Kámoš od Vedle

48.Poslední (part II )

" ,,Julie já a Johnny spolu...... chodíme" řekla Van. "

,,Co?!" vyprskla jsem. Začali mi vyprávět jak se do sebe zamilovali a bla bla bla.

Povídali jsme si o hodně věcí, ale už to nebyla ta Vanessa Mountain o které jsem věděla vše. Ani Johnny Waterloo, kterého jsem se bála a taky milovala, už to byli cizí lidi, bohužel už byli minulost. Moje přítomnost a možná i budoucnost je Ross a Gabi. Už mě to tam přestávalo bavit,  podívala jsem se na hodiny bylo za deset minut pět.

,,Johne a co je vlastně s Mag?"  zeptala jsem se abych pak mohla rychle vyklouznout.

,,Je na univerzitě ve Francii"

,,Co? Jako toto ti nakukala? Tak to máš skvělou sestru" řekla jsem. No spíše vyprskla při vzpomínce na Maggie.

,,Co tím myslíš?!" vykřikl. Už druhý chlap co po mně křičel.

,,No. Maggie chodila do naší školy a dělala tam problémy'' řekla jsem v klidu a doufala jsem, že se nenaštve ještě víc.

,,Děláš si ze mě srandu?"

,,A to ji ještě vyhodili" chtěla jsem to té mrše zavařit.

,,Co? Zlato! Kde mám telefon?" zeptal se Nessi.

,,V batohu" odpověděla. Johnny vytáhl telefon a chystal se volat.

,,Tak já půjdu" řekla jsem a zvedala se.

,,Co?! Ne ještě nechoď!" řekli naráz.

,,Já jsem se pohádala s tátou. Tak to nechci zhoršit" řekla jsem a oni přikývli.

Vyšla jsem a čekala jestli se se mnou Vanessa půjde rozloučit, ale nic. Pak jsem uviděla autobus. Tady jezdí autobus?! Rozběhla jsem se za ním. Zaplatila jsem a sedla si do sedačky.
Jako vážně? Vanessa se chovala úplně jinak. Už to není ta Nessa, kterou jsem milovala. Opřela jsem si čelo o okno a začala brečet.

,,Můžu?" zeptal se milý chlapecký hlas.

,,Jasně" řekla jsem s čelem přilepeným na okně.

,,Můžu se zeptat proč pláčeš?" zeptal se mě chlapec. Proč ho to zajímá.

,,Co je ti do toho?!" odteskla jsem. Nemá právo mě tady vyslíchat.

,,Hele řekni mi to!" bože to je debil!

,,Hele ty jeden de-" otočila jsem se abych se podívala na toho génia. ,,-Rossi!" objala jsem ho. Jak ráda jsem ho viděla.

,,No tak co se stalo?" zeptal se. Usmála jsem se.

,,No tak Vanessa chodí s Johnnym"

,,S Waterlooem?"

,,Jo" začala jsem břečet. Prostě to bylo, když vidíte bejvalého s kamarádkou. Ross to pochopil. Dala jsem mu hlavu na rameno a brečela.

,,Julie?" řekl Ross a já zvedla hlavu.

,,Ano?"

,,Naše zastávka" řekl a vyšel ze dveří hned jsem běžela za ním. Autobus odjel. A já Rosse objala.

,,Díky" řekla jsem a chtěla ho políbit, ale on uhnul.

,,Ehm... tak já půjdu" řekl nervózně a odešel.

Vrátila jsem se domů a šla rovnou do mého pokoje jak jsem to slíbila taťkovi. Lehla jsem si na postel, za chvíli jsem něco ucítila na hlavě. Začala jsem ječet a bála se podívat do zrcadla až jsem se odhodlala se podívat tak jsem málem omdlela. Pavouk ne!

,,Zlato? Co je!" vběhl do pokoje taťka a jak viděl co mám na hlavě tak taky málem omdlel.

,,Grace! Pocem!" zavolal táta. Teprve až máma mi dokázala tu potvoru z hlavy vyndat. Táta chvíli ječel jak mamka vyhazovala pavouka z okna. Až pak odešli tak jsem si vzala telefon a začala si prohlížet email.

Ozvalo se ťukání na dveře a vešla mamka s táckem.

,,Večeře!"  rozesmála se.

,,Proč?" nechápala jsem proč mi večeři donesla do pokoje.

,,Co jsi slíbila taťkovi?"

,,Jó aha. Moc děkuji" řekla jsem a vzala si tácek. Byly špagety. ,,Mňam!" řekla jsem a pustila se do toho. Za chvíli byl talířek prázdný, mamka chtěla ještě něco říct, ale jenom vzala talířek a odešla. 

Zase jsem si lehla. A pomalu si rozpouštěla vlasy. Nudila jsem se. Nevěděla jsem co dělat. Nemohla jsem se ani jít vysprchovat. Tak jsem se rovnou převlékla do pyžama a šla se podívat z okna na zahradu. Na pravé straně zdi byl žebřík po kterém jsem už hodně krát utekla a na levé byla Velká větev, která vedla až k vysokému stromu, který byl uprostřed zahrady.

Šla jsem si znovu lehnout. Ozvalo se ťukání kamínků na okno. Zvedla jsem se a šla se podívat kdo ťuká. Ross. Usmála jsem se a otevřela okno, zrovna když jsem ho otevřela tak mi kamínek vletěl do oka.

,,Au! Do pr****! Moje oko! Jsem slepá!" začala jsem křičet.

,,Julie! Moc se omlouvám. Promiň" začal se omlouvat.

,,No co je!" řekla jsem protivně.

,,Pojď dolů" prosil.

,,Rossi. Já nemůžu" řekla jsem.

,,Můžeš! Ty můžeš všechno" usmála jsem se.

,,Ne! Taťka by mě zabil" řekla jsem se smíchem.

,,Možná, ale první by musel zabít mě" usmál se.

,,Tak jo. Počkej" zašeptala jsem a vyplížila se z pokoje. Tentokrát jsem neskočila z okna, ale šla normálně po schodech. Bohužel to mělo problém táta byl v obýváku. A abych se dostala na zahradu musela jsem přes celý obývák na balkon, který vede do zahrady. Šla jsem potichu kolem gauče pak mi došlo, že taťka spal. Rychle jsem doutíkala k balkonu a otevřela si. Rozběhla jsem se k Rossovi. Měl na sobě kytaru. Začal hrát, ale až došel k refrénu chtělo se mi plakat. On zpíval tu ukolébavku od babičky.

Jak dozpíval tak jsem se rozbrečela, on sundal kytaru a objal mě.

,,Rossi! T-ty jsi-" říkala jsem mezi vzlyky.

,,Skvělý? Suprovní? Překrásný?" řekl a rozesmál se.

,,Blbče!" řekla jsem a bouchla ho do ramena.

,,Auu" jíkl. Zasmála jsem se. Udělal krok ode mě a poklekl si.

,,Julie Lemonsová. Staneš se dívkou Rosse Lynche?" zeptal se a vytáhl ten nejkrásnější prstýnek z brambůrků. Musela jsem se zasmát.

,,Rossi. Já nevím.." řekla jsem nejistě a kousla se do rtu.

,,Hele" řekl a uvolnil ruku. ,,Já vím, že se bojíš ale vím, že už dlouho sníš o téhle postavě" řekl a zasmál se.

,,Ty jsi blb" řekla jsem a zasmála se.

,,Jó a navíc jsem si vydezinfikoval  pusu. Takže ne není pro mě odpověď" usmál se. Já se zasmála.

,,Tak jo. Ano" řekla jsem a objala ho. A konečně jsem ho políbila.

~A žili šťastně až do smrti. Teda vlastně než na to přišel Juliin táta~

*********
Tak znova a tentokrát s poslední kapitolou. Doufám, že se bude líbit. A kdo je rád, že to tak zkončilo? Když tak pak udělám ještě kapitolu s poděkováním.
Shopaholicka ♡