Můj Přítel Vlk

Myslivci

Zastavíme až na nějaké louce plné několikati bylinek, a protože miluju přírodopis, dokážu je všechny snadno pojmenovat.Čekanka, kontryhel, mateřídouška a třezalka tečkovaná.
Rozhlédla jsem se po louce a spatřila nějaký plácek.Přinesla jsem tedy nějaké kameny a poskládala je do kruhu do kterého jsem položila dřevo, které jsem našla v lese.Zapálila jsem oheň.Všude vonělo palicí se dřevo a byla slyšet praskající smůla v ohni.Opřela jsem se o kožíšek vlčice a pohladila jí po hřbetě.Leželi jsme obě dvě vedle ohně a dívali se na tancující plameny.Vzala jsem si špekáček, nabodla jej na ostrý klacek, a opekla si jej nad ohněm.K němu jsem si prikousla rohlíku, ale snědla jsem jenom půlku, aby mi vydržel na další dny.Snad bude zítřek klidnější.Pomyslela jsem si než jsem usnula.

Ráno mě vzbudil pach krve.S vytřeštěnýma očima vstanu a všimnu si vlčice jak si pochutnává na mladé lani.Tlamu má celou od krve a z tesáků odkapávají její kapky.Já jsem si pobaveně vytáhla z kapsy tyčinku a tiše seděla vedle ní.
Chvíli jí to trvalo než z laně zbyly jen kosti.Pak jsme se zvedli a opět se vydali na cestu.Kráčeli jsme bok po boku lesem a nevěděli kam.Najednou se ozvalo táhlé zavytí a z hustého lesa se vynořila smečka asi pěti vlků...Okamžitě jsem vytáhla luk a z toulce šíp a napnula jej k prasknutí a pustila jej k jednomu vlku.Zasáhla jsem ho přímo mezi oči a tak se okamžitě svalil mrtev k zemi.Vlčice se jednomu vlkovy (podle postavy a stáří jsem usoudila, že to byl alfa) zakousla přímo do krku a tak netrvalo dlouho, a během několikati minut vykrvácel.Ood dvou vlků jsme měli pokoj ale co se zbylíma třema??Byli jsme obklíčení.Najednou se po lese rozlehla rána a jeden vlk se zhroutil s kňučením do jehličí.
,,Pěkná trefa!!! A teď já mám toho dalšího!!!'' Ozvalo se přes celý les a já si uvědomila že by tu pro vlčici nemuselo být bezpečno.Nasedla jsem na ní aa rozběhla se pryč.Utekly jsme (asi) od myslivců pěkný kus cesty, když se začalo stmívat.Zapadající slunce osvěcovalo les ostrými oranžovými paprsky a všude voněla smůla.Doběhli jsme na břeh obrovského jezera odkud se paprsky odrážely a třpytily se na hladině.Bylo to krásný....Zavzpomínala jsem na měkkou postel a taky na teplý čaj.Vzápětí jsem si také vzpomněla na Dorothy, Sáru a Bereniku.Na policajty a šikanu.Seskočila jš z vlčice a těžce dopadla s bolestí na zem.Z kolene mi vystřelila taková bolest, že jsem nemohla ani vstát.Bylo to jakoby mi někdo neustále do kolene pouštěl elektrošoky na nejvyšší výkon.Měla jsem oči zalité slzami bolestí.Rychle sem z kapsy vytáhla krabičku s vicodinem.Polkla jsem jeden...no raději dva.Během patnácti minut byla bolest pryč a já se mohla normálně postavit.Slunce už zapadlo a po krajině se zozprostřely noční mraky.Opřela jsem se o velký smrk a z nenadaní jsem usnula.