Můj Přítel Vlk

Děda

Pomalu otevírám oči...Bolelo mě celé tělo, a tak jsem se ani nepokoušela vstát.Pořád jsem viděla rozmazaně, ale všimla si, že nejsem ani v nemocnici, ale ani v lese.Po chvíli se mi podařilo zaostřit a já spatřila, že se nade mnou sklání nějaký pán, s velkým plnovousem a s kšandami.Byl mi povědomí, ale nemohla jsem si vspomenout odkud.
,,Niko???!!!" Bylo jediné co mě v tu dobu zajímalo...
,,Kde je Niko??" Vyděsila jsem se k smrti a pokusila se vstát.
,,Je v bezpečí, neboj..." Tato věta mě úplně odrovnala a nenechala mě klidnou.Sedla jsem si, ale podlehla jsem zraněním a omdlela.

,,Kate!!! Kate!!!" Probudí mě známí hlas.
,,Niko!!!" Zavolám a obejmu Nika, který leží vedle mě.
,,Takový jsem měl o tebe strach!!!"
,,Kde to vůbec jsme??" Zeptala jsem se nechápavě.
,,U mého dědečka.Nevím jak, ale museli nás sem zanést vlčice s jelenem.Jiná možnost není..."
,, Jé už jste se prospali?" Řekl Nikův dědeček, který nám nesl čaj.Trochu jsem se vzpamatovala a prohlédla si okolí.Byl to krásný velký dům, někde uprostřed lesa, kam ani nevedla příjezdová cesta.
,, Můj dědeček vždycky věděl, že si s tím jelenem nevymýšlím, protože ho viděl, když mi bylo aai šest let.To už jsem jelena znal rok...Viď dědo?" Řekl mi Niko a podíval se na dědečka....
,, A tebe Kate, tebe jsem už jednou viděl.Kácel jsem dříví v lese a najednou jsi na mě mířila luk.Pamatuješ?"
,, Ano už si vzpomínám..." Řekla jsem a usmála se na dědu.Za chvíli jsem se posadila a opřela se o opěradlo na sedačce.
,, A kde jste se tady vůbec vzali? A proč jste měli na sobě střelné rány?" V tu chvíli jsem se podívala na žebro a nohu...měla jsem je obvázané obvazem.
,, Vy jste byl doktor?" Zeptala jsem se, protože todle byla profi práce!!
,, Ano, chvíli jsem dělal na ambulanci...A ta první otázka..?" Zeptal se a Niko se podíval na mě...
,,Řekni mu svůj příběh!! Ten můj se napojuje až na tebe..."