Pro všechny, kteří mi pomholi, odrazit se ode dna a začít znovu. Pro vás, lidi, kteří mě držíte nad vodou. Pro mé přátele.
Věnováno mým přátelům, napsáno životem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zajíc a Kvavii nám kazí fotku, ale to neva.
Mámvhlavěbrouky... Teď ležíš v posteli vedle mě a míříš na Terku banánem ve tvaru pistolky. Nebo je to pistolka ve tvaru banánu? Nevím.
Nejsi dětinská, jsi prostě pořád dítě. Joo já vím, že ti je sedmnáct. To mi připomíná, že za rok budeš dělat řidičák, takže mě budeš všude vozit. Jasný?
Nevím, čím to je, ale cítím se ve tvé blízkosti v bezpečí. Třeba je to tím že jsi o tři roky starší, nebo mě jen uklidňují tvoje velké modré oči.
Získala jsi můj respekt, jako všichni moji přátelé. Máš bolesti, vedené od ramene. Možná, že si poslední dobou říkáš, že skončit s kanoistiku by bylo lepší. Vím , že ti všichni říkají, ať to nevzdáváš. A já se přidávám k nim. Jsi bojovnice. Tak s tím bojuj.
Naše oblíbená zábava spočívá ve sledování filmů s hezkými herci a hodnocení jejich vzhledu. Hádáme se, jestli je hezčí Chris Evans nebo Robert Downey Junior. Jestli je lepší Capitain America nebo Iron Man.
Když se usměješ, koutky se ti nezvedají nahoru, ale dolů. Je to zvláštně zajímavé. A když se začneš smát naplno, musím se smát taky. Máš děsně nakažlivý smích.
Dokážeš dělat naprosto šílené věci a u toho se naprosto šíleně smát, bez pomyšlení na následky. Jindy jsi zase až moc zodpovědná. Nevadí mi to. Sama se často měním jak počasí.
Posloucháte metal? *domyslete si chraptivý hluboký hlas*
