Pro všechny, kteří mi pomholi, odrazit se ode dna a začít znovu. Pro vás, lidi, kteří mě držíte nad vodou. Pro mé přátele.
Věnováno mým přátelům, napsáno životem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*všichni are fotit západ slunce*
Klára. Hm. Ty jsi pro mě prakticky pořad otevřená kapitola, takže nevím, jestli tohle někdy zveřejním.
Jsi moje malá velká čtenářka. Můžeš číst třeba celý den, ale neomrzí tě to. Což nikdy nepochopím. Já jsem spíš na to psaní, víš?
Máš naprosto nádherné oči. Světloulince modré. Září jako dva diamanty. Divila jsem se, že nesvítí ve tmě.
Možná, že budem přístí rok jezdit spolu debl. Neskutečně se těším. Třeba tu loď rozbijem víc než je. Ne víc to nejde.
Vzpomínám si na naši společnou cestu na závody do Itálie.Cesta trvala 17 hodin a jelikož v autě nebylo skoro žádné místo, spali jsme přes noc nějak zvláštně poskládaný na sobě. Skvělejch 17 hodin.
Jsi hrozně drzá a roztomilá opice. Neskutečně drzá. Líbí se mi, že jsi menší než já. Což moc lidí, s mými 159 centimetry, není.
Pamatuješ na nedávný trénink? Kája jen tak spadla do vody a ty jsi se začala hrozně moc smát. A začala jsi se smát ještě víc, když jsi viděla jak se Kája na tu loď snaží vylézt. Mám ráda tvůj smích.
Vím, že se ti teď zvedají koutky do úsměvu, protože ty využíváš každou šanci, kdy se můžeš smát.
Pozitivní. To slovo tě absolutně vystihuje. Nevzpomínám si, kdy jsem tě naposledy viděla smutnou. Ne, nikdy jsem tě neviděla smutnou.
Umíš nejlíp říct ,,Pikachu!" ❤
Jsi neskutečně roztomilá. Vím, že to píšu už po třetí, ale chci aby sis to uvědomila.
