Is it real? (FF Teen Wolf)

2.Prázdniny?

Silueta ve tvaru člověka, ale některé části měla dost zkomolené a někde v místech kde jsou oči, dvě rudá...světla? Řekla bych že jsou to oči, ale moje mysl si nechtěla přiznat, že něco takového existuje. A pak se stalo něco co jsem čekala už nějakou dobu. Skočilo to na mně.

Vzbudila jsem se. Co to sakra bylo? Asi jen noční můra nic zajímavého, ani nového. Podívala jsem se z okna. Měsíc byl v Novu. Když jsem se koukla k lesu, do kterého jsem ráda chodila a měli jsme ho hned za domem. Někdo tam stál. Derek Hale, ale myslela jsem, že teď žije jinde můj brácha se s ním dřív "kamarádil" a já ho měla docela ráda, protože byl fajn, ale když mu uhořela rodina tak jsem ho od té doby neviděla. Bylo mi ho líto. Když si všiml, že koukám kývnul na mě, otočil se a pomalu se vydal do lesa. Měla jsem nutkání jít za ním. Vzala jsem si mikinu a opatrně vylezla z okna. Díkybohu mám pokoj v prvním patře, protože noha bolela i bez toho abych musela skákat. Když jsem došla na kraj lesa zahlédla jsem Dereka, jak čeká opřený o strom bokem ke mě. Opatrně jsem se vydala za ním.
,,Ahoj,"řekla jsem potichu. ,,Ahoj, Co noha?" ,,Už lepší. Proč jsi se vrátil?" ,,Jel jsem za sestrou, ale není tu a když už jsem tu chtěl jsem se na tebe aspoň podívat. Je Ezio doma?"zeptal se a celou dobu mi díval do očí. Vždy jsem ho měla ráda-jako kamaráda mého bráchy, ale teď jako bych cítila něco víc... asi jsem dospěla..
,,Jsi tady?"zeptal se se zvednutým obočím a usmál se. ,,C-co?" ,,Je brácha doma?" ,,Err..jo promiň já se zamyslela, ale teď spí." ,,V pořádku." Celou dobu jsem stála na jedné noze a rukou opřená o strom. ,,Chyběl jsi mi..."zašeptala jsem, zklopila pohled, zčervenala sundala ruku ze stromu a chtěla se postavit oběma nohama na zem, ale pravá noha se mi podlomila. Zasykla jsem mezi sevřenými zuby a řítila se k zemi. ,,Opatrně!"zachytil mě Derek. Postavil mě na "nohy" a stále mě podpíral. ,,Ty mě taky..."zašeptal ještě tišeji a odvrátil hlavu.
,,Asi už by jsi měla jít spát."řekl a zase se ke mně obrátil s kamenným obličejem. ,,Neměla jsou prázdniny." ,,Hm...ale já už budu muset. Dobrou noc."řekl a obrátil se k odchodu do středu lesa. ,,Dobrou..."pošeptala jsem tak, že by to už neměl slyšet, ale on se otočil a kývnul mi. Pak už chůzi nepřerušil.
Pomalu jsem se vydala domů a celou dobu jsem přemýšlela o Derekovi a tom co k němu cítím. Dřív to bylo jiné byl jako druhý brácha, protože rodiče zemřeli při havárii v letadle když si jeli odpočinout od nás di Itálie za tetou, kterou jsem naposled viděla na pohřbu v mých 11 letech tou dobou bylo bráchovi 18 a dovolili nám být spolu v jejich domě. Teď mi je 17 a bráchovi 25.
Nemohla jsem usnout částečně, protože noha furt bolela a částečně kvůli mým myšlenkám.
Ani jsem si nevšimla toho, že brečím... Po chvíli už jsem nevěřila, že usnu a šla jsem si dolů pro pití. Vzala jsem si z lednice kofolu, sedla si k televizi a pustila DVD Liga Vyjímečných.
Asi uprostřed filmu jsem usnula, protože už jsem ho viděla po několikáté a byla jsem unavená.
,,Nae! Vstávat v obýváku se nespí a musíš na převaz do nemocnice." ,,Hmm..."přetočila jsem se a spala dál. ,,ANAE!"teď už zařval Brácha. Já se lekla "nadskočila" a spadla z gauče. ,,Auu,"zakvičela jsem když jsem se kopla o gauč. ,,Pozor!"řekl a pomohl mi vstát.
,,Tak, ale dávej na ní pozor za dobu co jsi tu nebyla ti ta rána začala zase krvácet. Musíš na ní být opatrnější. Ano?"řekla mi sestřička a pomohla mi se dostat do kraťasů. ,,Nashledanou!"řekla jsem a opatrně došla na chodbu kde brácha s někým právě dotelefonoval. ,,Kdo to byl?"
,,Derek. Věřila by jsi, že je zpátky v Beacon Hills?" ,,N-ne,"řekla jsem zaskočeně, že mu teď volal.
,,Ty už jsi ho viděla?"podíval se na mě udiveně. Sklopila jsem pohled, protože jsem nikdy nebyla dobrá lhářka a on byl dobrý v tom, aby poznal co je lež.
,,Co máš v plánu?" ,,Notebook a filmy..." ,,Ok já půjdu s Derekem do kina jestli chceš můžeš jít s námi."