Můj Přítel Vlk

Vesnice

Ráno mě vzbudila rosa padající z větví na mou tvář.Probrala jsem se vedle svého luku, šípu a svých prášků.Byla jsem šťastná.No...vlastně ne tak úplně doslova.Vlčice byla pryč.Vstala jsem a oprášila se od jehličí.Vzala si luk, šíp a jeden prášek jsem si šikovně hodila do pusy a schovala je do kapsy u mikyny.Šla jsem neznámo kam, míjejíc stromy a keře.Je bezvětří.Zpívají ptáci a po lese voní vzduch čerstvé trávy a mokrého jehličí.Po zemi se táhne ranní mlha a zahaluje tak kmeny stromů.
Náhle uslyším dupání.Vemu luk, a šíp.Pomalu napnu tětivu až k uchu a rychle se otočím.V zápětí se převalím na záda a šíp vystřelím neznámo kam.Na obličeji ucitim hrubý jazyk a studený čumák.Vlčice přiběhla.Byla jsem hrozně ráda.A hlavně proto, protože jsem jí nezastřelila.Zvednu se a utřu si vlhký obličej do rukávu.Papodnu o deset metrů vzdálený šíp a nasednu na vlčici.To už se začíná ozývat můj žaludek.
,,Měli bychom něco sníst''
Pronesu k vlčici.Ta přikývne a rozběhne se skrz les.

Po nekalika kilometrech doběhneme k odpočívadlu s mapou.Podívám se na mapu a...a nikde nevidím město odkud pocházím.A ta mapa má rozlohu 50 km!!! ,,
To jsme včera museli ubehnout velkou vzdaleniost'' Poznamenám k vlčici a pokusím se na mapě najít nejbližší vesnici.
Po chvíli spatřím něco jako osafu nebo tak nějak..Je asi deset kilometrů odsud a tak si sednu na vlčici a rozběhneme se tímto směrem.Proplétáme se mezi stromy a preskakujeme všelijaké pařezy...
Uběhlo zhruba 15 minut a já mezi stromy zaostrlřim nějaké červené trojúhelníky.To asi budou střechy.trochu zpomalíme a těsně před osadou zastavíme.Není to osada, jak jsem si myslela, ale je to menší  vesnice.Sesednu z vlčice a zanechám jí v lese.Projdu vesnicí, která vypadá jako před výbuchem-nikde nikdo není a ulice jsou prázdné.Teda ona je to spíš jenom jedna dlouhá ulice.Dojdu ke konci a spatřím obchod.Bez přemýšlení se vrhnu do něj.Jako první zkontroluji kamery.Uf!!! Žádné tu nejsou!!! Prohlížím si regály a hledám něco co bych mohla potřebovat.Zaostřím na zápalky.Šup! A už je mám v kapse.Nenápadně se rozhlednu po okolí jestli mě neviděla prodavačka, ale ta naštěstí stojí s mobilem v ruce, kterému věnuje největší pozornost.Dojdu k regálu s bonbóny a tyčinkami.Vezmu si asi pět různých druhů tyčinek a opět je strčím do kapsy.Zse běž povšimnutí!! Najednou jsem došla k velkému regálu s uzeninami.Rychle si pod mikynu strčím balíček špekáčků.Ale to už prodavačka zpozoruje, že jsem tady.
,,Budete si něco přát?''
Zeptá se mě a já v tu chvíli ztuhnu jako kámen.
,, N...ne ne to je dobrý..'' Vykoktám  ze sebe a dělám že něco hledám mezi masem.Tentokrát mě už prodavačka sledovala.Sáhla jsem do jestě prázdné kapsy a nahmatala jsem tam asi pět korun.Sláva!!! Rychle jsem šla k čerstvému pečivu a vzala si pět rohlíku a šla k pokladně.Prodavačka si mě prohlédla dlouhým pohledem a naklepala pět rohlíku do kasy.
,,Pět korun'' Řekla takovým zvláštním tónem.
Podala jsem jí peníze a rychle vypadla z obchodu.