo poledne. Myslela jsem, že bych zavolala Adrianě a mohli bychom jít někam na oběd, protože mě brigáda začne až o víkendu. Pomáhala jsem v menším obchodě-víkendy a čtvrtky. Pondělí, středa a pátek jsem měla tréninky od šesti do půl osmé. Náš trenér se o nás tolik nezajímal jen nám zadal co máme za hodinu stihnout a na poslední půl hodiny nás předal atletovi. Jen v pátek jsm se rozcvičili a hráli.

   Zavolala jsem Rie a dala si s ní sraz v parku u naší lavičky a Ria přinese pizzu. Vzala jsem si černé tepláky, šedivé tričko s Maggie a okolo pasu černou mikinu. Pak už chyběly jen boty, kofola a kšiltovka. Sraz jsme měli za deset minut což jsem moc nestíhala, tak jsem si vzala svojí novou motorku.

   ,,Nae?"vykulila na mě oči Ria. ,,Ty sis nechala udělat tetování? A co to máš s ušima a vlasama? Kdo si a co jsi udělala s Anae?"vyvalila na mě proud slov o motorce jsem jí už psala, ale zbytek... ,,Jsem to já Anae Nailow. 22. Října mi bude 18. Pocházím z Itálie mám bratra Ezia. Ty jsi Adriana Stend. Narozeniny máš 12. Ledna. Stačí ti to jako důkaz?" ,,Když mi řekneš co a jak se ti stalo tak možná."řekla a podezíravě se na mě podívala. ,,To bude horší. Slíbíš mi, že o tom budeš mlčet a potom mi to pomůžeš zamaskovat?" ,,Dobře mlčení ti slíbit můžu, ale k zamaskování tak mě nic nenapadá." ,,K tomu už bych něco měla. Jen budu potřebovat pomoc." ,,Dobře... tak mluv,"povzdechla si. Řekla jsem jí přibližně to samé jako mi řekl Derek. Nechtěla tomu uvěřit, tak jsem rozsvítila oči. To jí naštěstí stačilo, protože v parku jsme nebyly samy byl tam ještě jeden milostný pár a nějaký pán se psem, který mě zatím naštěstí nezavětřil. ,,Dobře tak jak chceš pomoct?" Vše jsem jí vysvětlila a na zítřejší ráno jsme si u mě doma domluvili sraz.

   Dali jsme si pizzu a vypili kofolu celou dobu jsme se bavili o tom co jsme dělali o prázdninách a o škole. Okolo páté hodiny jsem jí hodila na motorce domů a já si cestou koupila minerálku a hořkou čokoládu. Ezio ještě nebyl doma tak jsem si dala sprchu a rovnou se oblékla do pyžama.     

   Pak už se jen natáhnout na postel, pustit film na notebooku a mám volno. Nakonec jsem si vybrala Sebevražedný oddíl. Už jsem toho o něm dost slyšela, ale neviděla jsem ho ani jednou. Během chvilky už jsem zaujatě s občasným uchechnutím a pomalým cucáním čokolády sledovala film. Asi v půlce přišel brácha pozdravil mě a hned zapadnul do pokoje.

   Já už začínala být unavená, tak jsem dokoukala film, otevřela okno a šla spát. I když mě sužovalo vyčerpaní tak jsem nemohla usnout. Sedla jsem si k oknu a koukala na nebe na zatažené mraky. Když jsem sklonila hlavu k lesu, zaklédla jsem mezi stromy temný stín. Chtěla jsem na něj zaostřit "vylepšeným" zrakem, ale najednou zmizel. Co to sakra? Rychle jsem zavřela okno. Zapálila jsem si svíčku, protože když sleduju její plamínek líp se uklidním. Zalehla jsem, sledovala plamen a snažila se uklidnit myšlenky. Nakonec se mi to povedlo a o pár minut později jsem usnula.

   Ráno mě vzbudilo vyzvánění jedné z mých oblíbených písniček, kterou jsem měla jako vyzvánění. Kdo mi sakra volá takhle brzo? Řekla jsem si, protože byla ještě tma,ale když jsem se podívala na mobil hned jsem změnila názor. Volala mi Ria a bylo asi čtvrt hodiny po domluveném srazu.

O týden později

   Za tři dny v pondělí začínala škola. Měla už jsem po házené kde se všichni divili mému tetování, ale maskování bylo téměř dokonalé, vločku jsme nechali jako tetování a kvůli uším jsme dokoupili několik čepic přes uši, které stejně vzhledem k tomu,  že bude zima nebudou nápadné a hlavně speciální "formičky", které sehnal brácha od "kamarádky", jejíž mamka dělá dekoráční předměty do obchodů. Když si jí chci (potřebuju) nasadit, sklopím si ucho a nasadím, je trochu užší, takže drží úžasně a uši nevypadají tolik výrazně, jen si okraje musím přetřít korektorem a kdyby někso déle a pozorně koukal ze strany viděl by "bouličku".

   Celý víkend jsem dělala svoje povinnosti a brigádu. Taky jsem dočetla dvě knihy a v neděli večer jsem se zase po dlouhé době šla projít do lesa. Moje kotva byl Ezio. Takže to snad vzládnu, protože je úplněk.
   Byla nádherná noc, hvězdy, měsíc a les. Nikdo jiný, jen já.
Vylezla jsem si na jeden strom, který vypadal pevně. Byl z něj nádherný výhled, les, noční obloha a dokonce i kus města. To vše z něj bylo vidět.

   Zaslechla jsem zrychlený dech několik metrů ode mě a pode mnou někdo běžel. Byl vyděšený. Rychle jsem seskočila že stromů. Mezi stromy jsem zahlédla siluetu. Když se postava přiblížila všimla jsem si, že to je er... Scott? Myslím. Jo asi jo. ,,Scotte? Co se děje?"zeptala jsem se ho ustaraným hlasem. ,,Ne-nevím, napadlo mě něco podobného vlku."teď už z něj vystrašení nebylo jen cítit, ale i slyšet z jeho hlasu. Ruku si tiskl na bok, kde mu prosakovala mezi prsty. A dop*dele! ,,Pojď za mnou bydlím blíž. Ošetřím tě a odvezu domů."už nedokázal promluvit, takže neodporoval. Ezio doma nebyl. Asi je někde s kámošema. Ošetřila jsem mu kousanec a doufala, že to nebyla Alfa. On mi mezitím vyprávěl co se stalo a co tam dělal. ,,Měl ten vlk rudé nebo žluté oči?"nemohla jsem to vydržet a musela se zeptat. ,,Myslím, že rudé. Proč?"ztuhla jsem. ,,Nae?"zeptal se po chvíli co jsem neodpovídala. ,,C-co?"probudila jsem se z tranzu a přelepila ránu náplastí. ,,Jsi v pořádku?" ,,Jo jen vzpomínky to nevnímej."řekla jsem a hodila mu bundu a helmu. Sama jsem si je vzala taky. ,,Počkej! Jak to myslíš? Jaký vzpomínky?" ,,Máš zítra po lacrossu volno?"zeptala jsem se a šla k motorce ven. ,,Jo, proč? A neodpověděla si na otázku."už jsem ho nevnímala. Zamkla jsem dům, nastartovala motorku a podívala se na něj pohledem jestli si nasedne. Po chvíli mu to konečně došlo. Sklopila jsem si "hledí" a vyjela. Po chvíli už jsme byli u něj. ,,Ahoj Nae." ,,Ahoj Scotte, dobrou noc." ,,Spíš už ráno,"zašklebil se na což jsem jen pokrčila rameny a znovu vyjela.
  
   Cestou zpátky v jednu chvíli jsem měla pocit, jakoby mě někdo sledoval. Když jsem se ohlédla, zahlédla jsem postavu běžící po čtyřech. Zrychlila jsem, ale to jsem dělat neměla....