Blocked heart

*Utíkej!*

Z pohledu Jessie :

Ale Dave si mě k sobě přitáhl za zápěstí a...objal mě.

,,Co se děje?" zeptala jsem se zaskočeně. ,,Děkuju. Za všechno, že jsi mi pomohla s tátou, že mi nasloucháš a rozumíš mi. Jsem rád, že jsi k nám na školu přišla, mám tě rád," dořekl a usmál se.

,,Aww Dave. Já ti děkuju a taky tě mám ráda," objala jsem ho ještě jednou.

,,Co dneska děláš?" zeptal se. ,,Nic," odvětila jsem a už byla na odchodu.

,,A můžu tě ve dvě vyzvednout a půjdeme ven?" uculil se. Přikývla jsem, usmála se a odešla.

Při cestě mi začal zvonit mobil. ,,Ahoj zlato, tak co jaký byl druhý den školy? A co teď děláš? Máš doma dost jídla?" vyvalila na mě máma 100 000 otázek.

,,Mami v klidu. Škola byla v pohodě, jdu domů a jo podle mě mám, a kdyby ne, tak si něco koupim," odpověděla jsem jí a zasmála se.

,,A kde si byla, že jdeš domů ráno? To byla nějaká party nebo co?" proč se nedivim, že se zajímá jen o tohle?

,,Byla jsem u kamaráda," řekla jsem a čekala na reakci. ,,Jo tak u kamaráda. No tak já tě nebudu otravovat, měli bychom se vrátit zítra, tak se o sebe postarej, pa," řekla a típla to.

***

Odemkla jsem hlavní dveře a vešla do domu. Hodila jsem tašku někam do kouta, sundala si boty a vyběhla schody.

Bylo 12, takže jsem ze sebe shodila všechno oblečení a vlezla jsem do sprchy.

Tam jsem si umyla hlavu, oholila nohy a nechala na sebe dopadat horké kapky vody.

Když jsem vylezla, byla jedna, takže jsem se šla obléknout a udělala jsem si salát.

Někdo zazvonil na dveře, ale ještě nebyly dvě hodiny a já nebyla připravená.

,,Ahoj," usmál se Dave. ,,Ahoj, co tu děláš tak brzo?" zeptala jsem se.

,,Nevypočítal jsem to úplně správně," zasmál se. ,,Tak pojď dál," pustila jsem ho dovnitř.

,,Co máš k jídlu?" zeptal se. ,,Jenom salát," usmála jsem se s plnou pusou a on se mi zasmál.

Dojedla jsem a misku dala do myčky. ,,Tak jdeme?" uculil se, ale já neměla šanci odpovědět, protože mě vzal za ruku a vyrazili jsme.

***

,,Kam jdeme?" zeptala jsem se asi po 10 minutách ticha. ,,Uvidíš," řekl a ani se na mě nepodíval.

Došli jsme k nějakému supermarketu. ,,Co tu chceš dělat?" uchechtla jsem se. ,,To se brzo dozvíš, pojď," vzal mě za ruku a vešel do dveří.

Dotáhl mě k bonbonům, které si nabereš do pytlíku a zaplatíš u kasy.

Do jednoho otvoru s bonbóny sáhl a celou dlaň naplnil coca cola bonbóny.

,,Co to děláš?" okřikla jsem ho, ale šeptala jsem, aby mě nikdo neslyšel.

,,No tak vem si taky. Musíš žít, ne jen přežívat. Musíš si užívat života, dokud můžeš, chápeš?" řekl a uchechtl se.

,,Ty mě zkazíš kamaráde," zasmalá jsem se a nabrala si plnou hrst jelly beans.

Po chvilce přišel k těm bonbonům nějaký chlap. Nenápadně jsem drkla loktem do Dava a ten se tam podíval.

Koukl se na mě a vykřikl : ,,Utíkej!". Oba jsme vzali nohy na ramena a v životě, přísahám, v životě jsem takhle rychle neběžela.