FNaF Story of Amy The Cat 3

2

Z pohledu Amy
Všichni byli moc hodní ale nikdo mi nechtěl říct kdo je ta Viollet. Ještě jsem se nezeptala Freddyho ale přijde mi že se chová jinak, až trochu divně. Půjdu se za ním podívat.

,,Hej, Freddy!" Zavolám na něj a on se na mě otočí. ,,Nejsem žádný hej-Freddy." Řekne. ,,To je mi fuk, řekni kdo je Violette." Řeknu. ,,No..emmmm...fakt to chceš vědět?" Nervózně se zeptá. ,,Jo, jinak bych se neptala." Řeknu. ,,No, Violette je bílo fialová kočka, náhrada za tebe." Řekne. Chtěli mě nahradit?

,,A ostatní s tím souhlasili?" Zeptám se. ,,No vlastně, asi, no, prostě, Ne." Řekne. ,,Takže jsi mě nahradil bez toho aby s tím souhlasili?!" Zakřičím. Hodně hodně hodně mě to naštvalo. Jak mohl? Otočím se a zamířím do chodby. ,,Amy!" Zavolá na mě Freddy. Je mi úplně jedno co chce. ,,Počkej!" Vykřikne. Nezastavuji se. ,,Musím ti něco říct!" Znovu křičí. ,,S tebou si nemám co říct!" Zakřičím na něj. ,,Ty to snad nechápeš?! Jak by ti asi bylo na mém místě? Co?!" Pokračuji.

Znovu se Otočím ale teď do někoho vrazím.  Zvednu hlavu a vidím Violette. Tak teď bych brala i to aby tu stál Shadow Bonnie. ,,Jé, promiň já nechtěla." Řekne. Vstanu a odejdu dál do chodby.

Po asi pěti minutách cesty narazím na schody vedoucí nahoru. Vyjdu nahoru a rozhlédnu se. Podle toho jak to tu vypadá tak to bude asi půda. Je tu spousta prachu a pavouků. Celou místnost osvětluje malé střešní okno. Vypadá to tak kouzelně. Přijdu k oknu a podívám se ven. Je noc a měsíc vidím v HD zobrazení. Okno otevřu. Celou místnosti se ozve zavrzání. Vylezu na střechu. Jen tak sedím a pozoruji hvězdy. Vzpomínám si že když jsem byla malá, takhle jsme sedávali s rodiči na zahradě. Až sem se táhne jedna větev stromu. Natáhnu se a utrhnu jedno jablko. Spokojeně do něj kousnu. Sice jablka moc nemám ráda ale tohle je vážně dobré. ,,Vidím že ti chutná." Ozve se za mnou. Otočím se a vidím za sebou poloprůhledného Springtrapa. ,,Ty jsi mě vyděsil." Vydechnu. ,,Víš že tahle jablka jsou kouzelná?" Řekne. ,,Fakt?!" Vykřiknu. ,,Jo, ten kdo do něj kousne bude kouzelně krásný." Řekne. Zasměji se. ,,Tak si dej taky." Řeknu. ,,Rád bych ale duchové nejí." Řekne.  ,,Ty jsi duch?" Zeptám se. ,,Jo." Odpoví. ,,A jak to že tě vidím?" Zeptám se. ,,Protože chceš." Řekne. ,,A měla by jsi jít dolů už tě určitě hledají." Řekne. ,,Tak ahoj, snad se ještě uvidíme!" Řeknu a vrátím se do zaprášené místnosti. Rychle seběhnu schody a vrátím se k ostatním.