Pro všechny, kteří mi pomholi, odrazit se ode dna a začít znovu. Pro vás, lidi, kteří mě držíte nad vodou. Pro mé přátele.
Věnováno mým přátelům, napsáno životem.
Ahoj Kájo. Pokud u toho právě jíš brambůrky, tak ti asi zakroutím krkem. Ty víš proč.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak, kde začít? Asi od začátku.
Kdo by to byl řekl, že tohle jsou jen dva roky zpátky a že ty prckové v tý nejstarší lodi, co jako jediný jedou stejně jsme my. A teď po dvou letech se zase vracíme, ve složení Brettová-Bláhová, na scénu. Už sice nezáříme na medailových pozicích a nemáváme rodičům ze stupňů vítězů. Ale někdo musí vymetat čtvrtý místa, ne?
Musím ale říct, že za dobu co jsme daly ten debl zas dohromady spolu, jsme si dost blízké. Někdy jsi ale až moc blízko a já tě musím odstrčit, nebo odkopnout. Však s těmi tvými třiceti kily to není zas tak složitý. Ne dělám si srandu, jsem ráda když tě mám někde u sebe.
Naše výtlemy někdy neberou konce. Spíš nikdy. Je jedno čemu se smějem, hlavně, ať všichni slyší, jak jsme šťastné. Já si na tvůj zvláštní smích docela zvykla, ale někdy bych za ty pohledy rybářů i platila.
Naše rozhovory často nejsou moc inteligentní. Ty chytřejší rozhovory ale většinou vypadají tak, že se jen hádáme o něčem absolutně nedůležitém o tom, kdo má pravdu. Stejně obvykle obě tvrdíme to samé.
Jsi naše Beliberka. Někdy si trochu předěláváš jeho písničky. Pro příklad: Oh my God, my chicken baby what's your name? You should ho and love yourself. Ano, R.I.P. angličtina.
Máš tu zajímavou schopnost, rozesmát mě, ať už řekneš naprosto cokoli. Naprosto. Kája: Kýbl. Já: *záchvaty smíchu*
Jsi moje závaží na posilování. Když si chci zacvičit tak si tě prostě hodím na záda a vyjdu s tebou 147 schodů. Neskutečně se u toho směju. Zkuste si hodit třiceti kilovýho Gluma na záda, nechte se od něj sekýrovat, ať jdete rychleji a zkuste se nesmát. Věřte mi, nejde to. Docela mě bolely nohy, ale alespoň budu mít dobrý stehna. Ne?
Vzpomínám si taky na minulý rok na závodech v Kadani. Před obrátkou mě začaly docházet síly a řekla jsem ti to. Tvoje věta: ,,Nakopeme jim prd*l!" mě ale tak povzbudila, že jsem až do cíle jela tempo na dvoustovku. Vyplatilo se to. Vítězství bylo naše.
Každopádně jsem si na tebe poslední dobou dost zvykla a mám tě moc ráda. Někdy si spolu půjdem koupit mixer za 300 000kč jo?
