Druhé čtvrtohry

*5*

,,Malio! Malio, vstávej!" slyšela jsem Haymitchův hlas. Otevřela jsem oči a zjistila, že je stále tma.
,,Jo, už jdu hlídkovat." zívla jsem a posadila se. Haymitch se zasmál.
,,Ne. Budím tě, abych zjistil, jak ti je. Celý den si prospala." usmál se a já na něj vykulila oči. Všimla jsem si, že mám stále jeho bundu.
,,Haymitchi! Proč jsi mě nevzbudil!" vyjekla jsem.
,,Musela ses prospat. Budil jsem tě jen abych ti dal léky, které přišly přes noc." Ukázal na lahvičku, ve které byla modrá tekutina.
,,Ale, vždyť ti musela být zima! Stále mám tvou bundu!" řekla jsem zoufale a chtěla si bundu sundat. Haymitch mi v tom zabránil.
,,Až zjistím, jak jsi na tom." zpražil mě pohledem, ale pak se malinko usmál.
,,Teplotu už asi nemáš, což je dobře. Ty léky zabraly. Pokud ti není zima, tak mi tu bundu můžeš vrátit." usmál se. Zjistila jsem, že mi stále byla zima, ale začala jsem si ji sundávat.
,,Ne!  Vidím, jak se třeseš." zamračil se a bundu mi zapl až ke krku. Jednu ruku přesunul na mou tvář a pak si rychle odkašlal a ruku dal pryč.
Usmála jsem se a zase si lehla.
,,Mám hlad." zamumlala jsem a Haymitch z batohu vytáhl housku. Podal mi ji a já zjistila, že je čerstvá. ,,Děkuji." zamumlala jsem a housku do sebe začala dávat po malinkých kouskách.
,,Nemáš zač." usmál se a podal mi vodu. Napila jsem se a pak si od něj vzala léky.
,,Kolik umřelo Splátců za tu dobu, co jsem spala?" zeptala jsem se.
,,Tři." odpověděl a opřel se o stěnu jeskyně, ve které jsme byli.
,,Ty jsi o téhle jeskyni věděl?" zaptala jsem se a více se posunula k ohni, který to zde vyhříval.
,,Jo. Když pršelo, sklouzl jsem sem a zjistil, že zvenku nejde vidět, takže jsem měl celkem problém ji najít, když jsem tě sem nesl." zasmál se a já se usmála a zavřela oči. ,,Měla by ses prospat."
,,Ne! Spíš ty! Já spala celý jeden den!" zaprotestovala jsem a snažila se zabránit zívnutí. To bohužel přišlo a Haymitch i já jsme se začali smát.
,,To určitě. Spi!" přikázal.
,,Zazpíváš mi ukolébavku?" zaškemrala jsem dětským hláskem a on se ušklíbl.
,,Mě by jsi zpívat slyšet nechtěla." uchechtl se.
,,No ták!" zaškemrala jsem znovu a on si povzdechl. Potichu začal zpívat písničku a já se na něj dívala. V záři ohně šly vidět všechny rysy jeho tváře. Pomalu jsem zavírala oči. Když jsem je zavřela, před sebou jsem viděla jeho tvář, jeho úsměv a v hlavě mi zněl jeho zpěv...

Probudila jsem se, když jsem zaslechla hymnu. Haymitch stále nespal a seděl u východu z jeskyně a díval se, kdo dnes zemřel.  Pak se otočil a přiložil do ohně.
,,Maysilee je v pořádku." zašeptal. ,,Zkus znovu usnout."
Přikývla jsem a pokusila se o to.
Haymitch si lehl vedle mě a já se k němu přitulila.
,,Nevadí?" zeptala jsem se ho.
,,Jestli se ke mně tulí holka? Ne, to mi opravdu nevadí." tiše se zasmál a já se usmála. Po chvilce jsem zase usnula s velkým úsměvem na tváři.

Ahoj :)

Doufám, že se líbí :) Už se blížíme ke konci ;)

Pacicka