Rosemary D'Angeli a Poberti

2.Kapitola- Nákupy v Příčné a první setkání

„Rosemary, okamžitě pojď dolu!" Zakřičí na mě moje milovaná matička. „Ano matko, přeješ si?" odvětím zdvořile. „Prvního září nastupuješ do Bradavic." Odvětí. „Cože??!" skoro zakřičím, to snad není pravda, tolik let mě drží v našem rodinném sídle a teď tohle? „Rozhodli jsme to s tvým otcem, a opovaž se nějakým způsobem odporovat, jinak víš, co se stane..." prohlásí ledovým hlasem. „Jak si přeješ matko, kdy si budu moct obstarat věci do školy?" i když do tý pitomý školy nechci tak musím ani nechci pomyslet, co by se sestře mohlo stát, kdybych neposlechla...

O dva dny později:

„Jdu si obstarat věci do školy." Zakřičím na matku, sice něco odpovídá, ale já už jí přes zavřené dveře našeho sídla neslyším. Přemístím se do Děravého kotle a nasadím si černé velké brýle, aby mi nebylo vidět do obličeje, protože jen co jsem se sem přemístila tak si začali lidi šeptat a ukazovat na mě, kvůli mému jménu. Povzdechnu si a vyrazím na příčnou, kde mi všichni uhýbají z cesty, možná by to někomu přišlo zvláštní, ale když jste z nejstaršího čistokrevného kouzelnického rodu tak je to samozřejmost. Vyndám z kabelky (zvětšené nezjistitelným zvětšovacím kouzlem) seznam věcí, co potřebuju nakoupit. Jako první obstarám ty nudné věci, jako jsou například hábity nebo měděný kotlík, na konec vyrazím do Krucánků a Kaňourů, musím si obstarat nejen knihy, ale i něco do mé osobní knihovny. Když vejdu do obchodu tak na mně prodavač zavolá „Slečno D'Angeli pojďte sem, mám pro vás úplnou novinku..." když k němu dojdu, podá mi knížku s názvem 1000 NEJKOUZELNĚJŠÍCH MAGICKÝCH ZVÍŘAT SVĚTA. „Vezmu si jí, miluju knížky o magických tvorech! " prohlásím, a ještě ho poprosím o ostatní knihy, které potřebuju do školy. Najednou si všimnu, že do obchodu přišla partička kluků zhruba v mém věku, dva z nich si mě prohlíželi a další dva mi nevěnovali žádnou pozornost. Projdu kolem nich k regálu o vlkodlacích a přeměnách do zvířete. „Edwarde?" křiknu na prodavače „Ano? Přejete si slečno?" „Máte nějakou novou knihu o vlkodlacích nebo přeměnách do zvířete?" kdyby vás zajímalo, proč se ptám tak je to z jednoho jednoduchého důvodu jsem zvěromág, přeměňuju se do podoby vlka. „Ne, bohužel slečno nic nového nemáme, ale je tady nová kniha o magii nejčernější." odpoví mi prodavač a ukazuje směrem k regálu úplně vzadu. Najednou mi ta partička kluků začala věnovat úplnou pozornost, nevšímala jsem si jich a šla se podívat na tu novou knihu. „Tu už bohužel mám, ale vezmu si ještě Historii Čar a Kouzel pro pokročilé." „Samozřejmě slečno, budete si ještě něco přát?" zeptá se prodavač mile. Než mu stačím odpovědět, vtrhne do obchodu několik lidí, když si je pořádně prohlédnu tak mi dojde, kdo jsou, sice je neznám osobně ale mou povinností je znát všechny rody a jejich rodokmeny. Sundám si sluneční brýle a ladným krokem k nim dojdu. „Malfoy, Blacku, Lestrengi..." pozdravím peroxida a jeho přátele. „Jak se opovažuješ na nás mluvit mudlovská šmejdko?" zavrčí peroxid. „Jmenuji se Rosemary D'Angeli" odvětím a pozoruji, jak se jim objevil očích strach. „P-p-promiňte slečno, n-n-nevěděli jsme." „To je v pořádku ale ať už se to nikdy více neopakuje nebo budu nucena oznámit vaším rodičům, že se chováte nevhodně." přeruším Blacka v polovině věty. „Asi by, jsme se měli představit" vzpamatuje se Malfoy. „Lucius Malfoy" řekne a políbí mi ruku. „Regulus Black těší mě a moc se omlouvám, že jsme vás nepoznali slečno." řekne Black. Najednou uslyším za sebou smích, otočím se a zjistí, že jeden z té party kluků se směje, zadívám se na něj a dojde mi, že je to další Black. „Náš malej Regulus se bojí, aby ho někdo nenapráskal mamince." „Aspoň mě nevydědili jako tebe, ty hnusnej krvezrádče." zavrčí Regulus. Je mi Blacka líto, že ho vydědili, ale nesmím to dát najevo, protože kdyby se matka dozvěděla, že jsem se ho zastala, dopadlo by to špatně nejen pro mou sestru ale i pro něj. „To by stačilo pánové!" zavrčím, protože už toho mám dost. „Ale, ale nejčistokrevnější smrtijedka se se ozvala." rozesmál se znovu Black. „Má pravdu to už by stačilo Siriusi." Usměje se na mě vcelku pohledný hnědovlásek. „Ale..." „Žádný ale odcházíme, stejně už na nás moji rodiče čekají." Přeruší je kluk s brýlemi na nose a mě dojde, že je to Potter další potomek z jednoho nejčistokrevnějších rodů. Na to nikdo už nic neříká a celá ta partička kluků odejde. „Také už odcházím, pánové." Pozdravím Malfoye a jeho kumpány. „Moc nás těšilo slečno!" řekne Black a věnuje mi úsměv. Jenom kývnu a odejdu. Když se po dni stráveném nakupováním vrátím do našeho sídla, najdu jen svojí sestru. „Co se děje, kde jsou matka s otcem?" zeptám se Angel. „Šli za pánem zla." Odvětí smutně. „Aha no v tom případě dobrou noc jsem unavená, půjdu už spát." řeknu a dám sestře pusu na čelo. Když ležím v posteli tak si uvědomím, že už zítra odjíždím do Bradavic.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ze všeho nejdříve bych se vám chtěla omluvit, že dlouho nebyla kapitola. :P Snad se vám příběh prozatím líbí. Za případné chyby se omlouvám.

Vaše Sunny2623