Is it real? (FF Teen Wolf)

3.Záhada-1.část

,,Vážně s námi nechceš?"zeptal se Ezio když nasedal na motorku. ,,Ne, děkuji."usmála jsem se na něj. ,,Pozdravuj Dereka." ,,Ok. Jo a v lednici je zbytek špaget ze včera."řekl a nasadil si helmu. Mávla jsem a zmizela v domě. Neměla jsem hlad a tak jsem si šla rovnou lehnout. Pustila jsem si písničky a při koukání do stropu jsem usnula.
Asi okolo druhé hodiny ráno mě vzbudil divný pocit, nechápala jsem to. Chtěla jsem jít otevřít okno, abych vyvětrala zadýchaný vzduch, ale když jsem se z něj koukla měla jsem pocit jako by se něco na kraji lesa mihlo. Když jsem se koukla podruhý pozorněji, jako bych kus od kraje lesa viděla stín s rudýma očima. Zděsila jsem se přesně o tomhle stínu se mi zdálo.. Asi o půl minuty později stín zmizel.
Lekla jsem se o to víc, když jsem zaslechla kroky v chodbě. Potichu jsem otevřela dveře a vydala jsem se k chodbě. Nikdo. Vzala jsem si od botníku lžíci na boty a vydala se do kuchyně. U dřezu jsem viděla siluetu, jak něco loví ve skříňce s kořením a čaji. Asi muže. Potichu sem se mu připlížila za záda a doufala, že teď se pode mnou noha nepodlomí. Když se mi to povedlo napřáhla jsem. Najednou se otočil a já ho místo do hlavy praštila do ramene. ,,Sakra! Promiň Ezio!"zařvala jsem, když jsem zjistila kdo to je. ,,Ještě, že je ta lžíce jen plastová."řekl s úšklebkem a držel se za rameno. ,,Máš docela sílu."uchechtl se. ,,Myslel jsem, že už spíš." ,,Ano spala jsem,"pronesla jsem ublíženým tónem. ,,Hele. To ty jsi mě přetáhla lžící na boty já si jen chtěl udělat čaj!" ,,Buď rád, že to nebylo do hlavy. To by jsi kvůli mě zblnul ještě víc a já bych se dostala do knihy rekordů." ,,HEJJ!"zařval na mě když jsem odcházela si lehnout do pokoje. Uchechtla jsem se, znovu si pustila už dohrálé písničky a usnula jako když mě do vody hodí.
O pár dní později
Měla jsem na sobě černé legíny a tričko. I přesto, že bylo léto v lese kde jsem zrovna běžela bylo chladno, které mi připadalo strašně příjemné. Chtěla jsem navštívit Dereka, protože tam byl pořád sám a ještě k tomu v polorozpadlém domě. Včera jsem od bráchy dostala černou motorku s tmavě modrými plameny a byla celej den na projíždce a na benzínce jsem ho potkala. Bylo fajn si s ním po dlouhé době popovídat mezi čtyřma očima. Jako bych k němu cítila něco úplně jiného než před lety...
Nad svými myšlenkami jsem zrudla a zakopla o kořen při čemž nabourala do stromu. Ani jsem si nevšimla, že už se začalo stmívat. Pomalu jsem se rozeběhla směr domů, aby si brácha nedělal starosti.
Po chvíli jsem začala mít divný pocit jako by mě někdo sledoval.
Když jsem se asi po třetí ohlédla, uviděla jsem dva světelné rudé body a zaslechla zavrčení.
Doširoka jsem otevřela oči a sprintem se rozeběhla domů.
Za zády jsem zaslechla hrubý dýchání a vrčení. Ještě jsem zrychlila i když už to bylo skoro nemožné. V krvi jsem měla adrenalin, ale přesto cítila, že se to přibližuje. Strašně jsem se bála. Už mi docházela síla. Podlomila se mi kolena a spadla jsem. Nemohla jsem se pohnout.
Ucítila jsem strašnou bolest v rameni a propadla se do tmy.
Jako poslední si pamatuji sen kde jsem uviděla vlka v plamenech?
(média)