Kámoš od Vedle

43. Maturiťák (part II)

" ,,Áaaaa" bylo jediné co jsem vypustila ze sebe.."

,,Takhle se zdravý sestra?" vyjela na mě Elen. Obejmula jsem jí.

,,To je lepší" uchechtla se a já jsem ani nepřemýšlela, že ji někdy pustím.

,,Ehm... Julie? Víš, že mě dusíš?"

,,Promiň" řekla jsem a pustila ji. Sedla jsem si zpátky na postel a podívala se na sebe do zrcadla. Celkem mi to slušelo. CELKEM ty vlasy...

,,Sluší ti to"

,,Děkuji " řekla jsem a začala se červenat.

,,Ehm... a co ty vlasy? To tak chceš jít?"

,,Ne. Uděláš mi s nimi něco?"

,,Jasně. Doufám, že to stihnu"

,,Musíš!"

,,Ano kapitáne!" řekla a pustila se do toho.

,,Elen! Destet minut! Pohni!" začala jsem na ni křčet, když jsem se podívala na hodiny.

,,Jó už. Už to skoro bude!"

,,Skoro? Na žádný skoro nemám čas!"

,,No už" řekla a dala ruky pryč od mojí hlavy.

,,Wau" vydechla jsem úžasem, když mě otočila k zrcadlu (nahoře). Dívala jsem se na sebe dlouho tak se nedivte, že jsem se Elen lekla.

,,Pět minut" pošeptala mi a já nadskočila. Zasmála se. Pak odešla. Jen tak odešla.

,,Vidím, že ses do ní nepodívala " říkala když vcházela zase dovnitř v ruce měla tu krabičku co mi ukazovala před charitativním plesem. Pomaličku mi ji dala na postel se slovy: ,,Nechám tě tu osamotě. Dej na to pozor!" Usmála se a odešla. Nadechla jsem se a otevřela krabičku.

,,Ouu to je krásné! " zašeptala jsem. Byl to náhrdelník s kytičkami.

Vzala jsem si ho do rukou byl pěkně těžký. V krabičce byly ještě nějaké fotky. Byly od mamky a Elen na maturiťáku, obě dvě měli ten náhrdelník. Rychle jsem si ho dala na krk. Šla jsem se na sebe podívat do zrcadla. Měla jsem slzy na krajíčku. Jsem vážně tak krásná? Cosi začalo zvonit - mobil. Rychle jsem po něm chmatla. Byl to budík který mi oznamoval, že je 18:00.

Šla jsem si sednout k oknu abych viděla jak Tom půjde. Podívala jsem se do okna. Rossova okna. Stál před zrcadlem v obleku, slušelo mu to. Podíval se na mě, nevině se usmál. Vzala jsem telefon a napsala jsem mu:

Já: Moc ti to sluší. "Taťko" :D

Ross: Díky. Mamko.
Ross: Louis ještě nepřišel?

Já: Jó přišel, ale Já se tu radši vykecávam s tebou

Ross: Áha

Já: A Gabi?

Ross: Teď mi napsala, že už bude tady.

Já: Aha

Ross: Postav se

Já: Proč?

Ross: Prosím

Já: Tak jo. Postavila jsem se.

Ross: Jsi moc krásná. Korunka ti bude slušet.

Já: Děkuji.

Začala jsem brečet. Až jsem se odhodlala se tam podívat Ross tam nebyl. Chytla jsem telefon, že mu ještě něco napíšu, ale objevila se mi tam zpráva:

Ross: Neplakej! Chce se mi taky. Přijď co nejdřív!!

Achh bože. Zvedla jsem se a lehla si na postel. Furt mi v hlavě poletovali tyto slova:
Jsi moc krásná. Korunka ti bude slušet. Podívala jsem se na hodiny bylo půl sedmé. Dělá si srandu!? Konec jdu sama kašlu na nějakého Louise. Sešla jsem dolů naši seděli v kuchyni a povídali si. Jak mě viděli hned zbystřili.

,,Julie co tu děláš?"

,,Tom nepřišel!" Řekla jsem a snažila se udržet slzy.

,,Co to je za parchanta, že tě nechal čekat!!" Začal křičet taťka.

,,Odvezu tě tam. Zlato" řekla mamka a šla chystat auto. Zatím jsem se vybavovala s taťkou.

,,Proč si nešla se sousedem. To je milý kluk"

,,Co? Ross? Ale kdo mu dal nedávno přes hubu? "

,,To už je minulost" začala jsem se smát. Mamka zatroubila a já šla za ní.

,,Ahoj" řekla jsem taťkovi a nastoupila k mamce.

Dojely jsme ke škole a já se rozloučila. Vyšla jsem z auta a koho nevidím - Rosse a Gabi. Zamávám jim a oni mně taky. Jak ke mně Došli objala jsem Gabi.

,,Kde máš Louise?" Zeptala se Gabi

,,Nepřišel"

,,On nepřišel?!" zavrčel Ross

,,Ne" slzy se mi začaly drát ven. Gabi mě objala. Až jsem se trochu uklidnila vešli jsme dovnitř. A já málem omdlela. Bylo to PŘEKRÁSNÉ!!!

****
Ahojky doufám, že se bude líbit. Ták já jsem šťastná i smutná - lidi toto jsou poslední kapitoly!! Tak Já toto povídání ukončím. Napište mi do komentů co si o totom příběhu myslíte vy..
Shopaholicka *