Dangerous Angel - Czech Story

4. part

,,Co to mělo včera být!‘‘ zeptala jsem se ho. Natočil ke mně hlavu a podíval se mi do očí. Sjel pohledem po mojí postavě až dolů a zase zpátky nahoru. Nevím proč, ale byla jsem nervózní. Byl zticha, jen si projížděl pohledem mojí postavu.

,,Co jsi dělal včera před mým domem!‘‘ nevydržela jsem to. Byla jsem naštvaná, ale zároveň nervózní. Potřebovala jsem vědět, co tam dělal, co tam chtěl. Jeho pohled spočinul na mých očích. Zakroutil hlavou, že mu vlasy vlezli až do očí. Hodil hlavou, aby je dostal pryč a zase se na mě podíval. Po chvíli bez jediného slova odešel. Proste odešel. Dělá si, ze mě srandu! To je takový kretén! Měla jsem zlost, bouchla jsem do skříňky. Všechny pohledy na mě spočinuly, ale já je ignorovala. Vydala jsem se směrem do třídy. První hodinu mám biologii, s ním. Bohužel.

Vešla jsem do třídy a všimla si, že na mě spočinuly některé pohledy spolužáků. Nevšímala jsem si toho, prostě jsem došla na svoje obvyklé místo, které bylo v zadní lavici u okna. Posadila jsem se a vyndala si sešit a propisku. Podívala jsem se po třídě, všichni si hleděli svého, jen on ne. Koukal na mě. Zase. Když zaregistroval můj pohled na něm, odvrátil pohled. Zakroutila jsem hlavou a podívala se na mobil, kolik je hodin. Za minutu má zvonit, ani jsem nestačila zamknout mobil a už zvonilo. Do třídy přišla profesorka Joyce. Jako jediná profesorka na této škole byla nejhodnější. Bylo jí jedno, co se děje v hodinách. Stačilo jí odevzdat do dvou měsíců referát a měli jste jedničku. Testy měla ty nejlehčí, stačilo si předčíst pár vět, co řekla mezi hodinou a měli jste to v kapse. Profesorka zrovna vykládala látku o nějakých organelech, když někdo zaklepal a otevřel dveře. Vyvalila jsem oči, když jsem zpozorovala Marka stát ve dveřích.

,,Dobrý den, paní profesorko mohl bych si na chvíli vzít Abby? Za chvíli je zpátky.‘‘ řekl jí a věnoval jí usměv. Profesorka jen kývla.

,,Abby.‘‘ podíval se na mě a ukázal, ať jdu za ním. Cela vystrašená, co se děje, jsem se zvedla a odešla ze třídy. Cítila jsem na sobě pohledy spolužáků, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Jediné co mě zajímalo, bylo, co po mě chce Mark. Opustila jsem třídu a šla za Markem, který stál opodál od třídy. Došla jsem k němu a hned jsem se ocitla v jeho objetí. Byla jsem totálně mimo.

,,Marku?‘‘

,,Ano?‘‘ pustil mě ze sevření a podíval se mi do očí.

,,Stalo se něco?‘‘ podívala jsem se zkoumavě do jeho očí, jestli tam něco nenajdu, ale nic.

,,Nic se nestalo. Jen jsem tě chtěl zachránit pár minut od Stylese.‘‘ usmál se na mě. To je od něj pěkné, že mě vytáhl ze třídy, abych byla chvíli mimo Harryho dohled.

,,Oh. Děkuju.‘‘

,,No a taky jsem ti chtěl oznámit, co se bude dít o víkendu.‘‘ usmíval se jako sluníčko. Jen se pokývala, aby mi to řekla. Nadechl se a začal.

,,No takže Thomas, dneska pořádá párty u něho doma a my jsme zvaný. Takže se to má tak, že dneska jdeme na párty, budeme spát u vás a v sobotu budeme hrát hry, blbnout v bazénu a tak. Tak co ty na to?‘‘ vypadal nadšeně a natěšeně. Moc se mi teda nechtělo jít na nějakou párty, ale nechci ho zklamat a taky měla bych se začít bavit. Jen sedím doma, čtu si a, nebo jsem s klukama venku. Ano, půjdu na párty.

,,Já říkám, že je to super nápad!‘‘ odpověděla jsem. Bylo vidět, že ho to překvapilo, ale byl rád, že jdu.

,,Dobře. Tak po škole, už musím. Pa.‘‘ řekl mi a pomalu ode mě odcházel.

,,Pa.‘‘ odpověděla jsem mu a zamávala. Otočila jsem se na patě a odcházela do třídy. Vešla jsem do třídy a učitelka si mě ani nevšimla. Zaplula jsem do své lavice. Vykulila jsem oči, když jsme spatřila papírek, který mi ležel na lavici. Nervózně jsem se podívala po třídě, kdo by to mohl být. Všichni koukali do sešitů nebo se bavili se sousedem. Opatrně jsem otevřela složený papírek a předčetla si obsah.

,,Sejdeme se po hodině u skříněk v zadu. H.‘‘ nemohla jsem uvěřit vlastním očím, proto jsem si to předčetla dvakrát. Zajímalo by mě, co po mě chce, ale také jsem se bála. Mohl by tam být se svojí partou a zase by mě uráželi.  Ale vypadalo to, že chce, abych tam opravdu přišla, protože jsem na sobě zaregistrovala jeho pohled. Papírek jsem pečlivě složila a zandala do kapes od kalhot. Byla jsem si vědoma, že to Harry viděl.

Hodina skončila a já se odhodlaně vydala na smluvené místo, kde jsem se měla s Harrym sejít. Bylo to vzadu za skříňkama, kde byla jen malá opušťená třída a nic víc. Sedla jsem si na lavici a čekala dokud nepřijde. Neuběhly ani dvě minuty a už stál mezi dveřmi. Podívala jsem se mu do obličeje a uviděla jsem na jeho krásné tváři, dokonalý usměv. Hned se mi vybavil včerejší den, kdy byl se mnou na pláži a usmíval se. Popošel ke mně blíž a sedl si vedle mě na lavici. Ani jeden jsme nic neříkali, byli jsme zticha. Chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem co. Uslyšela jsem, jak se Harry zhluboka nadechl.

,,Omlouvám se, za to jak jsem se dneska choval,‘‘ vypadlo z něho. Podívala jsem se na něj zmateně. Ano, věděla jsem, o čem mluví, ale nedokázala jsem pochopit, že se mi za to omlouvá. Nikdy se mi za nic neomluvil, za nic. A teď? Zahřálo mě u srdce, že se mi omluvil, i když jen za tohle.

,,Mám otázku.‘‘ podíval se na mě. Viděla jsem v jeho očích strach a nejistotu.

,,Jakou?‘‘

,,Co je mezi tebou a Markem?‘‘ zeptal se. Musela jsem se usmát, protože tuhle otázku jsem nečekala. Zakroutila jsem hlavou a zahichotala se. Harry na mě nechápavě koukal.

,,Něco vtipného?‘‘ podíval se podezíravě na mě. Zakroutila jsem hlavou.

,,Ne nic vtipného, jen mě ta otázka zaskočila.‘‘ odpověděla jsem mu.

,,Aha. No a jak to teda mezi vámi je?‘‘ zeptal se podruhé.

,,Mezi mnou a Markem, bylo, je a bude jen kamarádství. Známe se už od malička. Naše matky spolu chodily na vysokou a staly se z nich nejlepší kamarádky. Mark je jako bratr, měli jsme jeden druhého, když jsme se sem přestěhovali.‘‘ odpověděla jsem mu na jeho otázku a mezi tím jsem si hrála se svými prsty. Před pěti minutami zazvonilo na další hodinu, ale my jsme to nechali být. Nic se nestane, když poprvé budu za školou.

,,Oh. Já myslel, že mezi vámi je něco víc, než kamarádství…‘‘řekl.

,,A proč jste se sem přestěhovali?‘‘ zeptal se dál. Neměla bych mu dál nic říkat, aby to proti mně třeba nepoužil, ale líbil se mi ten pocit, že se o mě tolik zajímá.

,,Moji rodiče a Markova tátu sem přeložili. Jejich firma tu založila velkou pobočka, tak vybrali je, aby se o ní starali. Nechtělo se mi, ale to chvíli jsem si zvykla, i když ve škole, je to peklo…‘‘ sklopila jsem hlavu. Věděl přesně, co myslím tou školou. Jeho pohled padl na mé ruce. Opatrně zvedl svojí ruku a pohladil moje spletené ruce. Jak se dotkl mých rukou, mým tělem projela veliká vlna energie. V pod bříšku jsem ucítila, pro mě neznámí pocit a po celém těle mi naskočila husí kůže. Podívala jsem se mu do očí a střetla jsem se s těmi jeho. Oční kontakt jsme drželi docela dlouho, než se pomalinku začal přibližovat. Cítila jsem na svém obličeji jeho horký dech, byla jsem si jistá, co bude pokračovat. Vím, že to není správné, ale nemohla jsem se odtrhnout. Jeho rty byli necelých pět milimetrů od mých, zavřela jsem oči a čekala, co se bude dít. Jeho rty se zlehka otřeli o moje, ale nedokončili svůj cíl. Rychle se ode mě odtáhl a podíval se směrem ke dveřím. Byli slyšet zvuky, jak někdo jde. Harry se hbitě postavil, podíval se na dveře a pak ne mě. Viděla jsem v jeho očích zklamání, vztek, ale i bolest. Kroky se blížili, čím dál víc. Oba jsme byli potichu, čekala jsem, co přijde.

Omlouvám se, že až tak pozdě, ale neměla jsem čas..:( ale už to tady máte, tak doufám, že se vám bude líbit:))

Komantáře i hvězdičky poťeší. DĚKUJU:3:)

Terez.