Kámoš od Vedle

42.Maturiťák (part I)

"Zítra je můj, náš velký den. Jedinečný MATURIŤÁK."

Vzbudila jsem se v 10:00. Zkoušela jsem ještě usnout vždyť maturiťák je až 18:00, ale už jsem neusla tak jsem se odhodlala vstát. Šla jsem do koupelny  vyčistila si zuby a zkoušela udělat ze sebe aspoň polovičního člověka. Až se mi to povedlo vyšla jsem z koupelny a sešla schody. V kuchyni nikdo nebyl, ale všimla jsem si lístečku na ledničce.

Popošla jsem a přečetla si ho: ,,Julie jsme s taťkou (zase) v práci. Pokusím se přemluvit šéfa aby jsme přišli domů před maturiťákem. Máme tě rádi     Maminka". 

Ach bože proč mají tak blbého šéfa? Prostě nechápu proč nedali ještě výpověď. Odtrhla jsem se od svojeho přemýšlení a otevřela lednici, vytáhla mléko, zavřela jsem lednici a vytáhla si misku a taky cereálie. Jak jsem to dojedla šla jsem zpátky nahoru, ale ne do svého pokoje - do Eleninyho pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a lehla si do její postele. Zavřela jsem oči a přemýšlela o tom co by se stalo kdyby jsem kývla na to co mi Ross nabídl, o tom kdyby nešel s Gabi, ale se mnou, kdyby naši nebyli protivní a moji sourozenci neodešli, kdyby mě Ross nezachránil před utopením, kdyby jsme se nepřestěhovali, kdyby na mě nebyl Johnny hnusný, kdyby nám někdo nevyhrožoval, že zapálí dům nebo kdyby místo Mayi dali naši na adopci mě....... u toho jsem usla. Vzbudila jsem se ve 12:30 takže přesně na oběd. Sešla jsem schody a šla se podívat do lednice jestli tam není něco na jídlo. Byla tam boloňská omáčka. Uvařila jsem si špagety. Jak jsem je měla tak jsem se do nich s chutí pustila. Talíř jsem dala do myčky a sedla si do obýváku, pustila jsem si televizi, ale  bohužel  mi začal hrát mobil rychle jsem běžela nahoru.

,,Haloo tady Julie"

,,Ahoj Julie. Tady Ross chtěl jsem se zeptat jestli sis to rozmyslela"

,,S čím?"

,,S maturiťákem. Jestli bys nešla s náma?"

,,Promiň, ale jdu s Tomem Louisem"

,,Ty jdeš s Luisem?" 

,,Nooo"

,,Tak jo. Jen jsem se chtěl zeptat"

,,Oukey. A promiň"

,,Neva a ahoj na maturiťáku"

,,Ahoj"

Položila jsem telefon zpátky na stůl a seběhla jsem dolů. Skočila jsem na gauč a konečně jsem si všimla co je za film - Stmívání.  Začala jsem ječet a dala si hlasitost naplno. Až to zkončilo bylo 15:00 chybělo už jen tři hodiny. Vypla jsem televizi a šla nahoru. Vzala jsem si telefon a spadla do postele. Najela jsem na messenger a napsala jsem Elen:

Julie: Ahoj El. Moc se mi po tobě stejská

Za chvíli mi přišla odpověď

Elen: Ahoj Juli. I mně se po tobě stízká

Julie: A co nového??

Elen: Tak celkem nic... a co ty? Už se těšíš?

Julie: Jo, ale taky se bojím

Elen: To znám :) a s kým jdeš? S Rossem? ♡_♡

Julie: Ne s Tomem Luisem

Elen: Nový nápadník???

Julie: Ne. Kamarád...

Elen: Jasně "kamarád"

Julie: Elen! Prostě kamarád..

Elen: Proč nejdeš s Rossem?

Julie: On jde s Gabi..

Elen: Kamarádka ti ukradla kluka?

Julie: Ne oni jdou taky jen kamarádsky

Elen: Aha. Jsem z toho zmatená. Ale co naděláš... už je půl čtvrté...

Julie: Ty mi to ještě budeš připomínat

Elen: Jsem přece tvoje sestra : )

Julie: Hodná sestra :)

Elen: Kdy vám to začíná?

Julie: V 18:00

Elen: To máš ještě času

Julie: Úplně

Elen: Co děláš?

Julie: Ležím a píšu si se svou milovanou sestrou... ty?

Elen: Luskám ovladačem a divím se, že se nedíváš na Stmívání?

Julie: Co? Stmívání? Vždyť to bylo před chvilkou.

Elen: Jo to jo, ale toto není anglicky, ale italsky

Julie: Cože? Italsky? Jdu se dívat papa

Elen: Bych se divila kdyby ses nešla dívat. Muck

Šla jsem se dívat na italské stmívání... pak mi došlo, že to není stmívání, ale Tupíři. Já Elen zabiju. Jako neříkám, že Tupíři nejsou fajn, ale Stmívání je prostě Stmívání. Už jsem se, ale na to dodívala. Celkem jsem se u toho nasmála. Začínalo to končit a já dostala záchvat smíchu. Slyšela jsem odemykání zámku, dveře se otevřely a v nich se objevila mamka s taťkou.

,,Julie! Co tu děláš? " zeptala se mě mamka.

,,Dívám se na Tupíry"

,,Za půl hodiny začíná maturiťák!"

,,Co?!"  podívala se na hodiny a na nich bylo: 17:30. Do pytle! Rychle jsem utíkala nahoru a začala se chystat. Pak mi došlo, že jsem Tomovi ještě neposlala adresu. Rychle jsem zvedla telefon, rozklikla zprávy a začala jsem rychle psát:

Ahj Tome tady msš ti arsu ******* 

(Překlad: Ahoj Tome tady máš tu adresu) 

Rychle jsem se nacpala do šatů a skoušela jsem si udělat vlasy. Nepovedlo se ani jednou.

,,Ach booožeee! " zařvala jsem a doufala, že mamka přiletí a zeptá se co se stalo, ale nic. Něco jsem uslyšela...... to byl zvonek začala jsem panikařit a běhat po pokoji jako kdybych byla šiblá. Rozdýchavala jsem se a posadila se na postel. Nádech a výdech... Někdo mi zaklepal na dveře, místo slova ,,Dále" jsem se zvedla a šla otevřít.

,,Áaaaa" bylo jediné co jsem vypustila ze sebe...

*****

Děkuji všem kdo si tento příběh kdy přečetl. Teď ležím v posteli přemýšlím nad sebou a tímto příběhem. Vyčítám si, že jsem vás žádala o koment a vote. Vždyť já to ani nepotřebuji, jsem ráda, že to vůbec někdo čte. Ale já se tu vzpovídám vždyť vím, že to číst nikdo nebude..... tak se vrátíme ke staré Nikči -

Ahojky doufám, že se bude část líbit. Omlouvám se za chyby. Kdo myslíte, že je za dveřmi? Ross? Tom? Elen? Gabi? Někdo jiný? A všem moc děkuji, že "knížku" dočetli až sem. Děkuji.

Shopaholicka Nikča