Můj Přítel Vlk

Léčebna

Pozoruji krajinu, a ubíhající stromy.Najednou si všimnu vlčice, která utíká těsně vedle auta.Utíká stejně rychle, jako auto jede.Nezaatavuje.Myslím si, že jí pan dokrotor nevidí, protože kdyby jí viděl, všiml by si jí hned.
Po asi hodině jsme dorazili do léčebny.
,,Tak a jsme tady" Pronesl nadšeně doktor a zaparkoval vedle budovy.
Ba to obrovská sedá budova s zahradou, kterou oddělovala obrovská zeď s ostnatým drátem na vrchu.Připomínalo mi to trochu Berlínskou zeď.
,,Neboj, ta zeď je tu proto, aby někteří neutekli." Mmusela jsem vypadat asi hodně vyděšeně, když mě začal uklidňovat.
Vystoupili jsme a vešli do budovy.Byla tam hodně osvetlená chodba že které vedli různé odbočky a vchody do místnosti.Působilo to trochu dramaticky, prptoze tam nikdo nebyl.
,,Kde jsou všichni?" Zeptala jsem se
,,Právě obědvají" Odpověděl a natáhl ruku přímo k jídelně.
Dovedl mě k nějakému pokoji.Byl pro dvě osoby, protože měl dvě postele.
,,Tak a tady budeš bydlet" Odpověděl a pousmál se.
,,Hmmm..." pronesla jsem a sklonila hlavu.
,,Tak já tě tu nechám, ať se zabydlíš." Řekl a pomalým krokem odešel pryč.Jen co se za ním zabouchly dveře, utíkala jsem k oknu a pohlédla z něj.Byl tam krásný výhled na celý park, který byl před léčebnou.Lidí se tam procházeli a občas poukázali na naši léčebnu a zasmáli se.
Mé snění a přemýšlení však netrvalo dlouho, protože se najednou rozletěly dveře od pokoje a do dveří vešla taková holka, mohlo jí být tak 16 a měla dlouhé, kudrnaté, černé vlasy a hnědé oči.
,,Tak ty si moje nová spolubydlící?" Řekla a na tváři jí přistál obrovský a široký úsměv.
,,Asi jo..."
,,Tak to je super, vždycky jsem chtěla spolubydlící, ale máma říkala: Ne nesmíš zmrzlinu, protože prý psy vidí černobíle a tak podobně....Já jsem Eli a ty??"
A podala mi ruku na přivítání.Podívala jsem se na ní jako na blázna (vlastně ona už blázen je) a řekla jsem že se jmenuji Kate, ale ruku jsem jí nepodala.
Ale Eli se vzápětí rozbrečela a brečela, dokud nepřiběhla sestra, a nepíchla jí něco na uklidnění.
,,Co se stalo??" Otázala se mě.
,,No...nepodala jsem jí ruku." Odpověděla jsem a zadívala se na Eli...
,,Mohu prosím mluvit s doktorem Patrikem??" Zeptala jsem se a počkala, než ho sestřička přivede, protože mi neodpověděla...
,,Tak co se děje Kate??" Podíval se na mě jeho hnědýma očima a povzdechl si.
,,Já..já..já jen jestli bych nemohla mít pokoj sama..."
,,To ne...tam se dávají jenom děti, které nedokáží vydržet v kolektivu..." Odpověďel, zavřel za sebou dveře a odešel...Takže děti které nevydrží v kolktivu?? Pomyslím si a zase se podívám na Eli.Usnula a spí.Vyjdu z pokoje a jdu se podívat do jídelny, kterou jsme míjeli.
Jak jsem vešla do vnitř, všichni se na mě podívali jako na vraha.Vyzvedla jsem si oběd a sedla si k prázdnému stolu.
,,To je ta holka co prý utekla a vidí duchy..." Slyšela jsem ode všad.Celá jídelna byla otočená na mě.Nevím, jestli pozorovali jak jím, nebo si mě prostě jen tak prohlíželi.