Dangerous Angel - Czech Story

16. part

' 'We start running, running

To escape this town

We don't know where we're going til we turn round

And I keep on running, running

I can't slow down

And if I'm lost where shadows fall

You light me up

When all I see is darkness

You light me up

When I'm down

And if I fall apart

You know where to find my pieces

When they can't be found.'' hrálo zrovna z mého rádia, které bylo puštěné nahlas.

Ani ne před čtvrt hodinou jsem odjela z našeho města. Neměla jsem tušení, kam jedu, ale chtěla jsem daleko, abych si mohla vyčistit hlavu. Za nedlouho jsem dojela do jednoho městečka, menšího, jak to naše. O hodně menšího. Zaparkovala jsem u motelu, kretý tam byl. Vystoupila jsem a ovál mě čerstvý vítr a vůně moře. Porozhlídla jsem se dokola a uviděla molo. Bezmyslenkovitě jsem se k němu vydala, posadila se na uplný konec mola a zavřela oči. Vyprázdnila jsem si mysl a myslela jen na oceán. Na modrý, čistý, klidný oceán.

Jen tak jsem seděla na molu dokud mě nevyrušil nějaký zvuk za mnou. Znělo to jako, kdyby se ke mě někdo blížil a taky jo.

,,Nad něčím přemýšlíš viď?'' ozvalo se za mými zády. Prudce jsem se otočila a uviděla kousek ode mě stařenku. Jemně jsem přikývla a otočila se zpátky na moře. Ucítila jsem, jak si vedle mě stařenka sedla, viděla jsem pediférním vidění, že se také kouká na moře.

,,Před několika lety jsem sem přijela jako ty. Potřebovala jsem přemýšlet a jediné místo, které mě zaujalo bylo toto molo. Pokoušela jsem se dát svoje myšlenky dohromady, ale nešlo to. Proto jsem se skočila do té vody a chtěla se utopit, ale když jsem byla pod vodou uvědomila jsem si, že kdybych to udělala mojí rodině, známím by to ublížilo a to jsem nechtěla. Proto jsem vyplavala na břech na, kterém seděl starší pán a ten mi řekl, že co se stalo v minulosti se nezmění, ale my můžeme změnit budoucnost. Vzal mě k tobě, kde mi dal jiné věci a popřál mi hodně štěstí do života. Já jsem se vrátila domů a dělala jsem věci podle sebe a ne podle jiných. Po maturitě jsem se sem odstěhovala a pokoušela jsem se najít toho pána, abych mu poděkovala, ale bohužel už tu nebyl.'' dopověděla mi svůj příběh. Celou tu dobu jsem se na ní dívala. Nejdřív jsem nerozuměla, co mi tím chtěla říct, ale potom mi to došlo. Musím žít život podle sebe a ne podle jiných.

,,Děkuju.'' usmála jsem se na ní, objala jí a vstala. Už jsem byla na odchodu, když jsem se otočila.

,,Po střední vás přijedu navštívit a doufám, že tu budete.'' usmála jsem se na stařenku, která ke mě seděla zády, ale slyšela jsem jak se zasmála.

Utíkala jsem ke svému autu a rychle nastartovala. Rozjela jsem se směrem domů. Byla jsem zrovna na dálnici, když mi zavibroval mobil oznamujíc mi novou zprávu. Nechala jsem to být a jela dál. Před vjezdem do našeho města jsem zastavila. Zabořila jsem se víc do sedadla a otevřela novou zprávu. Byla od mamky, kdy se hodlám vrátit domů, že dělá večeři. I když jsem na ní byla nahněvaná za to, co se stalo před tím, než jsem odjela jsem se musela usmát. Mobil jsem odhodila na sedačku spolujezdce a šlápla na plyn. 

Auto jsem zaparkovala do garáže a vyšla k hlavním dveřím. Odemkla jsem je a odložila si svoje věci na věšák a skříň. Ucítila jsem krásnou vůni, která se vynula z kuchyně. Můj žaludek mi oznámil, že je načase se najíst. Vešla jsem do kuchyně a spatřila mamku u plotny.

,,Co to tady voní?'' nakoukla jsem jí přes rameno a uviděla těstoviny s rajčatovou omáčkou. Hmm mňam.

,,Kde jsi byla tak dlouho?'' zeptala se mě a dál míchala omáčku.

,,Zajela jsem si jen na molo, potřebovala jsem vypadnout.'' usmála jsem se na ní a vyndala si talíř ze skříně. Nandala jsem si těstoviny a mamka mi na ně nalila omáčku. Vzala jsem si příbod a šla si sednout ven na terasu. Došla jsem si ještě pro pití a mobil. Vyhledala jsem Markovo jméno a zadala zprávu. Tak a odeslat. 'Odesláno' mi to oznámilo.

A další díl je tu :) trochu mě zamrzelo, že minulý díl měl tak málo předčtení a hvězdiček :( ale tak doufám, že to změníte :*) Děkuju všem kdo tento příběh čte :3

Terez.