Amazing magic

10.Kapitola - Nová moc nese povinost.

 Chvilku jsem seděla v přístřešku a pak mě něco napadlo. Mamka přece říkala,že existuje i moc,díky které mohu vyslat své myšlenky do hlava někomu jinému. Prej mám všechny síly,tak zkusíme co je na tom pravdy ):).Opět jsem zavřela oči a na mapě před sebou jsem našla ty dvě malé tyrkysové tečky a zkusila si je přiblížit. Nečekala jsem,že se mi to Vůbec povede,ale povedlo a ne jenom tak,že bych prostě pořád viděla jen světélka,ne.

Najednou se mi před očima oběvil obličej mojí matky a mého otce. Nevěděla jsem,jestli to tak má být,ale bylo mi to jedno,chtěla jsem je teď mít u sebe.V duchu jsem si představila,že stojím vedle nich a promluvila jsem. Opět jsem mluvila latinsky,ne česky.. ,,Mami, tati,přijďte za mnou do lesa,prosím. Musím vám něco ukázat. Jsem ta bílá tečka na mapě."

Poprvé se mi stalo,že jsem byla po kouzlu unavená. Bylo to sice pochopitelné,ale nelíbilo se mi to.Opřela jsem se o opěradlo křesla a na minutku usnula.

O chvilku dýl jsem se vzbudila a nějakým zvláštním způsobem jsem věděla,že rodiče tu budou do dvou minut. Šla jsem k místu,kde jsem stoprocentně věděla,že se oběví. Živý plot,který skrýval moje království se předemnou automaticky rozestoupil. Sotva to udělal,uviděla jsem svoje rodiče. Byli odemě šedesát sedm a půl metru, což jsem věděla beztak taky jenom díky svým schopnostem..

Sotva mě rodiče uviděli,rozeběhli se ke mě. Mamka mě popadla do náruče a silně se rozzářila. Taťka nás taky obě popadl do náruče a najednou jsem slyšela zpívat ptáky ve velice zvláštní melodii. Věděla jsem, že je to taťkovo schopnost, utišování. Dokázala jsem ale rozeznat drobné chyby, co se ve zpěvu nacházeli. Zavřela jsem oči a poslala taťkovi do mysli jinou melodii. ,,Máš v ní malinké chyby, takhle by měla znít správně." Nejdřív se na mě podíval velice zvláštním pohledem, ale pak se usmál. ,,Máš pravdu, takhle to má znít moje Reginas, děkuji ti za vylepšení mých schopností. "

,,Proč mi říkáš Reginas a proč se chováš tak zvláštně?"

,,Reginou se vždy stává nejsilnější čarodějka, nebo čaroděj světa. Čím je čaroděj, nebo čarodějka silnější, tím jsou na mapě hledání světlejší. Nikdy jsem nevyděl, že by někdo měl takhle světlou barvu a to jsem měl jako malý tu čest se poznat se součastným vládcem. Ten má jemňoulince tyrkisovou barvu, tak jemně, že většina lidí by řekla, že je to spíš bílá, ale my, čarodějové a čarodějky jsme mnohem víc vnímavý, co se týče barev. Ty máš bílou, zářivě bílou barvu a to znamená, že nikdo nemůže být silnější než ty, proto jsem tě nazval moje Riginas, proto jsem pak mluvil jinak, jsi nejmocnější čarodějkou světa drahá Hano a jednoho dne, až dospěješ, se staneš naší vládkyní a věřím tomu, že náš svět zachráníš." S těmito slovi se předemnou uklonil. Mamka mě pustila a udělala totéž. Pak vaslovily zároveň jednu větu: ,,Servi tui sumus nos Reginas, amodo usque carminibus nostris." Věděla jsem, že tato věta zamená, že jsou mími služebníky, dokonce až otroky a to na dobro. Nelíbyl se mi její význam, vůbec, proto jsem větu změnila a řekla jí tak, aby jim bylo jasné, že tuhle větu už předemnou nesmí nikdy vyslovit.

,,Vos amici mei estis, amodo usque ad consummationem saeculi mei verba." S těmito slovi jsem na jejich ramena položila ruce a již česky dodala:,, A především, jste mí milovaní rodiče a jediní dva lidé, kteří mi mohou nařídit, co mám dělat. Mám vás oba moc ráde a nevím, co si počnu na škole bez vás. "Po těchto slovech se mamka rozbrečela.

,,Vždycky budeme s tebou, ať budeš kdekoliv holčičko."Řekl taťka a chytl mě za ruku, potom chytl i mamku a řekl:,,Jsi nejmocnější osoba na světě a říká se, že taková osoba dokáže spojit i celou skupinu lidí v jedno, udělej to."

Nejdřív jsem nevěděla,co tím myslí, ale pak mi to nějakým zvláštním způsobem došlo. ,,Pokud ale udělám, to co po mě žádáš, nebudeme vědět jenom, co se s těma ostatníma děje, ale taky jak se cítí a především, co je bolí, tíží a trápí. Hlavně se to týká zranění. Když jeden z nás utrpí zranění, bude to, jako kdyby jsme ho utrpěli všichni... Týká se to i smrti. Když jeden z nás zemře. Nezemřeme sice všichni, ale ti kdo přežijí přijdou o část své duše. Přirovnala bych to k odtržení větve od stromu. I když se budeš snažit sebevíc, tak spolu s větví vezmeš i kousek stromu. Ten z nás, který zemře jako první s sebou vezme i části ze zbylích dvou. Ten kdo zemře jako další s sebou pak vezme další část, ale tentokrát už jen z toho jediného přeživšího, který se následkem ztráty již druhé části sebe sama může i zblázdnit. Jste ochotni tohle podstoupit?"

,,Ano Hano, ale jen a pouze, pokud jsi ochotná to také podstoupit" odpověděla mi mamka.Už nebrečela a dívala se na mě pevným pohledem.

Chytla jsem jí za rameno a v tu chvíli jsem si něco uvědomila.,,I přes to, že se to bude týkat i tvého druhého dítěte, mami. Tím, že nás spojím, spojím s námi i tvé nenarozené dítě, mojí sestřičku, nebo bratříčka."

Mamka se jenom usmála a podívala se na taťku. Nevěděl to. Do teď netušil, že je mamka těhotná a to je už ve čtvrtém měsíci. Je sice pravda, že mamce v poslední době nebylo zrovna moc dobře, ale mysleli jsme si, že má jenom nějakou chřipku. ,,Ty jsi těhotná?" zeptal se taťka mamky. ,,Ano, jsem ve čtvrtém měsíci. Víš, jak to je s dětma čarodějek. Často se stává, že dítě nepřežije v matce první dva až tři měsíce. Vím, že jsi si moc přál, aby jsme měli další dítě, ale nechtěla jsem ti dávat naději, když jsem ani stoprocentně nevěděla, jestli budu schopná to malé přivést na svět. Dneska jsem vám to oběma chtěla říct, včera jsem totiž ukončila třetí měsíc a to znamená, že je vše v naprostém pořádku."

Taťka z ničeho nic mamku popadl, zvedl jí do vzduch a začal se s ní točit do kolečka. To ale ještě nebylo všechno. Začal do toho ještě křičet na celé kolo: ,, Budeme mít dítě, Budeme mít dítě, Budeme..."

Po chvilce mamku pustil a ta se na něj zařivě usmála, a to myslím doslovně, protože začala zářit, ale tentokrát až nehorázně silně. Pak se otočila na mě. ,,Hano, ještě jednou se mě dotkni a tentokrát se soustřeď ne na to co se mnou je, ale kolika to musíš vynásobit." Tak tohle nechápu, jak to myslí?

Nic jsem ale neřekla a položila ruku mamce na břicho a zavřela oči. Nevěděla jsem co hledat, ale pak mi to docvaklo. Otevřela jsem oči. ,,Už se moc těším na svojí sestřičku a bratříčka mami" S těmito slovi jsem ještě k mamce vyslala mou moc a tím zařídila, že už jí nebude špatně.

Taťka zase začal s tou jeho bláznovinou, ale tentokrát nekřičel:,,Budeme mít dítě", ale ,,Budeme mít chlapečka a holčičku" a křičel to poměrně dlouho, myslí, že by s tím jen tak nepřestal, kdybych ho nezastavila. ,,Tati, dost. Někdo, nebo něco se sem blíží. Nevím co jsou zač, ale jsou čtyři a jejich síla je poměrně velká."

Všichni jsme se postavili k sobě, já jsem byla vepředu a mamka s taťkou za mnou. Nevěděla jsem, co můžeme čekat a tak jsem se rozhodla každého z nás obklopit ochranou bariérou. Po chvilce se před námi rozestoupilo křoví obklopující můj malý osobní ráj a tam stáli...