Ahoj Oto. #úplně_sám
*nemám s Otíkem fotku*
Vždycky mě fascinovalo tvoje chování. Ne vážně. Měníš názory jako holka co má krámy. Ale poslední půl rok jsme my dva za dobře a to je důvod, proč jsi spolu s ostatními kajakáři a kanoisty v téhle knize.
Rád vyprávíš své historky ze školy nebo obyčejného života. Někdy jsou dlouhé, jindy krátké. Občas nemají pointu, ale i přesto jsou vtipné. Dost často se u nich směju tak moc, že mě bolí břicho. Mám ráda tvé historky.
Už ti někdo řekl, že máš dobrej zadek? Jo, naposledy já. Ne, fakt ti ho závidím. Měl by jsi přestat s dřepama.
Vím, že se ti nejezdí moc dobře, kvůli natrženému svalu. Kolik bylo urážek do simulanta? A kolik lidí tvoji snahu neoceňuje? Věř mi, že ti věřím. Zaber a všem jim ukaž co v tobě je. Ukaž jim, že jsi silnější, než si všichni myslí. Ne jen fyzicky, ale i psychicky.
Často si myslím, že jsi horší než holka. Pořád meleš. Je ti jedno o čem. Mám pocit, že nemáš rád to trapné ticho. Radši slyších smích a sám se u toho směješ.
Spánek je tvoje nejoblíbenější činost. Spal by jsi pořád. Naproti tomu nenávidíš vstávání. Nikdy jsi mi to přímo neřekl, ale pohled na tebe, ani ne pět minut po budíčku, je něco jako Rafalleo. Více než tisíc slov.
Dřep, dřep, dřep, dřep, dřep...
To slovo, ten klíč, to je málo, pojď výš.
Dřep, dřep, dřep, dřep, dřep...
To slovo, ten klíč, ten výsledek, ty víš!
Hezké sny Otíku❤
ČTEŠ
KRUHY
RandomPro všechny, kteří mi pomholi, odrazit se ode dna a začít znovu. Pro vás, lidi, kteří mě držíte nad vodou. Pro mé přátele. Věnováno mým přátelům, napsáno životem.
