"Caitlin,.."
Řekla paní profesorka.
"To bylo ... úžasné!!"
Zatleskala učitelka a poté i ostatní.Oddychla jsem si.
"Ty máš takový talent!"
Popošlápla jsem.
Pokynula do sálu a lidi začali tleskat.
Byla jsem tak nervózní.
Ten pitomej reflektor mi svítil do očí a já začala panikařit.
Jakoby mi až teď došlo,že jsem středem pozornosti.
"Copak se děje Caitlin? Jste nějaká bledá."
Bylo mi špatně.Rychle jsem seběhla z pódia a proběhla tou dlouhou halou až na záchody,kde jsem strávila dobrou půlhodinu.
–––––––––––––
Když jsem vyšla ven,Nelly na mě čekala.
"V pohodě?"
Zeptala se opatrně.
"Jo,je mi fajn.To jen .. ta tréma."
Chápavě přikývla.
"Jasně... jo prý tě mám odvést do ředitelny,tady máš věci,"
Podala mi mojí tašku.
"a počkáš tam na rodiče."
"Týjo... ta tréma mě zachránila před testem z dějáku!"
Uznale jsem přikývla a šly jsme do řiditelny.
–––––––––––––-
Byla jsem úplně vpohodě.
Máma však trvala na tom,že budu v posteli s čajem a rohlíkem.
Haha.
Potají jsem si udělala popcorn a dívala se na film.
Mamka později odešla do práce a já zůstala sama.
Dívala jsem se na Barely Lethal.
Někdo zazvonil.
Čekala jsem,že to bude Nelly,nebo tak něco,takže jsem šla vpohodě otevřít ve svém dlouhém tričku od kečupu.
Otevřela jsem.
Stál tam Matt.
"Ahoj."
Řekl ještě před tím než jsem se zhrozila a zavřela rychle dveře.
Vzala jsem si svůj dlouhý kabát z věšáku,kterým jsem zakryla můj stylový outfit a znovu otevřela.
"Ahoj.Co chceš?"
Zeptala jsem se otráveně.
Nepatrně svraštil obočí.
"Přišel jsem se zeptat jestli si vpořádku."
Stačilo zavolat,ne?
"Jsem v oká stavu,ještě něco?"
"Vlastně,"
Něco štrachal v tašce.
"Tady.Měl bych ti to dát až zítra,ale nemohl jsem to vydržet.Takže gratuluji,máš hlavní roli."
Zírala jsem na papír,který mi podával.
"Proč?!"
Zeptala jsem se a četla si scénář.
"Jsi dobrá."
Eleanor Angel.
Tak se jmenuje moje postava.
"Jo.. díky.Asi."
Řekla jsem trochu znuděně,aby pochopil,že už může odejít.
Chvíli mezi námi bylo ticho.
"Jestli čekáš,že tě pozvu domů,tak tady budeš čekat do konce svýho života."
Neměla jsem náladu na Matta.
Zasmál se.
"Čekám,až se na mě aspoň jednou podíváš."
Upřela jsem na něj pohled: Jako vážně?
Spokojeně se usmál.
"Nashle Caitlin."
"Nazdar."
Zavřela jsem dveře.
Nevím proč,ale najednou mi bylo smutno.
Rozhodně bych Matta... Matta Downstra nepozvala k sobě domů....
To už radši budu poslouchat rádio..
–––––––––––––––––––
Ahoj:))
Omlouvám se,že jsem dlouho nepřidávala...
že tahle kapitola je krátká....
za všechny možné chyby,které jsem dokázala napsat...
Barunaka
ČTEŠ
Stop hate me!
Ficção Adolescente"Ty mě pořád nesnášíš,viď?" "Přesně!" ______________ Dva příběhy v jednom,mají něco společného?
