Ještě té hodiny otec poslal havrana do Skaliště, aby Zimohradu přijela na pomoc naše armáda. Boltoni tady měly být nejdříve v poledne zítřejšího dne. Už zbývalo jen čekat, nic víc jsem dělat nemohla.
Na nebi zářily poslední, rudé paprsky zapadajícího slunce, když jsem se vydala na průzkum Zimohradu. Některá místa mi přišla matně povědomá z doby, kdy jsem zde byla ještě jako dítě. Nejprve jsem se procházela po chodbách, ale to mě brzy přestalo bavit a vydala jsem se ven. A i když už dny ode dne začínaly být chladnější, oproti domovu tady stále byla přívětivá teplota, proto jsem si na karmínově červené šaty se zlatými výšivkami neobtěžovala brát plášť.
Za šera jsem se procházela po kamenném nádvoří, ve vzduchu byl cítit blížící se déšť, na nebi se objevovaly první hvězdy a sem tam se někdo mihl. Většina obyvatel nyní byla v hlavním sále, kde se konala hostina na počest Sansy a Garmina. Večerní ticho tudíž přerušoval tlumený zpěv, smích, křik ze sálu, má chůze a rány, které přidávaly na hlasitosti, čím víc jsem se přibližovala ke zdroji. Brzy se mi již vyskytl pohled na chlapce, jenž mečem bouchal do dřevěné tyče. Několik okamžiků jsem tam stála, aniž by si mě všiml, ale když za mnou něco zavrčelo, já se otočila a zjistila jsem, že je to vlk, musela jsem vykřiknout zděšením.
,,Duchu, sedni!" ozval se chlapec a vlk se poslušně posadil. Měl bílou srst a rudé oči, které naháněli strach. Na vlka mi ale přišel moc velký, ,,To je zlovlk?" vykoktala jsem ohromeně.
,,Ano."
Odstoupila jsem dál od zvířete a teprve pak jsem se otočila. ,,Sníh, že?"
Nepatrně kývl, ,,Feon, že?"
,,Co ti ta tyč udělala?" zeptala jsem se a prsty přejela přes rány v dřevě.
Meč si zastrčil za opasek a místo odpovědi se zeptal, ,,Proč nejste na oslavě lady?"
,,Neříkej mi lady a já ti nebudu říkat bastarde," navrhla jsem otráveně a posadila jsem se na dřevěné zábradlí, sloužící k uvazování koní.
Opět jen přikývl. ,,Na slova tě moc neužije, co?"
V očích se mu mihla jakási jiskra a opřel se o tyč, která mu před chvílí byla protivníkem v šermu.
,,Promiň za toho bastarda."
,,Promiň za tu lady."
Musela jsem se pousmát. ,,Umíš střílet z luku Sněhu?" napadlo mě, když jsem opodál uviděla terče, kterých jsem si všimla hned po našem příjezdu.
,,Lukostřelba není moje silná stránka, radši meč," připustil.
,,Já ano, každý den se musíme učit lukostřelbě. Už dlouho se mi nestalo, že bych netrefila terč. Očekává se to od nás, když máme ve znaku šípy," odmlčela jsem se, ,,a proč nejsi na oslavě ty?"
,,Catelyn mě tam nechtěla."
,,Neměli by se spíš připravovat na bitvu?"
,,Bitva bude až zítra," řekl po chvíli a opět se chopil meče, ,,a ty umíš šermovat?"
,,Matka říká, že dívky se šermu věnovat nemají."
,,A co když tě někdo napadne a nebudeš mít luk?" zeptal se, něco popadl a hodil mi to. Dřevěný meč hlučně dopadl na podlahu, ,,chceš se šermovat?" ujistila jsem se a zvedla meč ze země.
,,Chceš se to naučit?" usmál se a vyměnil pravý meč za dřevěnou náhražku.
,,Ale nebreč, jestli tě porazím Sněhu," zamračila jsem se a dala meč před sebe, jak jsem to vídala dělávat vojáky.
ČTEŠ
House Feon. (CZ-FF-Game of thrones)
FanficFan fikce na Game of thrones (Hra o trůny). Bylo, nebylo, daleko na severu, se rozkládal Zimohrad... Ale proč vám vlastně vyprávím o Zimohradu, když nebudu vyprávět příběh ani jednoho ze Starkových dětí? Protože tam začal náš příběh. A bude to pohá...