Is it real? (FF Teen Wolf)

3.Záhada-2.část

,,Nae! No tak vzbuď se..." Uslyšela jsem starostlivý hlas ,,Prosím!!"
Začala jsem otevírat ztěžklá víčka. ,,No konečně! Strašně jsem se bál."nade mnou se tyčil Derek a vzal mě do náruče. ,,Co se ti stalo?"zeptal se. ,,Myslím, že mě kousnulo něco jako obrovský vlk na zadních a s rudýma očima..."zašeptala jsem roztřeseným hlasem a on se na mě zděšeně podíval. ,,Kam?" ,,Myslím, že do ramene."řekla jsem a znovu mi začala těžknout víčka. ,,Ne! Neusínej!"vykřikl a opatrně mi utrhnul prokousnutý rukáv.
Byla tam ošklivá rána po zubech, ale moc krve z ní neteklo. ,,Vemu tě k sobě domů a zavolám Eziovi, má o tebe strach." ,,Dobře, ale pospěš si prosím. Bojím se, že to je furt někde poblíž."řekla jsem a on se jen hořce ušklíbl.
   ,,Anae?! Jak ti je?"začal na mě mluvit Ezio, který právě přijel. ,,Docela dobře jen jsem unavená a ta rána trochu štípe."když mě Derek přinesl tak mi tu ránu umyl a obvázal a teď šel udělat čaj. ,,Ségra ty máš štěstěnu na fakt dlouhých prázdninách." ,,Hm.."zabručela jsem v odpověď a už asi po desáté jsem se rozhlédla po Derekovo polorozpadlém domě. Bylo mi ho líto..
,,Ukážeš mi tu ránu?"zeptal se po chvíli Derek. Protočila jsem oči a začala si odmotávat obvaz. Sundala jsem polštářek a odhalila stříbrnou jizvu po ráně. ,,Co to sakra?"podivila jsem se a nadskočila na gauči. ,,Počkej jestli to bylo to co myslím tak jaktože jí tam zbyla ta jizva?"zašeptal brácha Derekovi tak potichu, že se divím, že jsem to slyšela. Derek jen pokrčil rameny. ,,Co-o?"vykoktala jsem. ,,Zítra ti to vysvětlím, ale teď se musíš vyspat. Hodim vás domů a zítra ti to vysvětlím dobře?"řekl Derek. Jenom jsem kývla, protože jsem byla fakt unavená.
   ,,Co se ti to sakra zase stalo?"zeptal se brácha když jsem si ještě v pyžamu šla do kuchyně pro snídani. ,,Cože?" ,,Koukni se do zrdcadla." Myslela jsem si, že je to nějaký jeho vtípek a tak jsem jen protočila oči a šla se nasnídat. Celou dobu co jsem snídala se na mně brácha divně koukal.
   Šla jsem si vyčistit zuby a když se kouknu do zrdcadla málem mi upadla brada.
   Měla jsem místo svých hnědých očích modré a špičaté uši.
Najednou mě začala strašně bolet hlava. ,,Arghh!"zařvala jsem a cítila jak se propadám do tmy.
,,Nae!"bylo poslední co jsem zaslechla.
   Když jsem se vzbudila bylo mi líp, ale pálila mě tvář. ,,Nemůžu jí nějak pomoct ?"ozval se nade mnou bráchův starostlivý hlas. Ležela jsem u sebe v posteli.
,,Probouzí se!" Nade mnou se skláněl Ezio a u okna v židli seděl Derek. ,,Jak se cítíš?"brácha. ,,Už dobře jen mě trochu pálí tvář."brácha na to nic neřekl jen mi podal zrcadlo. Derek se za celou dobu vůbec nepohnul jen stále koukal z okna. Když jsem podívala do zrcadla můj vzhled byl stále stejný jako když jsem..omdlela?..jen na tváři jsem měla sněhovou vločku. ,,Vysvětlíš mi to konečně nebo mě necháš dál se trápit?!"vyjela jsem na Dereka a z očí mi začali téct slzy.