Druhé čtvrtohry

*4*

Ráno jsme s Haymitchem šli směrem k rohu a doufali jsme, že nenarazíme na profíky.
Šli jsme mlčky a okusovali maso, které nám přišlo od sponzorů.
Kostičky jsme pečlivě schovali do důlku v zemi a zahrabali je jehličím, aby nás žádný Splátce nemohl vystopovat. Šli jsme několik hodin, než jsme narazili na tu jedovatou řeku.
,,Běž první a dávej pozor." Řekl Haymitch a já přikývla. Stoupla jsem na první kámen a pak na druhý. Když jsem stoupla na třetí, uklouzla jsem. Naštěstí mě Haymitch chytil a přitáhl k sobě.
,,Díky." Zamumlala jsem a on přikývl. Opatrně mě pustil a já přešla na břeh, kde jsem si sedla. Haymitch dorazil krátce po mně a také si sedl.
,,Kam teď?" Zeptala jsem se.
,,Nevím." Odpověděl unaveně.
,,Ty jsi nespal?" Zeptala jsem se ho a on se mi krátce podíval do očí a pak svůj pohled stočil na oblohu.
,,Možná." Usmál se a mně zacukaly koutky.
,,Takže?" naléhala jsem.
,,Ne." odpověděl s ještě větším úsměvem.
,,A co jsi tedy dělal, když jsi nespal?" zaculila jsem se a on se na mě podíval.
,,Hlídkoval. A pozoroval tě, jak spíš." pokrčil rameny a zase svůj pohled stočil k obloze. Začala jsem se červenat a usmála jsem se. Najednou jsem ucítila lehký dotyk jeho prstů na mé ruce. Koutkem oka jsem se na ní podívala a všimla si, že má Haymitch svou ruku blízko té mé a konečky prstů se mých prstů dotýká.
Nějakou dobu jsme tam seděli a pak se vydali po proudu řeky. Začal foukat vítr a já se začala třepat. Haymitch ke mně přišel a jednou paží mě objal kolem ramen.
,,Dí-díky." Poděkovala jsem zmrzle.
Šli jsme dál a mně byla čím dál tím větší a větší zima, i když mi Haymitch přes mé hlasité protesty dal jeho bundu a svalnatou paží mě objímal.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se, když jsem už po několikáte klopýtla.
,,J-jo-jse-jsem." Vykoktala jsem a třásla se ještě více. Haymitch zastavil a podíval se na mě. Vykulil oči a dal mi na čelo ruku.
,,Vždyť ty úplně hoříš!" Vyjekl ustaraně a vzal mě do náruče.
,,Hay-mi-mitchi, co to d-děláš?" Zeptala jsem se.
,,Beru tě někam, kde můžeme rozdělat oheň." Řekl a spěchal dál. Zavřela jsem oči a třepala se.

Cítila jsem, jak mě Haymitch položil na listí a odešel. Chtěla jsem otevřít oči, ale nešlo to. Byla mi zima a chtěla jsem spát. Spánek ale nepřicházel.
Po pár minutách se Haymitch vrátil a rozdělal oheň.
Slyšela jsem, jak vytahuje z batohu spacáky.
,,Malio." Zašeptal a posadil mě. Sundal mi batoh a pomohl mi do spacáku. Stále jsem měla zavřené oči.
Přiblížil mě k ohni a dostal do mě tekutiny. Přiložil a lehl si na spacák vedle mě.
,,Bu-de ti z-zima." Zašeptala jsem.
,,Neboj, nebude." Řekl a pohladil mě po tváři. Ne, to jsem se určitě spletla. Jen zkoušel, jestli jsem stále tak horká. Nebo ne?
Pomalu jsem začala usínat, když Haymitch naposledy přiložil a lehl si do svého spacáku.
Chvilku bylo ticho, když vtom jsem ucítila jeho ruku na mém těle a jak si mě přitáhl. Bylo mi tepleji, ale ne o moc.
Cítila jsem polibek do vlasů a pak už nic. Vplula jsem na veliké lodi do říše snů.

Ahoj :)
Další kapitola pro vás ;)

Včera jsem dopisovala ještě jednu :D

Snad se líbí!pokud se kapitola líbila zanechte ⭐ nebo hezký komentář, pokud ne tak kritiku, ale ne haty!

Pacicka