Už od včerejška mi vrtá hlavou,jak může být Nelly tak smutná.
Chápu,že s Mattem chodí,ale přeci jsme se ani nepolíbili!
Naše hraní je čistě profesionální.Koneckonců Nelly byla ten člověk,který mě přemlouval abych se zapsala do divadelního kroužku...
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek,že jsem do někoho na školní chodbě vrazila.
"Jé,moc se omlouvám.."
Vyhrkla jsem,ale následně jsem zkameněla.
"Vpohodě."
Usmál se na mě Matt a já jemně přikývla.
Vypadal úplně bezstarostně.Jemu to Nelly snad nevyčítá? Nedošlo mu,že je poslední dobou taková tichá?
Chtěla jsem se ho na to zeptat,ale stále jsem byla tak nějak v šoku z naší bouračky.
"Hele chtěl jsem se tě na něco zeptat... i Nelly."
Přikývla jsem,ať pokračuje.
"Moje sestra má narozeninovou oslavu a chce na ní princezny.Je to akutní,bez princezen odmítne přijmout,že je o rok starší.."
Zasmál se a pohled sklopil na zem.
Nevím co se dneska se mnou dělo,ale cítila jsem jak mi je úzko.
Jako když máte před velkým testem z důležitého předmětu - i když mi to vždycky dopadne špatně.. Tohle ale byl příjemnější pocit.
Pomyslně jsem se propleskla a trochu vzpamatovala.
"Moment! Matte ty mě žádáš,abych dělala princeznu?"
Ujasnila jsem si a tázavě se na něj podívala.
Všimla jsem si,že se smál - to mě trochu urazilo.
"Co se tu děje?"
Zjevila se vedle mě Nelly a po smějícím se Mattovi hodila nechápavý pohled.
"On chce,abychom dělaly princezny."
"Páni,Caitlin má asi radost,že?"
Rýpla si.
Ha ha.
"Tak za prvé - nemám ráda princezny.Za druhé - nemám ráda oslavy,za třetí - ..... vždyť se na mě podívejte."
Zdůvodnila jsem mou nenadšenost.
Matt si mě přeměřil od hlavy až k patě,až mi z toho naskákala husí kůže.
Nelly se jen zasmála.
"Lin jsi krásná.I sám Ean Fox ti řekl,že jsi nejhezčí holka na škole."
Nad touto vzpomínkou jsem protočila očima.
"Caitlin,možná jsem ti to měl říct rovnou,ale bude tam spoustu jídla."
Řekl nesměle Matt a získal si mou pozornost.
"No tak na co čekáme! S Nelly budeme ty nejlepší princezny,které tvá sestra kdy viděla."
Souhlasila jsem tedy a vydala se do třídy.
–––––––––––––––––––
Po škole jsme se sešli na školním parkovišti.
Matt s Nelly jeli v Mattově autě a já jela za nimi.
Pustila jsem si písničku Thunder od Imagine Dragons a následovala Mattovo černé auto.
Dojel až před krásný velký dům.Byl nový a hezký,ale zároveň nebyl přeplácaný.
Na vratech bylo přiděláno spoustu růžových balónků a na sloupku vedle byl nápis:
Annie 6 let
Zaparkovala jsem před domem a Matt vjel do garáže,šla jsem tedy za nimi.
"Páni,máte fakt hezkej dům."
Pochválila jsem,když vyšel z auta.
"Díky."
Pohodil rameny,jako by to byla samozřejmost.Rozesmál mě tím.
Přešli jsme k vchodovým dveřím.Matt zaťukal.
Ihned mu byly otevřeny.
Stála v nich malá hnědovlasá holčička s velkýma modrýma očima.
Měly stejnou barvu,jako Mattovi.Jako tmavě modré moře.
"Žádná holka ti není dobrá a zrovna když mám oslavu,si přivedeš rovnou dvě?"
Řekla káravě a Matt protočil očima.
"Annie... tohle jsou princezny."
Oznámil jí a Annie v mžiku změnila svůj výraz z naštvaného do nadšeného.
"Páni,vy jste přišly na mou oslavu?!"
Nelly mile přikývla.To mi mohlo být hned jasné,že bude s dětmi vycházet.
To já nevycházím s nikým.
Annie nás hned pustila do domu.
Do nosu mě po vstupu praštila Mattova vůně.Byla hrozně silná,ale zároveň příjemná.
Sundala jsem si boty a rozhlédla se kolem sebe.
Měli to tu hezky zařízené.Jednoduchý nábitek,schodiště které vedlo nejspíš do druhého patra a byla zde spousta obrazů a květin.
Také byly všude rozvěšené balónky a fáborky.
Nelly si něco s Mattem řešila a následně mě vytrhla z mého zkoumání domu Dawnsterů a odtáhla mě do velké koupelny.
"Takže,"
Řekla a vysypala igelitovou tašku na zem,ze které vypadlo spousta oblečení.
"tohle nám dal Matt."
Vzala si do ruky docela hezké fialové třpytivé šaty.
"Prý jsou čisté,jeho matka si je půjčila,jenom potřebovaly nositelky."
Mrkla na mě a podala mi ty druhé : bílé letní šaty.
"Tyhle jsou ale pro vílu!"
Zaprotestovala jsem.Měly k sobě i bílý věneček z umělých kytek.
"Vždyť stejně nemáš ráda princezny,ne?"
–––––––––––––––––––––––––––––––
Oslava byla v plném proudu.Všude tu běhaly malé děti a já jedla úžasné sýrové koláčky.
Doufala jsem,že se ode mně nic jiného nečekalo.
Nelly se bavila s dětmi a ty jí podle všeho milovaly.
Usmívala se a říkala úplné blbosti jako:
Páni,ty jsi ale krásná princezna,hezčí než já!!!
Ty jsi pirát?! No ne! Trochu se tě bojím..
Tohle mi opravdu nikdy nešlo,radši jsem zůstala u stolu s občerstvením.
Nebyla jsem tu jediná.Vedle mě seděl Max.
Právě jsem se s ním zkamarádila.Je to takový tlustý chlapeček,který má rád jídlo evidentně stejně jako já.
Najednou ke mně přiběhla malá blonďatá holčička.
"Zatančíš?"
Zeptala se a já na ní nechápavě zírala.Rychle jsem polkla sousto.
"Cože?"
"Jsi víla,tak aspoň zazpívej!!"
Seběhly se kolem mě další děti.
Snažila jsem se tu někde najít Nelly,aby mě zachránila,ale nebyla v místnosti.
"Víte... tančila jsem včera celý večer na paloučku a nějak jsem prostydla.Ehem ehem."
Zakašlala jsem a strčila jsem do pusy rozjedený koláček.
"Prosím.."
Blonďatá na mě udělala psí oči a já se snažila neroztát.
Nešlo to.
"No dobře...."
Jelikož jsem tančila jak opilej chlap co se vrací z hospody,rozhodla jsem se,že jim zazpívám.
(písnička v příloze)
♫♫Watch all the flowers
dance with the wind
Listen to snow flakes
whisper your name
Feel all the wonder
Lifting your dreams
You can fly
Fly to who you are,
Climb upon your star
you believe you'll find your wings
fly to your heart♫♫
Děti začaly jásat a objímat mě.
"To by stačilo... "
Jemně jsem od sebe odstrčila holčičku,co mi lezla pod sukni.
"A zalítáš?!"
.... končím...
ČTEŠ
Stop hate me!
Fiksi Remaja"Ty mě pořád nesnášíš,viď?" "Přesně!" ______________ Dva příběhy v jednom,mají něco společného?
