Stop hate me!

Slzy

Na konci chodby jsem zahlédla blonďaté vlasy a tak jsem se znovu rozeběhla.
Nutno podotknout jak špatnou mám fyzičku.No takže tady to máte,milovnici jídla dobíhající sportovkyni,která chodí každé ráno běhat a po škole vždycky cvičí.

Když jsem vyběhla ven ze školy, viděla jsem jí sedět na schodech .
Popadla jsem dech,sešla schody a sedla si vedle ní.

"Nelly-"

"Ne,prosím ne."
Přerušila mě a mně došlo,že brečela.

"Hrajete spolu a chápu že oba máte rádi hraní,jen se prostě nemůžu zbavit pocitu,že mezi váma něco je. A tady to vidíš.Vyběhneš za mnou ty,místo mýho kluka."
Popotáhne a já otevřu pusu,jenže nevím co říct.

"Mám jít pryč?"
Zeptala jsem se pak ,ale Nelly nechtěla.

"Víš jsem jen prostě žárlivá,mrzí mě to Lin."
Usmála se na mě a já se uchechtla.

"Jako fakt?Víš jak by bylo divný kdyby ti nevadilo,že se tvůj kluk líbá s jinýma holkama?"
Zasmála se.

"S jinýma jo,ale ty jsi moje nejlepší kamarádka a jste jenom přátelé a já to vím... egh."
Těmy slovy způsobila,že jsem si najednou připadala jako v místnosti plné pastí.
Cítila jsem se provinile.

"On je kluk,kterýho jsi většinu času nesnášela a teď vás ta hra udobřila,ale stejně se ti nelíbí,ne?"
Zeptala se a s otázkou v očích se na mě podívala.

Cítila jsem tíhu v hrudníku a bála jsem se teď jakkoliv pohnout.
V hlavě jsem přemýšlela co sakra mám říct,jak odpovědět a zároveň obejít lež.

"O.můj.bože."

Řekla a chytla se za čelo.

"Ne ne ne ... na co myslíš."
Lekla jsem se.

"Tobě se líbí."
Řekla zoufale a mně se znovu sevřel hrudník.

"Cože?"
Zeptala jsem se ve snaze zachránit situaci.

"Vždyť tě znám Caitlin! Znám ten tvůj pohled 'nechci odpovídat,aby jí to neublížilo.'
Bože."

Zakroutila jsem hlavou.

"Nelly prosím tě-"

"Nelži mi."
Přerušila mě a její zdrcení vystřídalo naštvání.

Uhnula jsem pohledem a Nelly se zasmála a vstala.
"To snad není možný. Nemohla jsi mi to třeba říct? Já bych nebyla naštvaná a možná bych s ním ani být nechtěla. Jediný co teď ale vidím je holka,která může mít kolik kluků chce,jakkýhokoliv ,ale ne,ona chce kluka její nejlepší kamarádky."

Stoupla jsem si taky.

"Hej já vím,že jsi nic nemohla tušit.Ani já to pořádně netušila.Stalo se to omylem,asi nevíš jaký to je se zamilovat do někoho,koho fakt nesnášíš.Myslíš,že jsem z toho šťastná? Jste spolu šťastný a já nemůžu být naplno šťastná i za tebe? Víš jak mi bylo?"

"Hmm,chápu.Muselo to pro tebe být velice těžké.Škoda,že o tom nevěděla tvoje nejlepší  kamarádka,aby ti mohla pomoct.Pověz Caitlin kolik věcí ještě nevím? "

Zaštípaly mě slzy v očích.

"O co ti vůbec jde! Vždyť ty ho máš ráda,on tebe a chodíte spolu.Co zaléží na tom,jestli se líbí i někomu jinýmu?"

"Možná proto,že ten někdo jiný je moje nejlepší kamarádka! Ale jestli říkáš,že na ní nezáleží,tak máš pravdu. Mám totiž pocit,že už to kamarádka není."
Řekla potichu a mně utekla slza.

"Nelly-"

"Prostě.mě.nech být."
Otočila se a seběhla schody.
Dívala jsem se za ní a cítila se strašně.
Setřela jsem si slzy a vrátila se zpátky do sálu,kde jsem si nechala tašku a scénář.

Cestou jsem potkala lidi,co odcházeli z divadla,ale nezdravila jsem je.
Chodili proti mně a museli si myslet : co jí je? Zdrhla z jeviště a teď brečí.

"Hej."
Zvedla jsem pohled ze země a pak se setkal s modrýma očima.

Přešel ke mně a já se vnitřně zasmála.Skvělý,toho teď přesně potřebuju.

"Co se stalo?"
Zeptal se,když byl u mě a já si všimla mojí tašky,co držel v ruce.
Podal mi jí a já přikývla na poděkování.

"Nechci o tom mluvit."
Přehodila jsem si tašku přes rameno a pak zdvihla oči k němu.
Jeho oči mě pozorně zkoumaly a v jeho mozku se určitě děly zajímavé události.

"Brečela jsi."

Zkonstatoval a já se uchechtla.

"Pán je všímavý."
Otočila jsem se a chtěla jít domů,jenže mě chytnul za zápěstí a otočil zpátky k sobě.

Byl hrozně blízko a jeho oči byly upevněné k mým.
Netřeba říct,že mi to moc nepomáhalo.

"Nech mě."
Řekla jsem a on rychle pustil moje zápěstí,jakoby se bál,že mě sevřel moc silně.

"Catlin počkej.To je kvůli tý puse?"
Zeptal se a já vyvalila oči.

"No... "

"-Protože jestli jo tak ti musím něco říct."
Pokračoval a já na něj chvíli jen koukala.

"Matte já s tebou hrát nemůžu."
Řekla jsem po chvíli a evidentně to nečekal.

"Proč ne?"
Zeptal se zmateně.

"Já nemůžu předsírat,že jsem do tebe zamilovaná."
Řekla jsem a znovu cítila tu tupou bolest v hrudníku.

Udělal krok ke mně a já krok dozadu.

"Lidem to ubližuje.Za ten jeden večer zábavy pro sedmdesát lidí nestojí,aby se dva lidi trápili."
Řekla jsem a znovu cítila slzy v očích.

"Caitlin,já vím jak jsme to mezi sebou měli,ale já myslel,že jsme přátelé.
Možná bych tohle teď říkat neměl,ale někdy mi příjde,že hrát zamilovanýho do tebe je hezčí než být zamilovaný doopravdy.Takže jestli ty se trápíš,tak to chápu,ale já se netrápim.Když hraju s tebou,jsem šťastnej."
Neudržela jsem se a nekontrolovaně se mi po tvářích začaly kutálet slzy.

Uhnula jsem pohledem,protože mě bolelo se na něj dívat.

"Já nejsem ten člověk co se trápí,"
Roztřesenýma rukama jsem vytáhla scénář a podala mu ho.
"to je Nelly."
Otočila jsem se a odešla pryč.