House Feon. (CZ-FF-Game of thrones)

Část 8.

,,Je to ošklivá infekce, snad ti nebudeme muset uříznout nohu," mračila se Gilly a opět mi nohu zakryla látkou.

Pouze jsem seděla a nepřítomě koukala ma krajinu kolem. Představovala jsem si, jak se za náma každou chvíli objeví Ramsey. Půjde po mně, věděla jsem to. A kdyby mě chytil, umučil by mě. Docela by mě zajímalo, na co mě potřeboval.

,,Povíš mi, co se ti stalo?" vyptávala se dívka. Sam jen mlčky seděl vpředu a řídil povoz.

Když jsem mlčela, mluvila dál, ,,A řekneš mi alespoň, jak se jmenuješ?"

,,Gilraen Feon," řekla jsem tiše. Každé slovo mě neskutečně bolelo. Myslela jsem, že každým okamžikem zemřu.

,,Ze Skaliště?" vykřikl natěšeně Sam.

Pouze jsem kývla, což sice nemohl vidět, ale to mi nevadilo.

,,Na Černém hradě budeme nejdříve zítra ráno, tam se o tebe postarám," usmála se chlácholivě dívka.

***

Na několik hodin jsem usnula. Pokud se tomu tak dalo říct, celou dobu jsem se převalovala v bolestech.

Vzbudila mě až Gilly. I přes okolní chlad jsem byla celá zpocená.

,,Na chvíli zastavujeme. Sam se stavuje u přítele. Mezitím bych tě mohla trochu dát do kupy a udělat něco s tou špínou a zápachem," oznámila a kývla na malou chalupu, u které povoz zastavil.

,,Dobře," odvětila jsem prostě. Na nohou jsem se sama neudržela, Sam mě přenesl dovnitř, kde se uvítal s jeho přítelem Jasminem a jeho ženou Tali.

Zatímco Sam se bavil s Jasminem, Tali mi připravila koupel. Čistá voda v lavoru se vmžiku změnila na kalnou. Umyli mi vlasy a nakonec mi Tali nabídla i náhradní šaty. A i když mi šedé šaty byly trochu větší, protože jsem byla vyhublá, byla jsem za ně vděčná.

Jídlo jsem v sobě naštěstí udržela.

***

Později už jsme opět pokračovali v cestě. Začínalo se šeřit a zanedlouho se začaly objevovat první hvězdy.

Rána na noze znovu přidala na intenzivitě. Navíc mi motala hlava. Jediná pozitivní věc byla, že když jsem nyní byla čistá a voňavá, Sam se mi přestal obloukem vyhýbat.

***

Noc jsem probděla. Cítila jsem se, jako by mi někdo zabodábal jehly do lebky. Chvílemi se mi dokonce mlžil zrak.

Když mi pár hodin po svítání bylo oznámeno, že jsme dorazili k Černému hradu, moc jsem nevnímala.

Byla tam o poznání větší zima, přeci jen sídlili vedle Zdi.

Do uší mě praštil skřípot bran.

Povoz vjel dovnitř a brány se opět zavřeli, ,,Same, vítejte zpět!"

Sam i Gilly odešli a já tam zůstala sama. Chtěla jsem je zavolat, ale pokus o řeč, hlasitější než šepot, nevycházel.

A tak jsem se vydala na vlastní pěst. Doplazila jsem se až k okraji vozu a seskočila dolů. Podlomily se mi nohy a já skončila na zemi. Alespoň malý pokrok.

Náhle mě kdosi popadl za paže a zvedl na nohy. Nejdříve jsem na něj jen tupě zírala, byl mi povědomý.

,,Gilraen," kývl a pousmál se. Stále ně podpíral, aby zamezil dalšímu pádu.

,,Sněhu," zamumlala jsem a bezmyšlenkovitě se mu vrhla kolem krku. Silně mě objal a držel.

Byla mi jedno ta bolest, kterou mi stiskem způsoboval. Věděla jsem, že jsem se konečně dostala k někomu, komu můžu věřit. S kým jsem v bezpečí.

Všechno se to ve mně náhle zlomilo. Věřila jsem, že odteď už bude lépe.

Takže vážení, dnešní kapitola je kratší a vyšla později, než měla. Právě sed8m v autobusu, směr Řecko, kde budu až do 3.srpna. Což bohužel znamená, že další kapitola vyjde až 4.-5. srpna. Jinak doufám, že se vám kapitola líbila. Co myslíte, bude lépe? Co se asi stane dál? Tak zatím, mějte se fanfárově :-)