Druhé čtvrtohry

*6*

Ráno jsem snědla zbytek mých zásob, o které jsem se rozdělila s Haymitchem. Šli jsme od jeskyně dál dolů podél řeky a užívali si nádherného počasí. Po cestě jsem trhala květiny a pletla z nich věnce. Jeden z nich jsem si dala na hlavu a ten druhý jsem ze srandy dala na hlavu Haymitchovi. Začala jsem před ním utíkat, ale on mě hladce dohonil a zvedl mě do náruče.
,,Pusť mě!" vykřikla jsem se smíchem a on s úsměvem zakroutil hlavou. Zamračila jsem se a začala sebou kopat, ale to způsobilo, že mě chytil pevněji. Přestala jsem a zadívala se do jeho modrých očí.
Najednou se ochladilo a modrou oblohu zaplnily tmavé mračna. Haymitch mě postavil a svižným krokem jsme se vydali dál. Měla jsem pocit, že nás někdo sleduje. Otočila jsem se, ale nikdo nikde nebyl. Pár minut jsme šli a já uslyšela zašustit listí. Podívala jsem se na keř, kousek ode mne a stiskla pevněji rukojeť sekery. Z křoví vyskočil malinký ptáček a já málem vykřikla. Chybělo by málo a ptáček by už neměl hlavu.
,,Jsem paraoidní!" zamumlala jsem si pro sebe a pokračovala dál.
,,Haymitchi!" zavolala jsem na mého společníka a on zastavil. Byl velký kus ode mne.
,,Děje se něco?!" zeptal se.
,,Bolí mě nohy. Nemůžeme si dát přestávku?" zeptala jsem se a on si povzdychl. Prosebně jsem se na něj podívala a on se usmál.
,,Najdeme úkryt a pak dojdu pro dřevo." řekl nakonec a já se usmála. Šli jsme do lesa a po deseti minutách našli skvělé místo na odpočinek a přespání. Byla to mýtina, kolem které byly vysoké stromy s dutinou pod nimi.Odložili jsme si věci.
,,Zajdi pro dřevo. Já se rozhlédnu po okolí." řekla jsem a přistoupila k jednomu obzvlášť vysokému stromu.
,,Tak jo. Za chvilku jsem zpátky." usmál se a odběhl hlouběji do lesa. Začala jsem šplhat nahoru, když vtom se mi vedle hlavy zabodl šíp. Zděšením jsem se pustila a spadla na zem.
,,Au!" zaskučela jsem a rychle se přetočila na břicho. Chtěla jsem se zvednout, když mi někdo šlápl na záda a přitlačil mě k zemi. Otočil mě a já spatřila tvář Harryho. Škodolibě se šklebil a v ruce držel oštěp, který mířil na mě.
,,Ahoj!" zašklebil se ještě více. Koutkem oka jsem vyhledala nejbližší zbraň a zjistila, že na ní došáhnu. Dívala jsem se do toho odporného obličeje Harryho a rukou šmátrala po dýce. Harry si toho všiml a dýku odkopl. Zamračila jsem se. Harry si obkročmo sedl na můj pas a koleny mi přidržel ruce k zemi. Začala jsem sebou cukat, ale bylo mi to k ničemu. Jak už dávno vím, Harry má větší sílu.
,,Jak už jistě víš, pár dní jsem vás sledoval. Konečně ten tupec odešel." zasmál se a postavil se. ,,A teď tě můžu zabít."
Napřáhl se a chtěl mi zabodnout oštěp do srdce. Já se vyhla, takže skončil v zemi. Harry se uchechtl a snažil se ho vytáhnout. Já se přes velké bolesti způsobené mým pádem postavila a vzala sekeru. Hodila jsem ji po Harrym, ale on se stihl vyhnout. Po ruce jsem neměla žádnou jinou zbraň, takže jsem začala utíkat a kličkovat mezi stromy.
,,Mně neutečeš!" zakřičel za mnou.
,,Jsi blázen!" křikla jsem.
,,Ne! Jen mi překážíš! Něco k tobě cítím, Malio! A to se nesmí stát!"
Chtěla jsem křičet o pomoc, ale věděla jsem, že by to byla ironie. Tady by mi nikdo nepomohl. Kromě Haymitche, ale můj křik by mohl přivolat i jiné Splátce, než-li jen Haymitche. Zakopla jsem a spadla. Začala jsem se kutálet z mírného svahu a zády narazila na kmen stromu. Na čele jsem cítila horkou lepkavou tekutinu. Krev. Musela jsem se bouchnout do hlavy.
Harry byl už kousek ode mne. Snažila jsem se vstát, ale vše mě bolelo. Tohle je můj konec...

Ahoj :)

Ani netušíte, na kolik překlepů jsem zde narazila :D

Snad se líbí! Už jen dvě kapitoly :(

Pacicka