Můj Přítel Vlk

Škola

Jako každý jiný den jsem vstala do sluncem zalitého dne a promnula si oči. Bylo pondělí ráno a sluníčko mě šimralo po nose tak, že jsem si musela pšiknout.
,,Dobré ráno,'' pronesu rozespale vlčici, která leží vedle mé postele. Ta zvedne oči a vyplázne jazyk z její tlamy, ze které vykukují dva ostré tesáky.

Už od malička se mi dějí zvláštní věci. Zhruba od pěti let vidívám šedou vlčici, která mi dělá radost a se kterou si hraji. Teda, hrála. Už jsem starší. Nikdo o tom neví. Ani za těch devět let jsem jí nedala jméno, je to prostě vlčice. Nevím, jestli je živá nebo je to jen výplod mé bujné fantasie. Je daleko větší než normální vlk, protože v kohoutku měří asi tak metr a padesát centimetrů - takže se na ní dá bezvadně jezdit!!!

Oblékla jsem se a rozběhla se k lesu následována vlčicí. Běželi jsme mezi stromy, proplétali se mezi kořeny a přeskakovali pařezy. Najednou se zastavila na malém paloučku. Taky jsem se zastavila a vrhla na ní zarážející pohled. Najednou se rozběhla pryč. Už zase. Vždycky je tu jenom na chvíli a pak zase zmizí. Nevím kam utíká, ale vím, že utíká někam jinam než je tento svět. Nikdo kromě mě jí nikdy nevidí. Když jdu městem po jejím boku, lidi by se zhrozili, kdyby uviděli vlka, ale oni si jí prostě nevšímají. Jdu tedy zpátky domů a udělám si snídani. Žiju s mámou a bratrem v malém domku poblíž krásného lesa. Mám to tu hrozně ráda.
Nachystám si věci a utíkám do školy. Při mé smůle jsme už začali a já zapluju do první volné lavice.
,,Áááá konečně jsi dorazila Kate!!! Už jsme na tebe čekali!!,"
Řekne ironicky má spolužačka Dorothy. Nevšímám si jí, protože jsem se naučila určité věci ignorovat.

O velké přestávce si jdu do skříňky pro věci na další hodinu. Seběhla jsem schody, když najednou mi Dorothy podkopla nohy a já spadla čelem k zemi. Rozplácla jsem se tam jako přejetá žába a všichni kolem mě se mi začali smát. Měla jsem chuť se propadnout do země. Najednou ke mě přišla Dorothy a začala se mi posmívat.
,,Panejo, ty jsi taková nešika! Měla by jsi zajít za nějakým cvokařem aby tě vyšetřil!!!'' A vší silou mě kopla do břicha. Schoulila jsem se do klubíčka a očekávala další ránu. Ta samozrejmě přišla, následovaná další a další.
Najednou se jako blesk z čirého nebe objevila vlčice a zahryzla se Dorothy do nohy, kterou mě kopala.
,,Aaaaa pane bože co to je?? To bolí au!!! Pusť mě ty stvůro!!!''
Zvedla jsem se a vlepila jsem Dorothy takovou facku, že div nespadla na zem.
,,Takhle jí už nikdy říkat nebudeš!!!'' Osočila jsem se a vrhla na ní vražedný pohled.
Vlčice pustila krvácející nohu, já jí hbitě vyskočila na hřbet a rychle jsme utekli že školy.