Dangerous Angel - Czech Story

2. part

Přejel mi mráz po zádech, když jsme uslyšela, ten hlas. Jeho hlas. Toho, kterého tak hrozně nenávidím za to, co mi dělá. Nechtěla jsem se otáčet, ale jeho ruka spočinula na mém zápěstí. Zhluboka jsem se nadechla, než jsem se otočila. Před sebou jsme spatřila kluka vyššího než já, s kudlanými hnědými hlasy a zelenými očima. Na sobě měl bílé tričko, černé úzké jeany a bílé conversky. Pod tričkem mu bylo viditelně vidět jeho tetování, které se táhlo od zápěstí před rameno až na jeho hruď. Viděl, že si ho prohlížím a usmál se. Nadzvedla jsem hlavu z jeho ruky a podívala se do jeho očí.

‚,Co tu chceš Harry?‘‘ zeptala jsem se ho. Měla jsem miliony otázek na něho, ale takhle mi vyšla jako první z úst. Potřebovala jsem vědět, co tu chce, co chce po mě. Díval se mi do očí. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale přerušil ho Olly, který ke mně přiběhl mokrý. Otřepal se a tím postříkal mě, ale i Harryho. Překvapilo mě Harryho reakce, protože se tomu začal smát. Nikdy jsem neviděla Harryho, že by se smál. Byl vždycky kamenná tvář a zakrýval své emoce. Musela jsem se nad tím pousmát. Harry si všiml mého úsměvu a jeden mi taky věnoval, než si sedl do písku a začal hladit Ollyho. Koukala jsem na něj a divila se, že na mě nemá nějaké blbé připomínky nebo tak něco. Vypadal jinak, tak nějak klidně a vesele. Harry a veselý? No nikdy by mě to nenapadlo, ale ano, byl veselý. Házel Ollymu klacky do vody a pořád se usmíval. Jeho pohled spočinul na mě. Věnoval mi úsměv i s jeho dolíčky a poklepal na místo vedle sebe. Nebyla jsem si jistá, jestli dělám dobře nebo ne, ale stojí to za to. Posadila jsem se vedle něco a koukla na Ollyho, který plaval směrem ke břehu s klackem v tlamě. Milovala jsem, když jsem jen tak seděla na pláži a koukala se na moře. Bylo krásně čisté a průzračné, sluníčko hřálo a mě bylo po dlouhé době krásně. Nevím, jestli to bylo tím krásným dnem nebo tím, že tu byl se mnou Harry. Když byl taky se mnou, měla jsem takový divný pocit. Nedokázala jsem to popsat. Z mého myšlení mě probral až Harry, který mi mával před obličejem. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na něj.

,,Promiň. Říkal jsi něco?‘‘ zeptala jsem se ho. Jen se ušklíbl a podíval se na Ollyhu, který ležel kousek od nás a hrál si s klackem.

,,Ptal jsem se tě, jak se jmenuje.‘‘ zopakoval svojí otázku.

,,Ehm... Olly.‘‘ podívala jsem se na něj. Vypadal, že se mu líbí.

,,Pěkné jméno. Dala jsi mu ho ty?‘‘ zeptal se. Né dal mu ho Bůh, jasně, že jsem mu ho dala já. Blbá otázka, Harry. Jen jsem přikývla, nevěděla jsem co víc na to říct. Bylo to divné si s ním povídat, takhle. Vždycky mě jen urážel a nadával mi. Teď ne.

,,Líbí se mi. Když jsem byl malí, taky jsem měl psa. Byl to můj nejlepší kamarád, ale když ho srazilo auto. Byl jsem nad ně, to jen on mě dokázal rozesmát jen tím, že začal štěkat na pošťáka, který nám nesl noviny.‘‘ nad poslední větou se trochu usmál, jinak byl smutnej. Povídali jsme si asi hodinu, než jsem zaslechla, jak se v dálce ozývají nějaké hlasy. Otočila jsem hlavu tím směrem a všimla si, že jsou to nějací spolužáci od nás ze školy.

Jakmile je zaslechl Harry, vymrštil se ze sedu a postavil se. Neměla jsem tušení, co to do něj vjelo. Před chvílí se choval normálně, smál se, ale teď? Teď už to byl zase ten Harry, kterého jsem znala. V obličeji měl zase tu jeho kamennou tvář, oči mu ztmavli. Chtěla jsem se ho zeptat, co se děje, ale přerušil mě.

,,Co na mě tak čumíš, Smithová!‘‘ lekla jsem se, jak na mě vyjel. Byl to zas on. Zas ten kretén, kterého nesnáším. Jen jsem se na něj podívala, tyčil se nade mnou a pozoroval mě, jestli mu odpovím. Už jsem chtěla říct, co to do něj vjelo, ale zase mě někdo přerušil. Tentokrát to byl někdo z té skupinky, která se k nám blížila.