Stalo se mi to loni v zimě, po baletu jsem se věnovala ještě gymnastice a hip-hopu. Tak tedy, loni jsem ještě studovala nástavbu v Kutné Hoře a ve večerních hodinách tam probíhaly lekce naší taneční hip-hop skupiny. Měli jsme po tréninku a protože nemrzlo a já měla nějakou melancholickou náladu, řekla jsem kamarádce že dneska půjdu na nádraží na vlak pěšky. Sice to bylo daleko, ale já měla asi třičtvrtě hodiny čas, a tak kdybych šla procházkou, přesně bych to stihla. Moje tehdy moc dobrá kamarádka se na mě zadívala a pak vážným hlasem řekla-„Nikam nechoď. Je pozdě, tma, byla bys sama... Půjdeme celá parta nahoru na sídliště, a ty pak pojedeš na nádro MHDéčkem." Konec konců, proč ne, vzdala jsem to. Jak se řeklo tak se udělalo. Nahoře na sídláku jsme se rozloučili a já nasedla do autobusu směr nádraží. No...přijeli jsme tam, u nádražní budovy modrý světla... Sanitka, policie, někoho oživovali v sanitce, policajti tam běhali s vysílačkama. Vypnula jsem MP4, abych líp slyšela o co tam jde a vystoupila. Slyšela jsem jen takový přerývaný zprávy- „Mladá žena...napadli ji...asi nůž...nemá doklady, ukradli ji kabelku... zatím nekomunikuje...krvácení..."
S očima na vrch hlavy jsem se promotala tou zásahovkou do nádražní čekárny. Po otevření dvěří mě čekal šok. Od dvěří až ke kase krvavý loužičky, na kase krev, na stěně krev, na lavici u kasy krev a pod kasou obrouvská louže kterou tam bezduše šmudlala hadrem ubrečená pokladní. Unaveně na mě koukla a šeptla jestli si něco přeju. Já že jízdenku... Hodila ten krvavej hadr do tý louže a šla k počítači. Vytiskla jízdenku a já si neodpustila dotaz, co se tam stalo. Paní tak pokrčila ramenama a s pláčem mi to řekla. Že prej je to asi deset minut, na silnici co vede k nádraží, tak v místě kde se prochází pod mostem kolem ubytoven napadli nějakou slečnu vietnamci. Chtěli kabelku, ale že jí nechtěla dát, tak vytáhly kudly a pobodali jí obličej, záda a břicho. Že prej se doplazila sem na nádro, poprosila o sanitku a zhroutila se...
V tu chvíli jsem se mále složila taky. Přesně tou cestou bych šla! A časově to dokonale odpovídalo, kdybych neposlechla Kláru a nejela busem! Zachránila mi nejspíš život. Ta paní to naštěstí přežila...Z jedné diskuze.

ČTEŠ
Hororové jednodílovky
HorrorDoporučení: Čtěte před spaním. Příběhy pouze podle skutečné události.