Amazing magic

7.Kapitola-Já jí nenávidím!!!

Jenom takovej dotaz. Chcete, abych psala pod každou kapitolu vysvětlivky názvů? Pokud ano, napište mi to prosí. Jinak se všechno dozvíte v dalších kapitolách .. :D

,,Crrrrrrrr!'' zazvonil zvonek. Strašně jsem se lekla. Babička už přijela. Nechci ji vidět. ,,Hanno, pojď dolů, je tu babička!'' volala na mě mamka. Nechci jít dolu, nechci ji vidět. Doteď se o mě nezajímala, tak proč teď? ,,Hned jsem tam!'' Nechce se mi vstávat z postele, ale asi se tomu nevyhnu. Proč musela vůbec jezdit?! Nikdo ji nezval! Alespoň já ne! Vyjdu z pokoje a šouravým krokem se vydám do obývacího pokoje. Sotva vejdu, uvidím stařenku sedící v mém křesle. Už to ve mě vyvolalo menší vztek. To nemáme dost jiných židlí, že si musí sednout zrovna tam?! Babička na mě působí odtažitým až nenávistným dojmem. Proč sem tedy jezdila, když se jí tu nelíbí. Ahá, já jsem zapomněla, je tu vlastně kvůli mně. Mamka jí zrovna přinesla sklenici vody. Ona ji přebrala do roztřesených rukou a pomalu položila na konferenční stolek před sebou. Bez sebemenšího náznaku vděku si dál prohlížela interiér. ,,Dobrý den, babi. Já jsem Hanna.'' Sotva jsem to dořekla, otočila se čelem ke mně a vražedným pohledem mě zkoumala od hlavy až k patě. Ten pohled nebyl zrovna dvakrát příjemný. Bylo to jako bodání ostřím nože. Kdyby její pohled uměl zabíjet, už bych dávno ležela na zemi bez tepu a dechu.

,,Co má za moc?'' zeptala se. Bylo vidět, že je to směřováno na mamku, ale já jsem automaticky odpověděla sama. ,,Stojím kousek od tebe. Co ti udělá se otočit a zeptat se přímo mě? To ti nestojím ani za tohle? A klidně ti to řeknu, mám float.'' Koukala na mě jako vyvoraná myš. Jak by ji skutečnost, že jsem si na ni dovolila promluvit, tak zaskočila. Jako by si myslela, že jsem němá a nic z toho nedokážu.

,,Dobře. Když jsi tak chytrá, tak jakou máš sílu ovládání své moci?" Zeptala se mě. Bylo na ní vidět, že odpověď nečeká ode mě, ale od mamky.

Nevím kde se to ve mně vzalo, ale okamžitě jsem jí bezmyšlenkovitě odpověděla. ,,Moje schopnosti se projevili na úrovni 92. Projevili se zvedáním předmětů do libovolné výšky, ale roztřesenost byla v úrovni 8." Netušila jsem, odkud tohle všechno vím, ale byla jsem si jistá, že jsem byla přesná v určení míry svých schopností.

,,Nějakým zázrakem si jí dokázala vychovat tak, aby znala naše zvyky. Není na tom až tak špatně jak jsem si myslela, ale jestli bude alespoň trošku po tobě, tak se o minimálně čtyři čísla spletla."

,,A co když ne?? Pokud jsem se nezmýlila, tak se mamce omluvíš a už jí přestaneš urážet!"

,,Jsi docela drzá mladá dámo, ale budiž. Pokud jsi se nezmýlila tak se tvojí matce omluvím a to ne jenom tady a teď, ale veřejně a přijmu ji zpět do komunity kouzelníků a nejen to, ale také jí příjmu do concilia. Platí??"

,,Platí." S těmito slovy se do vzduchu vznesly všechny věci v obývacím pokoji, včetně stolu a židlí. "Babička" jenom s otevřenou pusou koukala. Věděla jsem, že moje moc je silnější, než jsem tvrdila, proto jsem přiměla všechny věci, aby se trošku třásli. nechala jsem je ve vzduchu dvacet sekund a potom jsem je položila zpátky.

,,Měla jsi pravdu, máš schopnosti okolo stupně devadesát, ale nevím, jestli je to přesně devadesát dva. Musela bys... "

Už to nedořekla, protože  jsem v tu chvíli přiměla všechny drobné předměty, aby se vznesli, obletěli celý obývák a potom se shromáždili za mnou ve výhružce. Nevěděla jsem,  co to je, ale věděla jsem, že to pomůže dokázat mojí sílu. Když se takto shromáždili, nechala jsem je rozklepat ještě o trochu víc, než předtím, aby jsem nepředčila sílu, kterou jsem označila sílu svých schopností. "Babička" o krok ustoupila, když si uvědomila, co vlastně dělám. ,,A co teď, už znáš úroveň mých schopností??"

,,Mělas pravdu. Omlouvám se ti dcero. Zítra tě oficiálně příjmu zpět do komunity kouzelníků a také do concilia. Dostav se do Medvirtusu, přesně o půlnoci tak učiním. A ty drahá dámo, pojedeš se mnou a ještě dnes a okamžitě nastoupíš na mojí školu, kde studovali všichni tvoji předci. Budeš tam..."

,,Nikam s tebou nepojedu! Nikdy si se o mě nezajímala a teď, když se u mě projevili schopnosti, tak jsem najednou dokonce i tvoje vnučka a máme, představte si to, i společné předky? Promiň, ale pro mě stále nejsi moje babička. Pravá babička by se o mě zajímala od mého dětství a ne až když se u mě projeví zvláštní schopnosti. Já tě jako babičku neberu a nikdy brát nebudu a určitě s tebou nikam nepojedu!! Už od mala mě učí, abych nikam nechodila a už vůbec nejezdila s cizími lidmi. Přesně to jsi pro mě teď ty, cizí žena, která je údajně moje babička, ale nikdy si se o mě nezajímala a pochybuji, že  vůbec víš, jak se jmenuji, natož co třeba dělám ráda ve volném čase. Takže ne, nikam s tebou nejedu!!"

,,To teda pojedeš a bez řečí! Jsem tvoje babička a ty se mnou prostě pojedeš!!"

,,Nikam s tebou nepojede, pokud nechce!" Zasáhla do naší hádky mamka. Překvapila mě. Vždycky jsem jí měla za mírnou osobu, ale teď mě opravdu mile překvapila. ,,Pokud Hanah nechce, tak s tebou nikam nemusí. Zítra jí vezmu s sebou, vezmu jí do tvojí školy a ona se rozhodne, jestli tam bude chtít chodit, nebo ne. A jelikož jsem její matka a ty i když jsi ředitelka, tak potřebuješ podepsat papíry od repraesentativa, tak máš smůlu. Nepodepíšu se ti, dokud nebudu vědět, že si to moje dcera přeje. A tím končím tuhle debatu! A teď opusť náš dům!!" Přitom ještě ukázala na dveře, aby dodala důraz svým slovům.

,,Dobře, vidím že zde nejsem vítaná. Piš si ale, že dokážu zařídit, aby jsi jejím repraesentativem nebyla ty ani ten tvůj bastardskej manžílek, ale já sama. Ještě nemáš žádné postavení, ba dokonce ještě nejsi ani oficiálně přijata do komunity a už si vyskakuješ na jednu z nejvýše postavených žen z celé komunity. Být tebou, tak si dávám pozor na jazyk. A co se tebe týče, mladá dámo. Jsem tvoje babička a ty mě budeš poslouchat! Je ti to jasné?!"

,,Ty nejsi moje babička. Moje první babička umřela ještě před tím, než jsem se narodila a ta druhá když mi bylo pět. Ty nejsi ani jedna z nich, protože tady přede mnou stojíš, živá a zdravá a máš docela dost daleko od smrti. Jsi pro mě jenom žena, kterou znám sotva hodinu a už jí nenávidím, protože uráží nejen mě ale také mojí rodinu. Nenávidím tě, slyšíš?! A nikdy tě nebudu považovat za svojí babičku!!" Byla jsem vážně hodně naštvaná. Hodně jsem se snažila, aby se mi moje schopnosti nevymkli z kontroly, ale po tom, co mého tatínka nazvala bastardem jsem se už neudržela. Když jsem po ní vyjekla, začali kolem mě věci, které jsem stále měla za sebou ve vzduchu poletovat a začali do sebe narážet a utvářet ze sebe zvláštní patvary, na kterých bylo poznat, že dokážou dost ošklivě ublížit. Když si toho ta k***a všimla, poodstoupila o několik kroků.

,,Ještě se uvidíme Hago!"

Potom zatleskala a byla pryč. Jakmile zmizela, začala jsem se uklidňovat. Následkem toho okolo mě přestali vířit věci a začali se opět formovat do původního tvaru. Když byli už v celku, vrátili se zpátky na svoje místo. Když bylo po všem, přišla ke mě mamka a objala mě.

,, Všechno je v pořádku." Šeptala mi. ,,Už je pryč a pokud nebudeš chtít, tak jí už nikdy nemusíš vidět. Záleží jen na tobě."

,,Já jí tak nenávidím za to, co o tobě a taťkovi říkala! A jak mě ještě před tím, než zmizela nazvala Hagou!! NENÁVIDÍM JÍ!!!!! "

,,Já vím miláčku, taky jí nenávidím."

Mockrát vám děkuju za přečtení. Vaše Anetaku