Amazing magic

9.Kapitola-Přání je mocné,ale zloba také..

Když moje ''babička'' zmizela,řekla jsem rodičům, že se půjdu projít do lesa. Taťka nejdřív něco namítal,moc jsem ho neposlouchala. Mamka ho ale hned zastavila:,,Nech jí zlato,potřebuje přemýšlet a vůbec se jí nedivím,že chce jít do lesa. Hani,běž,ale své schopnosti zkoušej pouze v případě,že si budeš jistá,že tě nikdo nevidí. Když zavřeš oči a představíš si mapu místa kde jsi, červená světýlka budou lidi a zelená zvířata. Je to součást našich základních komunikačních schopností. Teď už běž." Okamžitě jsem se obula a vyběhla ven. Bydleli jsme na vesnici a les byl od nás kousek. Celou cestu jsem běžela a v hlavě jsem měla jenom to co ta osoba řekla o mích rodičích. Proč o nich tak mluvila? Proč taťku nazvala bastardem? A proč se mamky zřekla,když zjistila,že nemá sílu,kterou by si přála? Teď se zase naopak hlásí ke mě,protože se u mě ty schopnosti projevili. Nesnáším jí a to jí znám sotva dvě hodiny.

Doběhla jsem na své oblíbené místo a lehla si do trávy. Chodila jsem sem poměrně často. Nemám moc kamarádek a když už,tak nebydlí u nás ve vesnici,ale v nedalekém městě. Sem jsem chodila,když jsem potřebovala přemýšlet,odpočinout si,nebo jsem se sem chodila učit. Kromě mě sem nechodil skoro nikdo,maximálně myslivci v období honů. To ale teď nebylo,takže jsem tu mohla nerušeně přemýšlet nad vším,co se stalo včera a dneska.

Nechci opustit rodiče a už vůbec ne s tou babou,jinak jí ani nazvat nejde. Vím,že bych se jednou neudržela a ztratila nad svojí mocí kontrolu,pokud bych s ní měla být pod jednou střechou.

Po chvilce uvažování jsem se posadila a rozhodla se,že něco zkusím. Nedaleko mého místa byla studánka. Když jsem jí objevila poprvé,byla ve velmi špatném stavu,voda byla špinavá,plná listí,jehličí a hlíny,ale pak jsem se o ní začala starat a bylo vidět,podle cestiček,že sem začala zase chodit zvěř pít. Už dávno jsem si přála,aby se z malé studánky stalo velké napajedlo a okolo byla příroda krásná,ale skrytá pro ostatní lidi. Prostě část lesa,kam bych mohla jenom já a zvířata.

Podle mamky jsem měla schopnost elementa,což znamená ovládání živlů. Rozhodla jsem se,že to vyzkouším. Vzpomněla jsem si na to,co mi poradila mamka. Sedla jsem si do tureckého sedu a zavřela oči. Představila jsem si mapu naší vesnice i s lesem. Vesnice byla plná červených a zelených teček. Když jsem se zaměřila na náš dům,viděla jsem tam dvě tyrkysové tečky,docela tmavé. Odvodila jsem si od toho,že čarodějové a čarodějky mají modré světýlko,pak jsem se koukla na les. Viděla jsem tam docela dost zelených světýlek,ale docela daleko ode mne. Žádné červené. Pak jsem se zaměřila na své vlastní světýlko a málem jsem údivem otevřela pusu. Bylo zářivě bílé. Čekal jsem max světle modrou,proč mám bílou? Na to se mamky pak musím zeptat.

Otevřela jsem oči a v duchu jsem si představila,jak by to tam mělo vypadat. Ve chvíli,kdy jsem si to představila,zjistila jsem,že sem schopná si představit skoro živý obraz. V tu chvíli mi došlo,že mamka měla pravdu. Nemám jen jedinou moc,mám všechny. Svou představu jsem si ponechala a k ní přidala další představu,jak by se tohle místo muselo měnit v průběhu časů,aby nakonec vznikla má představa. Současně k tomu jsem ještě začala odříkávat:,,Já,vládkyně všech živlů žádám přírodu o pomoc. Mocná přírodo,utvoř z mé představy skutečnost." Nevím,jak dlouho jsem tam takhle seděla a pořád dokola opakovala to samé. Věděla jsem,že to neříkám česky,ale latinsky. Nevím,kde jsem vzala tu jistotu,ale věděla jsem to.

Po chvilce jsem zavřela oči a vyčistila si mysl. Po tom,co jsem to udělala jsem oči opět otevřela a zůstala jsem v němém úžasu. Všechno,co jsem si představovala se skutečně zhmotnilo předemnou. Z malé studánky se stalo jezírko s křišťálově čistou vodou a na hladině pluli rozkvetlé zářivě bílé lekníny. Nad jezírkem se skláněla vrba která také kvetla čistě bílými kvítky které provoněly celé okolí. Všude kvetli květiny,některé jsem v životě neviděla jinde,než v knížkách. Ale věděla jsem o nich,že jsou všechny léčivé.

Na místě kde jsem seděla se vytvořilo malé mechové sedátko s opěrátkem z větví a předemnou se vytvořil malí stoleček z proutí a něčeho průhledného. Když jsem se koukla z blízka,zjistila jsem,že je to zcela čirý led,který sice při doteku chladil,ale pod náporem tepla se nerozpouštěl. To bylo úžasné.

Pak,ani nevím proč,jsem se podívala nad sebe a zjistila jsem,že mám kolem sebe ze stejného ledu vytvořený malý přístřešek. Základ toho přístřešku byl opět vytvořen z větví. Měl tři stěny a střecha na sobě měla zvláštní ornamenty díky kterým se veškeré světlo co na ní dopadalo soustřeďovalo na místo,kde jsem seděla. Bylo to úžasné. Celé místo bylo navíc obehnáno zdánlivě neproniknutelným živým plotem,ale pouze zdánlivě.

Věděla jsem zcela jistě,že pokud se sem bude chtít dostat nějaké zvíře,větve ho pustí ale pokud se sem bude chtít dostat člověk,nepustí ho,pokud nebude mít čarodějnou krev. Chvilku jsem se kochala tím,co jsem viděla a pak jsem si něco uvědomila.

Tohle všechno vytvořilo moje přání. Už od mala vím,že přání má velkou moc,ale velkou moc má i zloba. Co když se jednou naštvu a moje schopnosti se stanou neovladatelnými? To nesmím dopustit. Sice se mi nechtělo,ale věděla jsem,co budu muset udělat. Nastoupí k babiččinu na školu.