Is it real? (FF Teen Wolf)

4.Vysvětlení?

   Derek jen smutně pokývl a kouknul se mi do očí.
   ,,Kousnul tě vlkodlak."jen jsem sklonila na chvíli hlavu a pak mu pokynula ať pokračuje. ,,Když tě kousne vlkodlak tak jsou dvě možnosti rána se ti nevyléčí a zemřeš. Nebo se vyléčí a budeš vlkodlak, ale tobě zůstala jizva, žiješ a změnila ses. Nevím co to znamená, ale přes prázdniny to zjistíme a naučíme tě to ovládat.
Ano?"jen jsem kývla, protože na víc už jsem neměla. ,,A ty?"zeptala jsem se Dereka. ,,Já už se tak narodil. Zítra v šest tě vyzvednu a začneme jo?"
   ,,Jak se cítíš?"zeptal se Derek když jsme došli k lesu. ,,Žiju."
,,Dělala jsi někdy nějaký bojový sport?" ,,Pouze házenou, lacross, basket, lukostřelbu a ještě hraju na flétnu, elektrické klávesy a housle."vysypala jsem ze sebe, zašklebila se a sklonila hlavu. On jen nadzvedl obočí. ,,Je vidět, že se nenudíš." ,,Snažím se, protože když se nudim tak musím přemýšlet nad rodiči,"řekla jsem a úsměv zmizel jako bych ho na tváři ani neměla. ,,Vím, že to bude znít blbě, ale pokus se vzpomenout si na něco co tě naštve nebo vyvolá velký strach." Chtě nechtě jsem ho poslechla, protože už při mých slovech o rodičích mě zavalili vzpomínky.
   Jak mě táta učí střílet z luku. Jak s mamkou pečeme dort bráchovi k narozeninám. Jak jsem s bráchou a tátou na výletě v Mexiku. Jak slavíme moje 9. narozeniny a jak někdy chodil opilý domů....
  Ani nevím kdy začaly, ale po tváři mi tekly slzy. Ucítila jsem bolest hlavy a strašnou zimu. Derek se na mě udiveně díval.
Na nos mi dopadla...vločka? Cože? Podívala jsem se nad sebe. Nevím odkud, ale nade mnou se objevovaly vločky. Když jsem se podívala pod sebe byla tam námraza. Najednou vločky zmizely.
   Byla jsem naštvaná jako nikdy. Vyšplhala jsem na strom tam kde jsem se ho dotkla byla námraza. Nehty se začali měnit v drápy. Když jsem vylezla tak vysoko, že jsem viděla oblohu. Zavyla jsem. Obloha byla nádherná měsíc malý srpeček, který obklopovaly zářivé hvězdy. Fascinovalo mě to. Přeskočila jsem na další strom o dva metry níž pod rukama a nohama se mi ulomila větev. Začala jsem padat. Dopadla jsem na zem na všechny čtyři a nic si nezlomila. Zahlédla jsem Dereka přikrčeného a připraveného se bránit, kdybych ho napadla, ale najednou jsem se cítila bez energie. Zpomaleně jsem začala padat na námrazu. Chytily mě dvě silné paže a vzaly mě do náruče. ,,Myslím si, že to dneska stačilo."řekl Derek zase už s vážným výrazem a nesl mě domů. ,,Jak se cítíš?" ,,Unaveně a je mi zima."ještě víc se zamračil a zrychlil. ,,Viděl jsi to někdy? Víš co jsem?" ,,Ne,"zašeptal a povzdechl si. Kývla jsem a zbytek cesty už byla zticha. Doma byla jen cedulka, že brácha se vrátí do půlnoci jen si potřebuje něco vyřídit.
   Derek mě donesl do pokoje a zeptal se jestli něco nepotřebuju.
,,Jenom kdyby jsi mi přinesl vodu prosím." Kývnul a šel pro vodu.
   Byla jsem vyčerpaná. Sedla jsem si do křesla a koukala z okna. Všechno takhle najednou. Motala se mi z toho hlava. Už jsem zase přemýšlela o rodičích. Po tváři mi stekla ojedinělá slzám a měla jsem nutkání jít k zrcadlu. Vypadala jsem jako z jiného světa.(média) Co to sakra?
V pokoji se objevovala jinovatka z rukou mi místo nehtů rostly drápy. Uslyšela jsem kroky. Bleskurychle jsem se otočila ke dveřím a přikrčila se v obranném postoji. Otevřely se dveře a stál v nich Derek se sklenicí vody v ruce. ,,Nae klid. Uklidni se."byla jsem jako v tranzu nechtěla jsem mu nic udělat, byla jsem jako kus ledu. Bez hnutí. Slyšela jsem rychlý a hlasitý tlukot jeho srdce, ale mé bylo pomalé a sotva slyšitelné. Derek šel blíž. Když byl asi metr ode mě, voda ve sklenici se změnila v led. Derek jí upustil, chytil se za ruku a poklesl na kolena. ,,Promiň já nechtěla."začala jsem panikařit, když jsem konečně zase měla vládu nad svým tělem.
   ,,To nevadí za chvíli se vyléčim." ,,Ukaž mi to!"chytla jsem ho za ruku a odtáhla mu jí od těla. Měl na ní jinovatku a pod ní byla ruka zbarvená do modrofialova. Odtáhla jsem ho do koupelny a na ruku pustila vlažnou vodu a postupně přidávala telplotu. Po chvíli jinovatka roztála. ,,To už je dobrý. Vyléčim se."přykývla jsem a doufala, že je to pravda. ,,Měla by jsi jít spát celá se klátíš." Když to řekl uvědomila jsem si, že je to pravda. Skoro jsem neudržela otevřené oči. ,,Dobře, zvládneš to domů nebo tu přespíš?" ,,Přespim nahoře v pokoji pro hosty, ale ještě počkám než přijede Ezio."přikývla jsem a vyčistila si zuby, on mezitím zmizel v kuchyni a já se vysprchovala. V pokoji už jsem si jen rozčesala vlasy a upadla do hlubokého spánku.