Druhé čtvrtohry

*7*

Na poslední chvíli jsem vstala a běžela dál. Kolem ruky mi proletěl šíp. Nestihla jsem se mu vyhnout, takže mi na ruce nechal hlubokou ránu. Vykřikla jsem a můj křik se ozýval všude kolem. Pevně jsem si rameno chytla a oči se mi zaplnily slzami. Byla to neuvěřitelná bolest.
Vzpomněla jsem si na nože u mého pasu. Vážně? Teď? To jsem si na to nemohla vzpomenout dříve! zanadávala jsem v duchu. Jeden jsem vytáhla a hodila ho za sebe. Podle zaskučení, jsem se musela trefit do nějaké části těla.
,,Jen počkej!" zakřičel. Věděla jsem, že běží za mnou, i když jsem se neotáčela. Ztratila bych tím velmi důležité vteřiny.
Další události se staly velmi rychle. Do nohy se mi zabodl šíp a já spadla. Skutálela jsem se na louku, kde jsem začala vydávat nelidské zvuky a po tvářích mi tekly slzy. Ulomila jsem šíp a chtěla běžet dál. Bohužel Harry už byl taklé zde a tlačil můj hrudník k zemi.
Sklonil se a u ucha mi zašeptal chladné slova. ,,Dnes zemřeš, Malio!"
Napřáhl se a já vykulila oči. Dívala jsem se přímo na něj. V příští sekundě jsem v břiše ucítila příšernou bolest. Vykřikla jsem.
Proč si se nebránila?! ptal se mě nahněvaný hlásek v mé hlavě. Byla jsem na to příliš slabá.
Harry se usmál a chtěl utéct pryč. Někdo ho ale odhodil a já slyšela bojové křiky. Ty ustaly a ozvala se rána z děla.
,,Malio! Malio, ne!" slyšela jsem hlas Haymitche. Klekl si vedle mě a vytáhl mi z břicha oštěp.
,,Haymitci!" zašeptala jsem jeho jméno. Usmála jsem se. Haymitch mě chytil za ruku. Já si svou volnou rukou tiskla ránu a zadržovala řinoucí se krev. Je toho hodně, co mu chci říct.
,,Neumírej! Ty nesmíš! bude to v pořádku!" zakřičel. Oči se mu leskly a já se jen usmívala.
,,Haymitchi. Dochází čas- Musíš to vědět!" řekla jsem naléhavě.
,,Ne! Budeš v pořádku! Řekneš mi to pak!" řekl.
,,Nebude! Haymitchi!" zakřičela jsem a tím jsem si ubrala sil. ,,Jednodušší bude, když ti to ukážu." zašeptala jsem a natáhla se k němu. Haymitch mě chytil a já ho políbila. Spolupracoval. I přes to, že to byl krátký polibek, byl to ten nejnádhernější pocit v mém životě. Byl to můj první a poslední polibek.
Lehla jsem si zpět a začala vykašlávat krev.
,,Miluji tě, Haymitchi!" zašeptala jsem. ,,Vždy jsem chtěla zemřít v náruči mé první lásky."
,,Ty nezemřeš!" zaprotestoval.
,,Víš, že ano. Haymitchi, teď mě poslouchej." řekla jsem. Začalo se mi hůře dýchat a já věděla, že už nám nezbývá moc času. ,,Na konci arény- běž na konec ar-" začala jsem vykašlávat krev. ,,Musíš jít-jít na kon-konec arény! Je-je tam- Musíš-se dost-dostat na-na konec- arény-" chtěla jsem mu říct o silovém poli, ale mé oční víčka se zavíraly a já přestávala vnímat. Haymitch se rozplakal.
,,Ne! Malio! Zůstaň se mnou!" křičel zoufale. Tak moc jsem mu chtěla říci, že nemohu, že už nastal můj čas. Nemohla jsem. Poslední, co jsem slyšela, byly ty slova. Slova, která mě zahřály u srdce. ,,Taky tě miluji, Malio!"

Ahoj :'(

Poslední kapitola.

Už jen Epilog ..

Byl to krátký příběh, ale s tím jsem počítala...

Snad se líbí

Pacicka