Ahoj Alčo. Alenko z říše divů.
Žiješ svým vlastním světem svůj život. Nikdy tě nějak obzvlášť nezajímalo, co si o tom kdo myslí. Přiznávám, jako závislačka na cizích názorech, že ti to závidím. Velmi.
Tvoje gesta a názory jsou založená buď na obrovské spletici psychologických myšlenek, nebo jsou naopak podepírané pouze spontalitou. I přesto se v nich nevyznám.
Miluješ spoustu neobvyklých věcí. Vlastně jsou naprosto obyčejné, neobvyklými je tvoří pouze to, že je miluješ.
Pavouci. Nenahání ti hrůzu, ani se jich neštítíš. Naopak, jejich přítomnost vyhledáváš. Necháváš je lézt po svých dlaních a směješ se. Jsi šťastná.
Na druhou stranu jsi často smutná. Někdy nevím proč, jindy je to úplně evidentní. V tu chvíli pomáhá další věc z tvých milovaných obyčejností. Déšť.
Jako třeba včera večer. Do toho momentu jsi byla posmutnělá. Najednou začala kapka po kapce bubnovat na střechu verandy. Na tváři se ti rozzářil úsměv. Ten nefalešný široký úsměv. Začala jsi běhat jako šílená po trávě a po silnici. Chtě nechtě jsem vyšla ze svého vyhřátého místečka na verandě a nechala déšť smáčet mi vlasy. Po chvilce přišlo další tvoje spontální gesto. Pojď, jdem si lehnout na silnici. Přikývla jsem, ale nebyla jsem si jistá co dělám. Ale nikdy toho rozhodnutí nebudu litovat.
Jen jsme ležely a nechaly vodu, aby se nám vsákla do oblečení. Dívala jsem se do nebe. V ten okamžik oblohu protnul blesk. A já si byla jistá, že tohle nedělám naposledy.
Minulý rok, tady na Zvíkově, jsem tě poprvé vzala na skalky. Až doteď si pamatuju tvůj záblesk v očích, když jsi uviděla ten výhled na vodu a uslyšela volání pávů. Nepotřebovaly jsme mluvit, jen jsme se kochaly výhledem. A bylo to nádherné.
Naše společné zážitky ale nejsou všechny zažité na Zvíkově. A to i přesto, že tady jsme se seznámily, že tady právě teď jsme. Jejich mnoho a každý z nich je jedinečný. Jedinečný jako ty sama. Nicméně doufám, že se tady setkáme i příští rok a že budu mít šanci tě párkrát vidět na tréninku. Už jsem si zvykla na tvůj barvitý smích i příjemně uklidňující hlas. Nerada bych je ztratila. Nerada bych ztratila tebe.
Nechť jednorožci ovládnou planetu, amen.
ČTEŠ
KRUHY
RandomPro všechny, kteří mi pomholi, odrazit se ode dna a začít znovu. Pro vás, lidi, kteří mě držíte nad vodou. Pro mé přátele. Věnováno mým přátelům, napsáno životem.