Dangerous Angel - Czech Story

1. part

-Odkaz na ouftit Abby máte v komentářích :)

Zvoní. Rychle jsem hodila učebnici a sešit do tašky a rychlostí blesku vyběhla ze třídy. Nepotřebuju ho potkat a už vůbec ne s jeho partou. Bleskově jsem si to mířila ke své skříňce. Přezula se a oblíkla si svoje sáčko, černé barvy. Zabouchla jsem skříňku a vyběhla směrem ze školy, ale… Ale do někoho jsem narazila. Přála jsem si, aby to byla nějaká studentka z mladšího ročníku, ale bohužel jsem se pletla. Byl to on. Byl to Harry Styles. Kluk, který byl něco jako král na naší střední škole. Kluk, který mě šikanoval, urážel, posmíval se mi. Všechno jen kvůli tomu, že jsem se sem před rokem a půl přistěhovala. Nechápala jsem, proč zrovna já. Proč šikanoval mě, když mě vůbec neznal.

‚,Smithová! Neumíš dávat pozor!‘‘ vyjel na mě Harry. Celou dobu jsem se koukala na svoje boty, neodvážila jsem se mu kouknout do očí. Věděla jsem, že chce, abych se na něj povídala a omluvila se, ale to já neudělám. Už mě nebaví se mu omlouvat, i když vím, že se mi pak bude posmívat.

,,Mluvím s tebou Smithová! Podívej se na mě!‘‘ křik na mě, ale já jen zavrtěla hlavou na nesouhlas. Slyšela jsem, jak se potichu uchechtl. Jeho ruka spočinula na mé bradě, kterou zvedl a podíval se mi do očí. Jeho oči byli tmavé, vždycky měli barvu zelenou, ale teď? Teď měli tmavou barvu, protože bych naštvaný.

,,Prosím nech mě na pokoji Harry. Nic jsem ti neudělala, tak mě nech jít.‘‘ promluvila jsem na něj a pořád se dívala do jeho očí. Jeho koutek se posunul do úšklebku. Jen zavrtěl hlavou a naklonil hlavu k mému uchu. Cítila jsem jeho teplý nech na mé kůži. Pocítila jsem husí kůži po celém svém těle a ještě k tomu divný pocit. Ten pocit jsem nedokázala popsat, ale jedno jsem věděla. Bála jsem se. Bála jsem se ho.

,, Ale ano Abby, něco jsi udělala. Vrazila jsi do mě a neomluvila se. Takže se mi omluvíš nebo…‘‘ nedokončil větu, protože za mými zády se ozval hlas. Ten hlas patřil Markovi, mému nejlepšímu kamarádovi. Mark mě vždy chránil, byla jsem jako jeho mladší sestra. Já to taky tak brala, znali jsme se už jako malé děti. On a jeho kamarádi se mě vždycky zastávali, když šlo o Harryho. Na Harrym bylo vždy vidět, že se jich bojí. Nedával to na sobě znát, ale já to poznala. Vždycky jsem to poznala podle jeho očí, které se zalili nejmenovaným pocitem.

Harry pustil mojí bradu a oddálil se ode mě o jeden krok do zadu. Po té jak Harry učinil, jsem na svých bocích ucítila něčí ruce. Byli to Markovi ruce, které si mě přitáhli blíž k jeho tělu. Uslyšela jsem kroky, které mířili k nám. Věděla jsem přesně, kdo to je. Byl to Lucas a Jack, Markovi a moji nejlepší kamarádi. Podívala jsem se na Harryho, který se díval na zem. Vypadal jako by něco hledal, ale opak byl pravdou. Jen se snažil vyhnout pohledu s Markem.

,,Jsi v pořádku?‘‘ zašeptal mi Mark do ucha. Nic jsem neřekla, jen jsem přikývla. Můj pohled mířil pořád na Harryho. Mark mě lehce pohladil po vlasech a pak svůj pohled zamířil na Harryho.

,,Nech jí na pokoji, Stylesy! Nikdy ti nic neudělala, tak jí nech být!‘‘ křikl Mark na Harryho, který se pořád koukal do země. Po dokončení Markovi věty zvedl hlavu a podíval se na mě. Radši jsem svůj pohled sklonila, nechtěla jsem se setkal s jeho pohledem. Mark mě pobídl, aby se rozešla. Procházela jsem okolem Harryho, který na mě upíral pohled, ale já svůj pohled upírala do země. S Markem po boku jsme vycházeli ze školních dveří, když jsem zaslechla Lucase a Jacka, jak křičí na Harryho, jestli mi něco udělá tak si je nemá přát. Sešli jsem čtyři schody a mířili si to k parkovišti, kde měl Mark svoje auto, kterým mě vozil do školy. Mohla jsem jezdit svým, ale byla jsem radši, když jsem jela s ním a klukama. Mark odemkl dálkovým ovládáním své Volvo XC60 černé barvy. Milovala jsem tuhle značku. Ano asi si říkáte, jsem holka a líbí se mi auta, no a co? Nic na tom není špatného. Také na tom mají zásluhu kluci, trávím s nimi až moc času a tak jsem od nich něco málo pochytila. Otevřela jsem si dveře spolujezdce a sednula jsem si do měkké sedačky. Svůj batoh jsem dala na zem mezi nohy. Mark si sedl na místo řidiče, nastartoval a pustil potichu rádio. Čekali jsme, až přijdou kluci, které jsem viděla u dveří školy. Mezi mnou a Markem bylo ticho, byla jsem docela ráda. Nechtěla jsem to probírat.

Kluci byli od auta necelých pět metrů, když se na mě Mark otočil a podíval se na mě ublíženě.

,,Abby, je mi to líto.‘‘ nadechl se a pokračoval ,,Nechápu, proč ti takhle ubližuje, nic jsi mu neudělala.‘‘ pohladil mě po rukou, které jsem měla položené na svém klíně. Podívala jsem se nejdřív na své ruce a pak na něho. V jeho očích jsem vyčetla, že ho to vážně mrzí. Chrání mě už rok a půl, před ním. Důvodem proč jsme se sem přestěhovali, byla práce. Moje oba rodiče a Markova tátu sem přesunuli. Oba dva jsme s toho nebyli moc nadšení, protože opouštíme své rodné město, ale oba dva jsme to táhli společně. Naše matky se potkaly na vysoké a od té doby byly nejlepšími kamarádkami. Marka beru jako svého staršího bratra, kterého jsem nikdy nemohla mít. Když jsme sem přišli neměli jsme nikoho, jen jeden druhého. Pak přišli Lucas s Jackem, z kterých se stali naši nejlepší kamarádi. Mark si tu udělal kamarády, ale já? Já ne. Nechápu to. Pokoušela jsem s nějakými děvčaty navázat kamarádský vztah, ale nic. Mohl za to Harry, jelikož mě začal šikanovat a ony si toho všimly a nechtěly s tím mít nic společného. Byla jsem z toho zklamaná, ale zvykla jsem si, že mám jen Marka a kluky. Někdy byli lepší společníci než holky.

Z mého přemýšlení mě vytrhli kluci, když zabouchli dveře a začali nadávat na Harryho. Podívala jsem se na Marka a pak z okna. Okamžitě pochopil, že o něm nechci slyšet, tak aby kluci ztichli. Jen se na ně podíval a oni ztichli. Usmála jsem se. Vím, že to viděl a taky věděl, že jsem mu tím poděkovala. Mark nastartoval a vyjel ze školního pozemku. Po celou dobu jsem byla zticha a pozorovala okolní svět z okna. Kluci se bavili o něčem ze školy, nevěnovala jsem tomu pozornost. Mark zastavil před mým barákem. Popadla jsem batoh a otevřela dveře. Než jsem je samozřejmě zavřela jsem poděkovala klukům za dnešek a odvoz. Pak už jsem jen zabouchla dveře a zamávala jim. Otočila jsem se a šla po cestičce, která vedla k domovním dveřím. Odemkla jsem dveře a hned se na mě vrhl můj pejsek Olly. Vešla jsem do předsíně, odložila si svoje sako a vyzula se z bot. V domě bylo ticho. Nikdo tu nebyl. Poznala jsem to podle toho, že před barákem nestálo ani jednou auto.

Rychlým krokem jsem se přesunula do svého pokoje. Olly okolo mě poskakoval jako pošinutý. Byl to můj miláček. Rodiče mi ho koupili, zrovna když jsme se sem přestěhovali. Olly je krásný, černo-bílí kluk z plemena Bordek kolie. První den, co jsme si pro něj jeli, si mě vybral. Přiběhl ke mně a začal se dožadovat pozornosti. Milovala jsem ho, naučila jsem to všelijakým povelů. Je to můj nejlepší kamarád. Vždy tu je.

Přešla jsem ke své skříni a začala si vybírat oblečení na dnešní běhání. I když byl začátek března, bylo krásně teploučko. Milovala jsem slunce, dodávalo mi energii, hlavně ve chvílích když jsem byla na dně. Popadla jsem šedivé kraťasy a modré tričko. Jelikož Olly zpozoroval, že se převlékám na běhání, hned na mě začal skákat a vesele poštěkávat. Dělal to vždycky, když jsme měli jít ven. Svlékla jsem svoje oblečení, které jsem měla ve škole a tím také ze sebe shodila ten divný pocit. Vklouzla jsem do trička a kraťasů, popadla jsem svůj iPhone a seběhla schody do kuchyně. Z ledničky jsem si vyndala džus a nalila si ho do skleničky. Moje každodenní rutina, přijít ze školy, převléknout se do běžeckého, napít se džusu a jít si zaběhat. Vypila jsem půlku skleničky a odložila jí na kuchyňskou linku. Svoje blonděté dlouhé vlasy jsem si zavázala do pevného drdolu, aby mi to nepadalo. Popadla jsem mobil, klíčky a vodítko, které jsem si přehodila pře rameno. Když jsem otevřela dveře, Olly vyběhl na naší předzahrádku a já zamknula. Běžela jsme naší obvyklou trasu, která vedla do parku okolo Markova domu, k pobřeží. Kde jsem vždy házela Ollymu klacky do vody. Dneska tomu bylo taky tak. Zrovna jsem házela klacek Ollymu do vody, když jsem za sebou uslyšela kroky. Ty kroky se blížili ke mně. Neměla jsem ponětí, kdo to je a co po mě chce, Olly si plaval pro klace, takže nezareagoval blížející se osobu. Slyšela jsem cizí dýchání za mými zády. Moje srdce začalo tlouct o sto procent víc. Zavřela jsem oči a čekala, co přijde.

,,Abby.‘‘ ozvalo se za mnou. 

První kapitolu jsem chtěla přidat o víkendu, ale nějak mě kámoška překecala ať jí už dneska zveřejním:) Jsem zvědavá, jestli si to někdo čte:D 

Zajímá mě váš názor. Takže pište!:) Budu ráda za kažký komentář i hvězdičku. Děkuju.

Terez.